„Jednou jsem jel na mistrovství a hned z toho bylo zlato. I když v té době se vozilo zlato skoro pořád,“ směje se Štěpánek při vzpomínce na šampionát v Petrohradu. „Je to už dvacet let, to je dlouhá doba. Někteří lidi mi z legrace připomínají, jak jsem starý, že tenkrát jsem měl ještě vlasy.“

Když slavné finále se Slováky opakovali po dvaceti letech v televizi, Štěpánek si oživil krásné vzpomínky. „Bylo to poprvé, co jsem se na to finále podíval. Viděl jsem poslední třetinu a hezky jsem si u toho zavzpomínal. Byl to vrchol mojí sportovní kariéry.“

Cesta ke snu ale byla trnitá. Ústecký odchovanec byl blízko účasti na MS už v roce 1996 ve Vídni, kde Češi vybojovali zlato. Štěpánek se však zranil. „Od roku 1995 jsem objížděl evropské turnaje a nominace na mistrovství světa mi vždycky nějak utekla. V roce 1996 jsem byl blízko, ale zlomil jsem si dva prsty na ruce. Kvůli kempu před mistrovstvím jsem si sundal sádru, aniž bych měl. Ale zase to nevyšlo. Pak jsem byl blízko mistrovství v Norsku, kde jsem byl jako osmý čekající obránce,“ vzpomíná. „V té době bylo těžké dostat se do reprezentace. Ta generace byla obrovsky kvalitní, nejen v NHL, ale i v Česku hráli top světoví hráči.“

Štěstí se na Štěpánka usmálo až v roce 2000 a rovnou se dočkal vysněné zlaté medaile. „Byl jsem za to rád. Měl jsem štěstí, protože hráči z NHL odmítli reprezentovat,“ přiznal. Petrohradský turnaj začínal mimo soupisku, ale postupně se stal klíčovým obráncem. „Jel jsem tam jako sedmý obránce. V druhém utkání s Japonskem se nám moc nedařilo, tak trenér Augusta udělal změny a nasadil mě do druhé obrany k Láďovi Beníškovi. Pak jsme spolu odehráli zbytek turnaje.“ Českému týmu pomohl i dvěma brankami. „Góly beru jako osobní úspěch, ale nejdůležitější byl úspěch týmu.“

Češi coby obhájci titulu podlehli jen Finsku, Kanadu porazili hned dvakrát. „Co si pamatuju, tak se nám moc nevěřilo. Mistrovství v Rusku nebylo moc atraktivní pro hráče z NHL, takže bylo plno omluvenek. Ale jádro toho týmu bylo už od roku 1996, byli to kluci, kteří chtěli reprezentovat a měli velkou kvalitu. Žádnou hlavu jsme si z toho nedělali a chtěli jsme uspět. Po rozpačitém začátku jsme odehráli skvělý zápas proti Kanadě. To nás dostalo do formy a pohody, kterou jsme si udržovali po celé mistrovství. Nakonec jsme to dotáhli až k titulu. Pro mě to byl vrchol kariéry,“ dodal Štěpánek.