Jste soutěžní typ?
Myslím, že ano, protože jsem se léta věnovala vrcholově krasobruslení a téměř každý víkend byly nějaké závody. Ale co se týče Roztančeného divadla, jdu do toho s tím, že tanec je láska, a je mi opravdu upřímně jedno, jestli budeme první, nebo poslední.

Před deseti lety jste tančila ve StarDance, kde jste byla sama za sebe. Ale tady reprezentujete Divadlo Bez zábradlí, jehož jste stálicí. Je v soutěžení nějaký rozdíl?
Takhle jsem nad tím nepřemýšlela, ale jiné to určitě je. Ve StarDance byly přenosy živě v televizi, ale tady trénujeme na jeden jediný finálový večer v Divadle na Vinohradech, kde se všichni představíme, a který se blíží. Konat se bude už tuto neděli 23.10. Já si ale myslím, že v hlavní roli by měla být radost, ne nervy z hodnocení. Ale určitě se budu snažit neudělat ostudu partnerovi Danielu Jurčovi, se kterým tančím, ani Divadlu Bez zábradlí, které reprezentuji.

Tančila jste od dob StarDance?
S Michalem Padevětem a vozíčkářem Romanem Charvátem jsem občas tančila, ale strašně málo. Každopádně taneční boty mám stále schované a pořád drží!

Leona Machálková v novém účesu.
Leoně Machálkové začala nová životní etapa, oprašuje kvůli tomu i italštinu

Máte z dob svého mládí zkušenosti s tancem?
Jako malá jsem chodila do baletu, což je ale něco úplně jiného než společenský tanec.

Podařilo se vám někdy na zábavě tzv. prošoupat střevíce?
Víte, můj muž (hudebník Petr Malásek, pozn. red.) bohužel netančí, takže taneční boty neprošoupávám. (smích) Petr tančil jen kdysi… A to první rok, kdy mě balil, což je už sedmadvacet let. Tehdy jsem si myslela, že jsem si našla muže tanečníka, ale svatbou to skončilo. (smích) Manžel by byl ale ochotný a schopný mi k tanci hrát.

Co váš syn, ten vás občas neprovede?
Péťa chodil do tanečních, takže trochu tančit umí. Navíc když maturoval, choreografii k předtančení jsem jim dělala já. A je pravda, že když jsme na dovolené, tak je to právě Péťa, kdo si se mnou jde jen tak z legrace zatančit.

Svému synovi jste se postarala o choreografii na ples, jak se vám učí choreografie, které vymyslel někdo jiný?
Nemám s tím problém, ale k Roztančenému divadlu jsme obě choreografie vymýšleli s mým tanečním partnerem dohromady. Navíc jsme si vše natočili, protože jsme se v létě rozjeli na dovolené. Takže když jsme věděli, že se tři týdny neuvidíme, mohli jsme trénovat alespoň podle videa.

Jak vám jde trénink na finálový večer Roztančeného divadla?
Je to náročné, ale mám kliku na tanečníka. Dan je strašně milý kluk. Sedli jsme si, na tréninku je legrace, moc mě to baví. Ale řekla bych, že to je hodně právě díky němu.

Dana Morávková.Dana Morávková.Zdroj: Deník / Klára Cvrčková

Díky vrcholovému sportu jste na tvrdý trénink a pohyb zvyklá. Má díky tomu vaše tělo větší pohybovou paměť?
To musejí mít nejen sportovci, ale i všichni herci, protože na DAMU se pohyb učí. Jak gymnastika, tak tancování. Někdo má jízdu na koni, kluci mají šerm, takže si myslím, že většina herců by se měla umět pohybovat a měli by mít pohybovou paměť.

Coby bývalá gymnastka a krasobruslařka jste měla velký pohybový rozsah. Jak jste spokojena se svou pružností nyní?
Řeknu vám to naprosto upřímně. V momentě, kdy netrénujete, je to čím dál horší. V těch standardních tancích to ale není tak hrozné. Tam se žádné přemety a provazy nedělají a mně to přijde fajn, protože díky tanečnímu pohybu zapojím celé tělo. Pokud nejste milovníky posiloven nebo každé ráno neběháte, pak je taneční pohyb jako trénink skvělý, a navíc přirozený. Aniž tušíte, zapojujete všechny svaly, což je bezvadné. Tedy aspoň za mě.

Navíc si všímám, že hodně žen v mém věku, které nejsou sportovkyně a ani v mládí netančily, teď tancovat chodí. V létě jsme byli s manželem na pár dní v Dánsku a tam mě překvapilo, že téměř před každou restaurací tančili lidé salsu. A nebyli to profesionální tanečníci. Byli to lidé, kteří si tam tančili pro radost. Tanec je zkrátka super lék chmury. Díky němu budete mít dobrou náladu. Myslím, že bychom v Česku měli začít tančit všichni.

Hana Gregorová a Petr Batěk
Hana Gregorová o Petru Baťkovi: Opravdových chlapů, jako je on, je málo

Takže doporučujete tanec jako terapii?
Přesně tak. (smích) U tance se musíte soustředit, na chvíli díky němu zapomenete na všechny starosti. Tanec je fajn.

Fajn je také jízda na kole, na kterém jste letos v létě seděla poměrně často. Kolik jste toho najezdila?
Můj muž mi právě sdělil, že jsem letos najezdila tisíc kilometrů. Ale myslím, že mi trochu přidal. Já bych řekla, že to bylo spíš devět set. Ale Petr má najeto tři tisíce kilometrů! On to miluje.

A vy?
V dlouholetém vztahu je důležité mít nějaké společné zájmy. A takovým zájmem může být třeba právě sport. Jsou věci, které kdyby nebylo manžela, tak nedělám. A platí to i opačně.

Petr si se mnou zapne krasobruslení nebo gymnastiku a pak u toho řešíme hudbu, kterou si sportovci ke svému vystoupení vybrali, nebo debatujeme, zda se jim výběr povedl, nebo ne. A já si zase díky Petrovi zajdu na jazz, nebo šlapu na kole, což mě baví. Přitom ale nemám žádné cyklistické úbory. Jezdím v normálním tričku, kraťasech nebo teplákách. Jsem cyklistka necyklistka. K těm umělým materiálům mám odpor. Já jsem spíš bavlněný typ. (smích)

Je jedno, v čem jezdíte. Hlavně že vám to dělá radost.
Dělá. Petr je na kole šťastný a já mám radost, když je šťastný on. Zároveň ale vím, že dělám také něco pro sebe. V den, kdy vyrazíme na kolo, jsem hájená. Jezdíme totiž na celodenní výlety, a to pak už nic jiného nestíháme, takže mám ten den volno a klid.

Iva Kubelková s partnerem Georgem Jiráskem, dcerou Natálií a jejím přítelem, zpěvákem Adamem Mišíkem
Iva Kubelková o příteli své dcery: Adam umí být okouzlující a velmi zábavný

Kolo máte v garáži, protože letní sezona skončila, zato začala ta divadelní. Už jsem zmínila, že jste stálicí Divadla Bez zábradlí, kolikátou sezonu tu startujete?
Synovi Péťovi je čtyřiadvacet a já do divadla nastoupila rok poté, co se narodil. Takže už třiadvacet let.

Které představení máte doslova pod kůží a nejraději byste s ním šla do důchodu?
Hru, která se zvrtla. To je strašná sranda! Je to hodně pohybové představení. Takže být na tom pohybově až do důchodu tak, jako jsem teď, to bych si tedy opravdu přála. Toto představení je licencované, koupené a je z Anglie. V Divadle Bez zábradlí ho režíroval Karel Heřmánek.

A něco nového vám v repertoáru nepřibude?
Zatím bych o tom nerada mluvila, až přijde správný čas, ráda se s vámi podělím. Ale už teď v říjnu se na prknech Divadla Bez zábradlí objevím hned několikrát a všechny čtenáře Story srdečně zvu.