FOTO: S Kotvaldem a Hložkem v sauně, aneb Diskohrátky jinak

Nestárnoucí melodie se mi čas od času honí v hlavě či v přehrávači i o téměř třicet let později. Listopadový koncert dnes 107 let „mladé“ dvojice, kterou, jak se zdá, spolupráce opět baví, jsem si proto nemohl nechat ujít. Zvlášť, když se osazenstvu redakce Teplického deníku líbil můj nápad s reportáží, která vás vtáhne do našlapané pražské Lucerny.

Přesně před týdnem psal můj kolega Martin Košťál o svých pocitech z návštěvy sauny v sportovní hale Na Stínadlech. Netušil jsem tehdy, že se v reportáži z hudebního koncertu od daného tématu příliš neodkloním. Alespoň co se týče potu. Rozvášněný dav dvou a půl tisícovek fanoušků, ve kterém jsem našel malé děti od pěti let, ale i seniorky se sedmi křížky na krku, zkrátka vytvořil typický „kotel“, pod který moji hrdinové s chutí přikládali polínko za polínkem v podobě jednoho šlágru za druhým.

"Krtkem" do Lucerny

Cesta do mekky koncertních sálů České republiky začíná v domovských Teplicích a po slabé hodince a půl jsem u cíle. Tím však není centrum uspěchané Prahy, ale letňanské parkoviště, kousek od ještě novotou vonícího metra. Zdá se mi rozumnější nechat svého „Punťu“ zaparkovaného mimo epicentrum zla všech méně zkušených řidičů a po čase opět vyzkoušet cestu „krtkem“. Bratru za 26 korun a mám to i s nezbytnými žebráky a „nabízeči čehokoliv“. Zážitek z cestování obohatí nepřítomné výrazy otupělých Pražanů a než se naději, stojím na Václavském náměstí, přímo pod „koněm“ a s chůzí zkušeného výletníka mířím právě do Vodičkovy ulice, kde se vchod do Lucerny nachází. close zoom_in

Mým úkolem nebude pouze vstřebávat pocity z „natřískaného“ sálu formou psaného slova. S sebou beru i věrného pomocníka, jenž zachycuje výjevy z fotbalových, futsalových i jiných scén. Ostatně, ze sportovních stránek je znáte moc dobře. Teď ale úkolem Canonu D50 bude zvěčnit Petra Kotvalda, rodáka z Žatce, a Stanislava Hložka, původem z Hulína. A pokud možno pěkně v pohybu, jejich choreografické prvky totiž byly vždy pastvou pro oči.

Pozor na fanynky

V beznadějně vyprodané Lucerně je už pořádně dusno. Možná jsem měl nechat v šatně společně s bundou i mikinu. Za úvodních tónů písně Diskohrátky z jejich stejnojmenného nového cédéčka vbíhá rozesmátá dvojice na pódium. Hit, který proslavila na začátku 80. let Hana Zagorová, baví i bez její přítomnosti. Zkouším zatím různé programy a zjišťuji, na který z nich se mi bude světelně proměnlivá scéna nejlépe fotit. Vyhrává priorita času.

Při zajišťování vstupenek jsem musel myslet i na místo, z kterého bude nejlepší strategická pozice. Žádal jsem „flek“ na konci řady, to abych se mohl dobře po sále pohybovat a nikoho při korzování nerušit. Není nic horšího, než šlápnout rozvášněné fanynce na kuří oko.

I tak mě ale stojí propracovat se až do první řady pořádné penzum práce. Sauna začíná. Pod pódiem, ač je koncert na sezení, se už kupí fanynky, které chtějí být svým idolům co nejblíže. Jedna z nich zběsile mává do mého foťáku asi z metru. Netuší, že v rukou držím teleobjektiv s ohniskovou vzdáleností 75 – 200 mm. Musela by si stoupnout tak o pět metrů dál, aby její milý úsměv nezmizel v dějinách času. Není bez zajímavosti, že „Kluci“ právě zpívají Ošklivé malá káčátko.

Aplaus pro "Kluky"

Rozpohybovaný Petr Kotvald a jeho mírně zadýchaný a v potu, stejně jako já se koupající kolega Standa Hložek, zpívají střídavě spolu i sólo. Samozřejmě živě. I po letech samet s barytonem ladí, nejvíc ale jejich hlasy vyniknou při představování hitů, které je provázejí na sólové kariéře. Dvouminutový potlesk pro Kotvalda, jež sklízí za interpretaci písně Milujem se čím dál víc, Petra nepouští do šatny. Stejně tak fanoušci a hlavně fanynky aplaudují, když jde dvouhodinový koncert do finále. Publikum, které na začátku představení vzorně sedí na židlích, při Holkách z naší školky, Dianě nebo Bílé královně tančí. Sedačky jsou zbytečné. „Kluci“ skladbu o slečnách ze školky i gymplu zpívají nejméně třikrát, tak moc žádaní jsou.

Během toho od fanynek dostanou pár kyticí a polibků. Kotvaldův Fanklub má pro oba Rubikovy kostky. Já už si ale přeji konec. V Lucerně je nedýchatelno a neznámá dáma středního věku chce se mnou tančit v páru, inspirována rozdováděnými tóny Diskohrátek. Kolega Martin Košťál měl v pohodlné sauně teplické sportovní haly určitě příjemnější relax.

V příštím díle vyzkouší kolega Petr Málek, jaké to je jezdit od obchodního centra k nákupům podle akcí v letáku. Vypukla už vánoční horečka? Co bude hitem letošních Vánoc? Kolik lidé utratí peněz? Co vše je třeba udělat pro nejlevnější jogurt nebo vejce v síťovce…

TEPLICKÝ DENÍK JA NA FACEBOOKU - STAŇTE SE JEHO FANOUŠKEM ZDE