Kliknutím zvětšíteSouhlasíte s tím, že nyní vypadáte opravdu dobře?
Úplně nevím, jestli to takhle o sobě můžu říct, ale je pravda, že když se poslední dobou fotím, tak ty fotky nekontroluji. Právě podle toho poznám, že jsem se sebou spokojená a cítím se dobře. I když mám někde nějakou vrásku, nevadí mi to. Já jsem se totiž přijala. Ale ne takovým tím způsobem „s tím už se nedá nic dělat“. Přesně naopak. Přijala jsem se s tím, že takhle je to dobré, protože se jedná o přirozené zrání.
Takže se za vámi i díky tomu muži, ale možná i ženy víc otáčejí?
„B“ je správně, ženy daleko víc. Já si teď totiž mnohem víc hraju s oblečením i účesy, protože na to mám čas. Každý den se snažím nanést alespoň lehoučký make-up a vyjít v outfitu, ve kterém se cítím dobře. Někdy jdu s pocitem „wau, to je ono“, jindy mám chuť obléknout se funkčně, tedy tak, aby si mě nikdo nevšímal. No a také se někdy cítím na to, udělat si takovou promenádu.
Pod tím si mám představit co?
Já si takhle testuju lidi. Kdo mi dá palec nahoru, kdo mi třeba i řekne, že mi to sluší. A nedávno se to mi dokonce opravdu stalo. Měla jsem na sobě tepláky, vzala jsem si ledvinku a vyběhla jsem z domu. Venku po mně pokukovaly takové sedmnáctileté hezké holky, které seděly na lavičce. Oslovily mě a říkaly, že sledují kolemjdoucí a hodnotí, jak jsou oblečení. No a řekly, že mi dávají palec nahoru. To pro mě byla největší odměna. Když je člověku dvaašedesát, tak to od takových děvčat potěší. Obzvlášť, když jsem si jen tak narychlo odběhla.
Dodá vám taková pochvala energii?
Určitě. Přesně v takové chvíli do sebe tu energii čerpám a následně mi dodává jistotu, když ji třeba zrovna v něčem nemám. A když jsme u té jistoty, tak i takové oblečení, ve kterém se cítíte dobře, nikde vás nic neškrtí a všechno vám padne, vás posune o kousek dál. I díky němu můžete být sebejistí. Beru to tak, že nežijeme v pravěku a oblečení je jistý způsob sebevyjádření. Nebo alespoň já to tak mám.
Nejste ženou velerolí, ale přitom jste stále in, jak se teď říká. Čím to?
Jednu dobu jsem byla enfant terrible. Kdyby byl tehdy bulvár a sociální sítě, tak je plním i nechtěně. Zároveň nejsem přehlédnutelný typ, vždycky mě bylo tzv. všude plno. A je to také tím, že i když jsem neměla velké role, dělala jsem něco jiného. Hodně mě proslavil můj skandální pořad v rádiu, kdy jsem začala být spíš Jitkou Asterovou než herečkou Jitkou Asterovou, což mi nevadí. Hlavní ale bylo, že jsem nikdy nevyšla z povědomí. Když jsem zrovna nedělala rádio, tak jsem začala hrát v muzikálech. Díky tomu, že jsem už byla známá, tak mě bylo stále vidět.
V rozhlasu moderujete pořad Byl jednou jeden rok, kde přibližujete konkrétní rok pomocí indicií, které jsou i z vašeho osobního života. To si pamatujete jak?
V první řadě z diářů, které si celá léta schovávám. A když opravdu nevím, tak si zadám do vyhledávače Jitku Asterovou, k tomu přidám kýžený rok a díky tomu, že o mně občas něco v novinách vyšlo, tak pak si třeba vzpomenu, s kým jsem zrovna chodila. Navíc v kaž dém roce se stalo něco významného třeba v souvislosti s mými dětmi nebo rodiči. V roce 1975 jsem si deníky ještě nevedla, ale tím, že mi bylo patnáct, tak vím, že jsem chodila do deváté třídy, vzpomenu si na svou první lásku a už to jede. K tomu si vybavím, co jsem tehdy nosila, a vždycky se něčeho dopátrám.
Když se noříte do vzpomínek, nechcete vydat nějaké memoáry? Kniha Sexy život z vašeho pera vyšla už před sedmnácti lety a zájem by jistě byl.
Jezdím s pořadem Sirény na cestách se Sandrou Pogodovu a Lindou Finkovou. Obě dvě v rámci pořadu úspěšně představují a propagují své knihy. A já čtu úryvky právě z knihy, kterou jste zmínila. Protože jsou na ni skvělé ohlasy, rozhodla jsem se, vydat reedici knihy Sexy život s novou obálkou. Jsou v ní glosy pana doktora Plzáka a je plná zážitků mých tehdejších posluchačů. Na pultech bude k dostání v nejbližších dnech.
8
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
