Vědci zachytili podivné signály z vesmíru. Míří k Zemi a jsou relativně blízko

Astronomy neznámý objekt doslova ohromil. "Během našich pozorování se objevoval a mizel během několika hodin. To bylo naprosto nečekané. Pro astronoma to bylo až téměř strašidelné, protože neznáme na obloze nic, co by dokázalo něco podobného. A je to od nás opravdu blízko - 4000 světelných let, to je prakticky na našem galaktickém dvorku," uvedla podle webu Science Alert astrofyzička Natasha Hurley-Walkerová z Mezinárodního centra pro výzkum radioastronomie (ICRAR) Curtinovy ​​univerzity v Austrálii.

NASA zveřejnila strašidelné zvuky z vesmíru. Běhá z nich mráz po zádech

Neznámé "cosi" pojmenovali astronomové jako GLEAM-X J162759.5-523504.3. Zatím se domnívají, že jde s největší pravděpodobností o jeden ze dvou typů mrtvých hvězd: buď o typ ultramagnetické neutronové hvězdy zvané magnetar, nebo - což je méně pravděpodobné - o vysoce magnetizovaného bílého trpaslíka.

Pokud platí první předpoklad, bylo by to poprvé, co se podařilo objevit magnetar s velmi dlouhou periodou opakování pulzů, známý jako magnetar s ultra dlouhou periodou. Studii na toto téma uveřejnil časopis Nature.

Svítilo to jako maják

Objekty, které pulzují více či méně pravidelně, jsou ve vesmíru ve skutečnosti poměrně běžné. Patří sem vše, co nečekaně a dramaticky mění svou jasnost. Tyto jevy, označované jako přechodné, zahrnují vše od supernov přes černé díry trhající hvězdy až po hvězdné erupce.

Pulzary, neboli rotující neutronové hvězdy vyzařující elektromagnetické záření, patří rovněž do této skupiny. Tyto hvězdy rotují extrémně rychle a ze svých pólů vysílají jasné paprsky rádiových emisí, takže při průletu kolem Země vypadají podobně jako maják. Perioda těchto rotací, a tedy i pulzů, se však většinou pohybuje v řádu sekund až milisekund.

Naproti tomu nic takového jako GLEAM-X J162759.5-523504.3 astronomové ve vesmíru dosud neviděli. Záhadný objekt se objevil až v datech nízkofrekvenčního radioteleskopu Murchison Widefield Array (MWA) umístěného v Západní Austrálii. Tento radioteleskop se skládá z tisíců pavoučích dipólových antén rozmístěných po poušti.

V datech shromážděných tímto radioteleskopem mezi lednem a březnem 2018 našli astronomové 71 pulzů z téhož místa na obloze. Signál analyzovali, vystopovali jeho polohu a zjistili, že daný objekt, ať už je to cokoli, je menší než Slunce a je velmi jasný. Zjistili také, že jeho záření je vysoce polarizované, což naznačuje, že zdroj tohoto záření má mimořádně silné magnetické pole.

Nejspíš to bude magnetar

To naznačuje, že pulzující objekt je magnetar. Jak již bylo zmíněno, jde o typ neutronové hvězdy, tedy zhrouceného, mrtvého jádra kdysi hmotné hvězdy o hmotnosti až 2,3násobku hmotnosti Slunce, zabaleného do ultrahusté koule.

Aby z takové hvězdy vznikl magnetar, musí mít naprosto šílené magnetické pole. Tyto magnetické struktury jsou asi tisíckrát silnější než u typické neutronové hvězdy a kvadrilionkrát silnější než magnetické pole Země. Nevíme, jak a proč se tvoří, ale podle nedávných indicií se zdá, že se mohly vyvinout z pulzarů.

Ultradlouhé periodické magnetary by mohly být vyvinutou formou magnetaru, jež v průběhu času výrazně zpomalila svou rotaci. Že by je ale bylo možné opravdu zaznamenat, tomu až dosud nikdo nevěřil, považovalo se to za zhola nemožné.

Smrt v přímém přenosu. Vědci poprvé sledovali výbuch hvězdného veleobra

"Vůbec nikdo nečekal, že se nám podaří odhalit něco takového. Nenapadlo nás, že pulzy budou tak jasné. Možná ten objekt převádí magnetickou energii na rádiové vlny nějakým mnohem účinnějším způsobem, než jaký jsme dosud znali," říká Hurley-Walkerová.

Stále je také možné, že objekt je něco jiného než magnetar, ​​například bílý trpaslík. Jeho profil však podle výzkumníků nejlépe odpovídá právě tomu, co by se dalo očekávat od ultradlouhého periodického magnetaru.

Za zmínku ještě stojí, že během osmi let provozu radioteleskopu MWA zaznamenali vědci aktivitu GLEAM-X J162759.5-523504.3 pouze po to dvouměsíční období v roce 2018. Potenciálních vysvětlení je mnoho: může jít o to, že se další aktivita tohoto objektu projevuje způsobem, na který technické možnosti současné astronomie nestačí, takže ji prostě zaznamenat nedokážeme. Také je ale možné, že radioteleskop zaznamenal neobvyklý výbuch. Oba tyto důvody mohou vysvětlovat, proč jsme nic podobného nezjistili dříve.

Poslední snímek Hubbleova teleskopu z roku 2021: Zachytil zářící dalekou galaxii

Vědci danou část oblohy nadále sledují, aby zjistili, zda se objekt začne opět projevovat. Naznačují také, že by bylo dobré, kdyby se tato oblast začala sledovat i na jiných rádiových vlnových délkách. Současně chtějí hledat další podobné objekty.

"Další detekce astronomům řeknou, zda šlo o vzácnou jednorázovou událost nebo o obrovskou novou populaci, které jsme si nikdy předtím nevšimli," uzavírá Hurley-Walkerová.