I když první tři roky výroby zdravých pochutin byly pro Petru složité, postupně se začaly ozývat kavárny s požadavky na dovoz jejích dobrot. A vše vyvrcholilo letos, po celkem šesti letech usilovné práce a snahy, druhým místem v soutěži Živnostník roku Ústeckého kraje a cenou Srdcař roku.

„Začala jsem s podnikáním přesně v den svých narozenin a ve stejný den po šesti letech budu otevírat svou druhou pobočku Cafe bistro ve Slaném. K cukrařině jsem měla blízko už odmala, kdy jsem pravidelně pekla s babičkou. Když mi bylo asi deset let a dopekli jsme společně koláč, řekla jsem jí, že budu mít jednou cukrárnu. Ona se na mě podívala se slovy – I ty brepto…,“ vzpomíná dnes Petra s úsměvem.

Mnoho obstarají stroje, lidé jsou tu ale také podstatní
Tatranky, esíčka, tucky. Sušenky z Lovosic míří do Anglie i na Blízký východ

Přitom její druhou zálibou byla práce v dílně s dědou. Nakonec se rozhodla pro studium oboru strojař programátor CNC a této profesi se později věnovala v automobilovém průmyslu na oddělení engineeringu.

Sen si splnila, ale bolelo to

Vše se změnilo, když Petra jednoho dne projížděla Havlíčkovou ulicí v Roudnici a spatřila nápis na bývalé cukrářské výrobně: K pronájmu. „Věděla jsem, že je to šance splnit si sen a během pár měsíců jsem cukrárnu otevřela.“ Vše dobře dopadlo a ten samý rok, tedy 2017, cukrárna přivítala první milovníky zdravých dobrot.

Přitom cesta k pečení pochutin bez lepku, dia či lowcarb (čili nízkosacharidové stravování) nebyla jednoduchá. Říkala si, že stačí začít s tím, co umí od babičky, tedy koláče, štrůdl, perníčky a sem tam nějaký dort. Dost se ale podle svých slov spletla.

„V cukrařině je velká konkurence, nikdo nás neznal a výrobnu máme v ulici mimo centrum města. První dva roky byly o přežívání, dotování a nebyl snad den, abych se nezeptala sama sebe, zda by nebylo rozumnější to skončit a nechat se zase zaměstnat. Pak jsem si vždy vzpomněla, co mi babička odmala říkala. Pokud budu něco opravdu chtít, nesmím to vzdát při prvním neúspěchu,“ vzpomíná rodačka z Mělníka.

Zdravé mlsání

Tehdy náhodou objevila pojem lowcarb. A během chvilky si uvědomila, že toto je přesně ta cesta, kterou musí manufaktura jít. Výrobky lowcarb jsou přirozeně bez lepku, z přírodních surovin, vhodné tedy při celiakii i pro diabetiky a skvělé pro sportovce stejně jako pro zastánce lowcarb životního stylu. Zkrátka nepřijdou ani děti, které trpí obezitou, a přesto chtějí něco sladkého, nebo jen ti, co chtějí mlsat, jíst zdravěji a bez výčitek. Tehdy cukrářka zjistila, že je hodně zákazníků, kterým může pomoci a udělat život hezčí.

Příběh Pepekárny se začal psát v roce 2017. Dnes má majitel Josef Stajko prodejnu na domažlickém náměstí
Mouka, voda a sůl. Majitel Pepekárny si svůj poctivý chleba vozí i na dovolenou

A že mají na výběr. Vyrábí sušenky, müsli, perníčky, koláče sladké i slané, chleby, dalamánky, narozeninové i svatební dorty, polévky, džemy, vaječné likéry. A v bistru bude v tomto stylu pokračovat a sortiment dál rozšiřovat. „Jsem kreativní člověk a asi jsem nejšťastnější, když mám chvilku pro sebe a můžu si sama v klidu v práci zkoušet nové recepty, které mě stále napadají… Mám štěstí na své kolegyně, jsou to srdcařky jako já a bez nich bychom nebyly tam, kde jsme teď.“

Poctivost nade vše

Poctivost je v oboru nadevše. „Kvalitní a poctivé suroviny jsou základem všech našich výrobků. K pečení nepoužíváme žádné hotové směsi, konzervanty, ztužovače,“ říká Petra s tím, že vlastně ani nepotřebují reklamu. Zákazníci si prý vše řeknou mezi sebou. Do Roudnice jezdí z Prahy, Ústí či Brna.

Kromě připravovaného otevření kavárny ve Slaném Petra plánuje dopsat svoji knihu mapující příběh a recepty Podřipské manufaktury. V budoucnosti rovněž uvažuje o další kavárně v Praze. Ve volném čase s rodinou jezdí po výletech obytným autem, ráda se projde v lese, jezdí na kole, ale stejně tak ráda vymýšlí nové a nové recepty.