„Víte, už si ani nevzpomínám, kdy jsem v Teplicích zpívala poprvé,“ začala lovit v paměti, když dostala otázku na své spojení s lázeňským městem. „S kolegy jsme ale chodili naproti divadlu do čínské restaurace. Byla to jedna z prvních restaurací tohoto typu v bývalém Československu. I když čínská kuchyň nepatří mezi mé nejoblíbenější, vždy jsem tam zašla a pochutnala si,“ vrátila se Zagorová o dobrých čtyřicet let zpátky. Teplice jsou městem lázní, ty prý ale 65letá rodačka z Petřkovic u Ostravy nepotřebuje. „Mám ráda relaxaci, ale lázně přenechám těm, kteří to opravdu potřebují.“

Zagorová do Teplic tentokrát dorazila se svým kolegou Petrem Rezkem, ke kterému se po několikaleté odmlce vrátila. „Petr odešel na začátku osmdesátých let, když do Orchestru Karla Vágnera přišli dva noví kluci Petr Kotvald a Standa Hložek. Petr Rezek měl pocit, že je tam navíc. Nyní o něm můžu prohlásit, že to je jeden z nejspolehlivějších lidí, které znám,“ pochválila „Písnička“ Rezka, jenž bude v prosinci slavit neuvěřitelné sedmdesátiny. „Ale s Kotvaldem a Hložkem se občas potkáváme a zazpíváme si spolu. Naposledy tomu tak bylo nedávno v Brně, kde jsme měli jednu společnou písničku.“

Hana Zagorová a Petr Rezek v Teplicích
FOTO: Zagorové aplaudovalo vyprodané teplické divadlo vestoje

Teplickým divadlem zazněly známé hity Duhová víla, Ta pusa je má a další. „Fanoušci by mi nikdy neodpustili, kdybych tyhle písničky s Petrem Rezkem nezazpívala. Stejně tak by bylo nemožné v nich třeba nějak pozměnit slova. Stává se mi, že když něco zazpívám jinak, tak z prvních řad mi diváci napovídají slova,“ usmívala se Hanka, která v současné době nekoncertuje tak často jako v minulosti. „Někdy jsem třeba tři týdny se Štefanem (Margitou pozn. autora), když má koncertní šňůru. Užívám si to.“ Končit ale Hana Zagorová rozhodně nehodlá. „Jako třeba Maruška Rottrová? To ne. Nemohla bych bez zpívání a bez svých fanoušků být,“ řekla zpěvačka při své návštěvě Teplic.

Ze zákulisí
O Haně Zagorové se říká, že je nesmírně milá a příjemná. Je to pravda, legendární zpěvačka navíc působí jako opravdová osobnost. „Hačněte si,“ přivítala mě s úsměvem na rtech v malé šatně Krušnohorského divadla, když chvíli před tím svolila k rozhovoru. Do začátku jejího koncertu zbývalo jen pár minut. „Já ale zpívám až druhou polovinu,“ usmívala se. Na otázky odpovídala ochotně. Bylo znát, že její odpovědi jsou upřímné. Když například vykládala o tom, jak nemůže být bez svých fanoušků a bez zpívání, pochopil jsem, co vše pro ni její písně znamenají. A také to, co znamenají pro její příznivce. Zagorová umí pomocí hudby pobavit, pohladit i dojmout. A to v dnešní době umí už jen málokdo.