„Není to jen má zásluha, ale hlavně mého trenéra Standy Štastného. Je to nejen můj trenér, ale i kolega a kamarád. Člověk bez kterého by sportovní úspěch nebyl úspěchem. A bez kterého bych hlavně nebyla tam,kde teď jsem. Je to i jeho úspěch a já jsem opravdu šťastná a hrdá, že mým trenérem je,“ vyznává se Šimonová. „Připravujeme se spolu velice intenzivně už pět let a začíná nám to nést ovoce,“ přidává.

Česká atletka usilovala o co nejlepší umístění v disku a kouli, ve velké konkurenci jí vyšla koule. S medailí ale před závody vůbec nepočítala. „Se Standou jsme si řekli, že v kouli chceme do finálové osmičky. A tam pak předvést nejlepší výkon sezony nebo vylepšit osobní rekord. Neměla jsem zrovna top výsledky jako holky ve světovém žebříčku. Ale to víte, že někde hluboko v sobě každý chce tu placku,“ usmívá se a na hrudi se jí houpe bronzová medaile.

Šimonová se k bronzovému výkonu vyšponovala díky jednomu z pokusů její norské rivalky. „Přehodila mě o sedm centimetrů. V tu chvíli jsem docela znervóznila a říkala si, co teď s tím.“

Z těžkých okamžiků jí pomohl právě její trenér Šťastný. „Měla jsem ho na telefonu, pokyny mi dával zprávami na dálku přes kamarádku Lenku (Lenka Kadatová, další závodnice Noly, která v Dubaji soutěžila. V běhu na 100 metrů byla sedmá, v běhu na 200 metrů pátá – pozn. autora). A hlavně mě uklidňoval,“ líčí šťastná medailistka.

Stejně jako mnoho jiných sportovců, i ona bojovala hlavně sama se sebou. Problémem číslo jedna je u Šimonové hlava. „Nohy fungovaly, jak měly, a celkově po tělesné stránce to bylo suprové. Jenže přišel večer, nástup do callroomu a adrenalin začal postupně stoupat. Hlavou se vám v tu chvíli honí různé varianty toho, jak a co v tom kruhu uděláte. Různé scénáře, jak by to mohlo dopadnout,“ popisuje své vnitřní pochody.

Přestože dubajský šampionát byl jakousi kvalifikací na paralympiádu v Tokiu, která se uskuteční příští rok, bronz na dubajském světovém šampionátu Šimonové účast v Japonsku nezaručuje. V její kategorii totiž v Tokiu koule není vypsaná. „Zkusím se tam nominovat v disku. V prosinci začneme zimní přípravu, začátkem následujícího roku nás pak čeká opět spoustu závodů, kterých se budu chtít zúčastnit, abych si mohla vybojovat Tokio,“ tvrdí odhodlaně.