Zrodila se spisovatelská hvězda. Do roku 2010 se počet titulů podepsaných jeho jménem rozrostl na 20, jeho knihy vyšly v celkovém nákladu více než milion výtisků, byly přeloženy do 22 jazyků a dočkaly se 5 filmových zpracování. Sluší se připomenout, že jedno ze svých prvních veřejných čtení uskutečnil Michal Viewegh počátkem 90. let v zámeckém klubu teplického muzea, tehdy stálo za jeho pozváním Knihkupectví L + N na Masarykově ulici. Koncem dubna 2010 četl Michal Viewegh ze svých knížek v Regionální knihovně v Teplicích.

Iniciátorem tohoto setkání byl Jan Liška z Pedagogicko psychologické poradny Ústeckého kraje, který výběrem svého hosta připravil zhruba šedesátce pedagogů víc než jen příjemný večer.

„Čím to, že nám, ženám, tak rozumíte,“ otázala jsem se, jakmile v autorově přednesu dozněla povídka Špaček (Povídky o lásce), z níž prý mívá většina jeho přátel lehkou depresi. „Děkuji, beru tuto otázku jako kompliment,“ odvětil. „Vždycky říkám, že spisovatel, který by se neuměl převtělit do ženské postavy a neuměl ji věrohodně napsat, není spisovatel. Pro mě by byl těžší úkol převtělit se například do mafiána nebo postav dvou starců v domově důchodců, dětí někde na Ukrajině či špičkových manažerů, to jsou životní role, o kterých nic nevím,“ rozvedl Viewegh svoji odpověď. „Ale já jsem studoval na filosofické fakultě s dvanácti holkami, což jsou dneska paní v mém věku, scházíme se a já jim prostě naslouchám. Mám tři dcery, druhou ženu, sedm let jsem učil tvůrčí psaní samé holky…,“

„Dá se říct, že nás máte rád,“ chtěla jsem se ubezpečit. „Určitě,“ přisvědčil s úsměvem. A v podobném duchu se nesla série dalších otázek a odpovědí.
Samozřejmě přišla řeč i na závažnější témata. Na rozdíl od některých učitelů, s nimiž jsme o tomto problému hovořili chvilku předtím, Michal Viewegh se nedomnívá, že dnešní středoškoláci téměř nečtou a neumějí se vyjadřovat. Nebo lépe, odmítá tento názor generalizovat. „Dělám až dvacet čtení ročně a obvykle začínám odpoledne na gymnáziích. Myslím, že každý, kdo dělá veřejné čtení, pozná zaujaté nebo znuděné publikum. Jakkoliv to může znít neskromně, dosud jsem neměl pocit, že by se děti nudily nebo nerozuměly textu. close zoom_in

Angažuji se také v projektu Celé Česko čte dětem. Mnohokrát jsem četl i velmi malým dětem, moje žena to v rámci mateřského centra dělá třikrát ročně v Sázavě, já jí tam vozím známé osobnosti, je tam vždycky plno a děti vydrží třicet minut mluvené slovo. To je další důvod k mírnému optimismu. Samozřejmě děti především musí vidět rodiče jak si sami čtou, to je nejúčinnější forma, jak je přesvědčit. Když dítě vidí, jak otec nebo matka sedí dvě hodiny v křesle a má otevřenou černobílou knihu, čte si a kupodivu vypadá spokojeně. Vyvstane jim otázka, čím to, že je to baví. Já tohle viděl u svých rodičů a moje děti to vidí u nás.“

Posluchači se dozvěděli také něco málo k připravovanému filmu Román pro muže, který režisér Tomáš Bařina (Bobule I) točí podle románu a scénáře Michala Viewegha. Uvidíme v něm třeba Táňu Pauhofovou a Jana Budaře. „Tomáš tvrdí, že to je jeho první svobodný film, protože Bobule točil na objednávku moravských vinařů a na scénáři je to poznat. Přípravy mého filmu zatím vypadají dobře a já režisérovi věřím,“ řekl Viewegh.

Veřejné čtení z jeho Povídek o lásce a rozepsaného románu Biožena ukončila autogramiáda. A snad to není nic proti ničemu, když prozradím, že na setkání s charismatickým spisovatelem a scénáristou se zřejmě mohou těšit i studenti teplické hotelové školy.