František potvrdil stejně kvalitní žurnalistické vlohy. Jeho články v našem deníku se těšily čtenářské přízni. Jen nemnozí věděli, že v hrudi talentovaného mladého muže chabě tiká srdíčko, které jej stále častěji sráželo na lůžko. Dlouho čekal na vhodné srdce ktransplantaci. Uplynulý podzim jej drtil tak, že už nedokázal napsat ani řádku. Pak se to stalo. „Máme srdíčko, jdeme na to,“ zaznělo zpražského IKEMu, který byl pro Františka téměř druhým domovem. Vnoci na 12. února provedl profesor Pirk transplantaci. Trvala bezmála sedm hodin.

„Začíná boj na dlouhou trať. Dá se zvládnout disciplinou, vůlí a pozitivním myšlením. Nepátrám čí srdce mám. Beru to tak, že se léčím, abych měl kvalitnější život než dosud. S vrozenou srdeční vadou jsem byl na omezení zvyklý. Á propos, perlička. Ležím na stejném pokoji, kde byl před časem hospitalizován prezident Václav Havel. Po pokoji už chodím sám a věřím, že se dočkám návratu k fotbalu perem i prostřednictvím T-TV, kterou jsem Davidovi pomáhal vytvářet. Vše co se děje ve sportu sleduji na internetu. Zaplaťbůh za něj. Pomáhá mi vyrovnat se se samotou a je mým pojítkem s reálným světem. Minulý víkend mi moje Teplice radost neudělaly, ale já jsem typ, který nežehrá. Fotbal si vychutnávám a nerozčiluji se. Energii mi dodávají moji nejbližší. Hlavně pro ně chci být brzy vpořádku. Celý život mi pomáhali. Děkuji všem, kteří mi vyjadřují podporu prostřednictvím e-mailu či telefonicky a moc vás všechny zpražského IKEMu zdravím,“ vzkazuje František sdovětkem, že koncem jara už by mohl být zase doma.