K dobré náladě přispělo nejen víno, sluníčko, které sem nakukovalo oknem, ale především Dudáci z Písku, kteří přijeli zahrát a zazpívat. Výstavu pořádal Mětský úřad a Klub seniorů v Košťanech.
Košťanský starosta František Voháňka hned v úvodu konstatoval, že příští výstava by se měla odehrát v podstatně větších a důstojnějších prostorách. Zmínil také úspěch, jaký měl obraz Košťan od Karla Kupky na Slovensku, kam ho jako dar vezli Košťanští ve dvou vyhotoveních do družebního stejnojmenného města. „Bohužel nám tím pádem žádný obraz nezbyl a tak musíme přesvědčit pana Kupku, aby nám Košťany namaloval ještě jednou,“ dodal starosta Voháňka.
Karel Kupka, který všechny příznivce své i svého otce přivítal, se netajil tím, jak ho hojná návštěvnost výstavy, která rok od roku stoupá, těší. I když na jihočeský Slaník u řeky Otavy, kde žije, nedá dopustit, na sever Čech se za svými přáteli a bývalými žáky vrací čím dál častěji a moc rád.
O díle Karlů Kupků, otce i syna, při zahájení výstavy zasvěceně pohovořil Ing. Zdeněk Zícha.
Zmínil mimo jiné akvarely hnědouhelných dolů, který akademický malíř Karel Kupka st. vytvořil v 50. a 60. letech 20. století a které, protože fotodokumentace z té doby se zachovala jen minimálně, jako jediné věrně a detailně zachycují, jak tehdy práce na dolech a zdevastovaná krajina na severu Čech vypadaly.
Mgr. Karel Kupka, malíř od Otavy, jak se sám nazývá, představil ve Střelné všechny své lásky. Nechyběla tu jihočeská krajina s rybníky a venkovskými chalupami, Středohoří ani květinová zátiší hrající všemi barvami. Byli tu ovšem i jeho věrní průvodci životem, košťanská básnířka Alena Melicharová, s níž už vydal několik společných publikací a v současné době připravují paměti a také jezevčík Kubíček, kterého ani v nejmenším nerušilo to množství lidí, kteří si prohlíželi a vybírali, který z obrazů by chtěli mít doma. Jak bylo zřejmé už při zahájení výstavy, kdy rychle přibývalo cedulek „zamluveno“, domů do Slaníka se stejně jako loni vracel Karel Kupka už bez svých obrazů.
