Originální galerie se na to hodila do gala. Přibyly zábrany proti vstupu do kolejiště, truhlíky s květinami, večerní osvětlení a návštěvníky měla vítat i vlajka, kterou František Erbert přivezl z francouzského Veneux Les Sablons. Tu už ale bohužel stačil někdo ukrást.

„S paní Guyléne Nguyen Van jsem se seznámil, když jsem ve Francii představil v roce 1999 expozici patnácti českých malířů. Byla to hlavně její zásluha, dlouhé roky byla místostarostkou Veneux Les Sablons a věnuje se propagaci kultury. Ač je původně učitelka, celý život také maluje, hlavně akvarely a tuš.

Žije v oblasti, která je líhní impresionistů. K výtvarnému umění má blízko celá její rodina, včetně tří synů, z nichž jeden se věnuje sochařství. Prapředek jejího manžela Franka byl generálem v Napoleonově armádě. Paní Guyléne Nguyen Van zatím vystavovala jen ve Francii, výstava v Teplicích je její první zahraniční a už se sem moc těší. Přijede na vernisáž s manželem i s bratrem a jeho ženou. I když obec, ve které žijí má pouze 5 tisíc obyvatel, pořádají tu pro zájemce pravidelně kursy malby, sochařské dílny, věnují se grafice," popsal s nadšením hosty, které přivítá zítra ve své galerii, František Erbert.

Výstava bude v Galerii Auxilium až do 13. května. Přístupná bude každý všední den od 10 do 16 hodin.

Dalším výtvarníkem, který by měl v Galerii Auxilium letos představit svých 15 grafik, je Kurt Gebauer. „Je to osobnost, které si velmi vážím a věřím, že se výstavu v létě podaří zrealizovat," prozradil nejbližší plány František Erbert.

Svoji originální galerii Auxilium otevřel loni vernisáží výstavy autogramů českých osobností. Galerii na kolejích udělal ze dvou šedesát let starých vyřazených vagonů, které koupil od Českých drah a nechal zvenčí pomalovat, takže ji na teplickém nádraží rozhodně nepřehlédnete.

„Jsem v sedmém nebi, splnil se mi sen. Po patnácti letech a dvou neúspěšných pokusech, které ztroskotaly na penězích, mám galerii. Jsem šťastný," svěřil se tehdy.

Pětapadesát metrů kolejí pod vagony má galerista v pronájmu na dobu neurčitou. Musí se ale starat o jejich okolí, tedy sekat trávu a v zimě odklízet sníh. V jeho nadšení ho neodradili ani zloději a vandalové, i když ho to velmi mrzí.

„Všechno kovové, co se z vagonů dalo ukrást, už mi sebrali. Zmizela i role ostnatého drátu, kterým jsem se snažil věci před zloději zabezpečit," povzdechl si František Erbert. A to nemluvě ani o tom, že mu nějaký vandal opakovaně rozbil kameny okna vagónu, které musel už několikrát nechat zasklít.