Je bronzová medaile z ME juniorek zatím vaším největším úspěchem kariéry? Získala jste ji díky výkonu vašeho trojčlenného týmu. Neceníte si více individuálních trofejí? Například na domácích juniorských podnicích jste také brala medaile.
Pro mě osobně je to velký úspěch. Radost mám pochopitelně z každé medaile, tedy i z těch domácích, ale nyní se jednalo o mistrovství Evropy, to je opravdu jiná liga. Jsem moc spokojená.

Nekalí ten bronz trošku to, že jste nemohly nastoupit proti Ruskám, které byly z turnaje kvůli válečné agresi vyloučené? Určitě byste je rády porazily v boji… 
Myslím, že v den turnaje jsme byly s holkami opravdu hodně sladěné a připravené na jakékoliv družstvo. Polky, které jsme porazily ve čtvrtfinále, byly určitě kandidátky na finálový zápas. Odstoupení ruského týmu mohlo být ulehčením cesty k medaili, ale těžko říct… Ve sportu, a obzvlášť v šermu, není nikdy nic jednoznačné. Na naší straně byla zase trochu nevýhoda, že jsme byly kvůli covidu jen ve třech, takže jsme nemohly střídat.

Jaký šampionát v Srbsku byl, jak jste si ho všichni užili po společenské i sportovní stránce?
Průběh turnaje byl skvělý a atmosféra nezapomenutelná. Snad poprvé od doby, co šermuji a jezdím na mezinárodní turnaje, byla téměř celá hala u naší planše, když jsme šermovaly s Polkami, a fandila. A určitě poprvé to bylo tak, že většina fandila nám. Překvapila mne i příjemná organizace a přístup ze strany pořadatelů. Mimo to zajistil Český šermířský svaz skvělé podmínky pro ubytování.

Nepřišel už čas posunout se v kariéře přestupem do nějakého jiného klubu, kde byste se mohla rozvíjet více? Nebo je teplický klub pro rozvoj dostačující?
V Teplicích šermuji od 11 let a myslím si, že to byla skvělá volba. Jsme super parta. Když někdo vyrazí na turnaj, tak se hned vzájemně informujeme o průběhu a fandíme si na dálku. Výborně funguje spolupráce oddílů a Českého šermířského svazu. Připravuji se i v Praze v rámci Vysokoškolského centra mládeže Victoria, kde trénuji u reprezentačních trenérů. Mým hlavním trenérem je, ale pořád můj táta. Jinak, teplický klub bych určitě nevyměnila.  Zmínila jste vysokoškolské studium.

Jakou školu studujete?
Momentálně studuji Optometrii na Fakultě biomedicínského inženýrství (ČVUT) v Kladně. Zatím školou proplouvám bez problémů, ale ke studiu musím využít každou volnou chvíli. Třeba i jízdu vlakem. Zkoušela jsem studium všeobecného lékařství, takže do budoucna ještě uvidím. Za podpory mého oddílu a Svazu bydlím v Praze přímo v tréninkovém centru a areálu USK Vršovice.

Co z vás tedy bude?
To si ještě nejsem úplně jistá, ale chtěla bych něco z lékařského odvětví, protože mě zajímá lidské tělo.

Jaké máte vzpomínky na své šermířské začátky?
K šermu mě přivedl můj táta. Krátce poté, co sám začal v teplickém klubu šermovat, se mě zeptal, jestli bych se nechtěla jít podívat na jejich trénink. No a byla to láska na první pohled. (úsměv) Do dneška je mým hlavním trenérem a motivátorem. Jsem mu moc vděčná, že se mnou všude jezdí, protože je to časově, finančně a hlavně i psychicky náročné.

Šerm vás tedy hned chytl. Určitě máte velkou podporu od všech z klubu. Například jeho předseda Karel Biebl se v mých očích o něj a o sportovce stará fantasticky…
Myslím si, že jsem asi nikdy neměla nějaké vážné myšlenky o tom, že bych chtěla skončit. Je pravda, že vždycky, když mi turnaj nevyjde podle mých představ, cítím hořkost, ale po hodině to zmizí a začnu plánovat další tréninky. Předseda teplického oddílu Karel Biebl mě podporuje, kromě spousty dalších věcí i v tom, že mi pomáhá zajistit tréninky, a také tím, že se mohu účastnit všech zahraničních turnajů. To i díky stálé podpoře města Teplice, které náš oddíl pravidelně podporuje. Moc si toho, jako závodníci vážíme.

Prozraďte silné stránky, i ty slabší.
Myslím si, že mojí silnou stránkou je, že mám dost rychlé reflexy a přesnou ruku. Ale vím, že pro dobře provedený útok je důležité občas „vypnout emoce”, protože zaváhání ubírá setiny vteřin, které mohou rozhodnout o tom, kdo dá zásah. Na tom se snažím zapracovat.

Jak pracujete na zlepšování? Zařazujete do přípravy třeba něco netradičního?
Hodně do tréninku zařazuji i jiné sporty. Pomáhají mi pro zlepšení fyzičky, dynamiky a podobně. Navíc je to důležitá kompenzace k šermu, který je dost jednostranný. Ráda chodím plavat, občas s tátou trénuji pro zpestření kick box a hodně času trávím v posilovně. Trénink by měl být podle mě hodně rozmanitý, ale pochopitelně všechny tyto aktivity dělám z důvodu, aby mi pomáhaly v šermu.

Máte šermířský vzor?
Mým největším vzorem je asi kordista Jakub Jurka. Obdivuji jeho cílevědomost, je opravdu talentovaný a tvrdě na sobě pracuje. Loni byl v Tokiu na olympiádě, přitom je jen o tři roky starší než já, to mi přijde úžasné.

I vy sníte o olympijských hrách?
Kdo by nechtěl na olympiádu… (úsměv) Ta je asi snem každého sportovce, který svůj sport bere vážně, ale je to dlouhá cesta. Zatím se soustředím na krátkodobé cíle a jako úspěch beru každou medaili. (úsměv)