Představovat zde Františka Ringo Čecha, umělce, který maluje naivní obrázky, věnuje se politice, hraje bigbít se skupinou Shut Up!, stál roky po boku legendárního zpěváka Jiřího Schelingera a dnes především hraje divadlo se svým souborem to by asi bylo nošením dříví do lesa.

Takže rovnou k rozhovoru s Ringem o nejúspěšnějším představení jeho Prozatímně osvobozeného divadla, hře Dívčí válka podle Ringovy knihy z roku 1990. Vzhůru za humorem, který možná úplně každému nevoní jsme lidé různí ale většinu svých diváků rozesměje spolehlivě. A jak teprve dá zabrat bránicím svého publika!

Pánbůh chce…

Dívčí válka je úspěšná, už léta vyprodává sály. Hrála v případě jejího vzniku nějakou roli náhoda?

Náhoda hraje roli vždycky, ale inspirace přichází shůry. Jak říkal jistý profesor: „Pánbůh chce a my musíme.“

Vaše Dívčí válka je divadlo, humor a erotika, přesto: Není blíže realitě dneška než to, jak nás kdysi mystifikoval Alois Jirásek?

Není. Jirásek nás nemystifikoval, protože on nikdo neví, jak to tehdy doopravdy bylo. On jen fabuloval stejně jako já, on vycházel z něčeho, já vycházím z něj. A je hodně lidí, kteří milujou minulost, mají rádi báje. A ti, kteří vystupují v Dívčí válce, jsou asi lidé, kteří neexistovali. Podle nejnovějších výzkumů je totiž Libuša mužský jméno. Libuše byl tedy pravděpodobně chlap (smích), ale to lidi dnes neradi slyší. Oni jdou radši na moji Libušku (řekl Ringo až něžně), blondýnku s velkejma kozama…

Čtenáři u knížky i publikum u hry se dobře baví. A co vy užíval jste si to psaní, byla to i pro vás zábava a relax? Nebo naopak povinnost a třeba i tvůrčí muka?

Umělecká práce je vždycky zábava a relax, proto umělci pracují ve dne v noci, v sobotu i v neděli. Já jsem vždycky překvapenej, že v neděli nikdo nebere telefony, když já pracuju. Pro mě je umělecká práce potěšením, zábavou. close zoom_in

V záznamu Dívčí války z roku 1991 jste panic Ctirad. Prozraďte prosím jakou roli hrajete ve hře dnes?

Hraju ho furt. Jsem panic už dvacet let (smích).

Je podzim, proměnlivé počasí, venku poslední dny často prší… Je to radost zahrát si Dívčí válku v létě na otevřené scéně, pod širým nebem? Máte i tuto zkušenost?

Ano ano. Dívčí válka je nejkrásnější v amfíku nebo v lesním divadle, prostě venku. My ji hrajeme už desátý rok v Rožnově pod Radhoštěm ve valašském skanzenu pod těmi obrovskými stromy… Těší nás to, všichni máme pocit, že to tam víc patří. Nálada je tam slavnostnější.

Když se ohlédnete zaskočilo vás někdy při takovém „přírodním“ představení počasí?

Velmi často. Ale pro pořadatele je už dnes celkem snadno k dosažení střecha nad jevištěm… tu postaví každý šikovnější řemeslník. A diváci už jsou připravení na všechno. Po zkušenosti s naším klimatem mají pláštěnky, holínky i deštníky, takže je jen roztáhnou a dívají se dál.

Válka opět vyjde!

Letos na jaře jste prozradil, že povedete jednání, aby vaše kniha Dívčí válka dnes už absolutně nesehnatelná po letech opět vyšla. Byl jste v tom úspěšný, vyjde tedy?

Ano, už je to ve finále. A ten vydavatel dnes už můžu prozradit, že to je nakladatelství Galén soustředí do nové knížky všechny moje věci, které jsem já jako pra pra pra potomek praotce Čecha napsal. Bude to sice normální knížka, ale bude tak dobře vybavená vším, že lidi, kteří mají rádi Dívčí válku, s ní budou velmi spokojeni.

Zajímalo by mě, jestli Dívčí válku dnes hrávají i amatérské soubory?

V současnosti jich je celkem osm! Tolik ochotnických souborů ji v republice hraje najednou, teď a dva dokonce v Kanadě. Jeden působí v Saskatchewanu za polárním kruhem, druhý ve Vancouveru! (pyšně) Tam je krajanské divadlo Za rohem, které ji hraje dokonce ve verších. A teď, minulý týden U Hasičů, jsem divákům představil šéfa toho divadla pana Cíchu. Právě on Dívčí válku s mým souhlasem přebásnil.

Má s ní dnes krajanský spolek v Kanadě velký úspěch?

Za čtyřicetiletou historii toho spolku je Dívčí válka druhá co se týče úspěšnosti představení. Je to tam bomba. A přede mnou, a to je strašně povzbudivý je Nebe na zemi od Voskovce s Werichem, což je nádhera.

Osm souborů po ČR? A jezdíte je třeba i „kontrolovat“, zajímá vás, jak hrají? Nemůže i některý z nich vaší Dívčí válce dělat ostudu?

Amatérům já odpustím všechno! A diváci taky. A po amatérech nechci ani autorský honorář. Dovoluji jim tři reprízy bezplatně, protože vím, že do toho investovali námahu i peníze. Mám rád ochotníky a moc.

Ale teď se objevila Dívčí válka, která jezdí profesionálně jako my a ta tedy dělá velkou ostudu! Tam je herec, kterýho jsem vyhodil z divadla protože byl příšernej a teď zrovna zvažuju, že na ně podám žalobu. Protože oni matou publikum. Na plakátech totiž a na to určitě upozorněte čtenáře mají obsazení a tam je moje fotka. A já tam nehraju to je podvod! Ti lidé mě chtějí vidět, koupí si lístky, ale když tam přijdou a vidí, že tam nejsem, tak se zlobí. Ale jsou naštvaní na mě! To je lžiskupina, která nám jenom komplikuje život!

Dělají nám ostudu

Být to alespoň dobrá konkurence…

Ano. Oni mi sice autorské honoráře platí ale ta hra není dobrá! Takže já netoužím po tom, aby mi někdo poslal 2,5 tisíce korun, když tam nadělá ostudu za třicet tisíc! (smutně)

A když jste před dvaceti lety nazval svůj soubor Čechovo prozatímně osvobozené divadlo, mělo to být i jisté zpochybnění. Cosi jako: „Jsme tu jen na krátký čas a nazdar!“?

Ne ne ne. Mělo to být zpochybnění toho, jak dlouho si Češi užívají svojí svobody. Vždyť jen jak byla krátká 1. republika… My jsme rádi, když si nás někdo porobí. A pak se můžeme bouřit!

Nesmí se říkat černoch ani cikán, přejímáme slova, která jsou nám cizí. Zakazují nám kouřit i na hajzlících. Vždyť občani si ani neuvědomujou, jak se ten šroub utahuje. Já jo, proto jsem začal po 25 letech znovu kouřit. A vyzývám občany, aby mě následovali. Jedině neposlušnost může vyvolat určitý protitlak.