Jak uchovat vláhu na zahradě? Využijte nádrže na srážkovou vodu

Dešťovka

Je pro rostliny nejvhodnější (bez obav s ní můžeme zalévat i kyselomilné druhy, protože neobsahuje vápník) a je zdarma. Pokud ji neskladujeme v podzemní nádrži, je navíc odstátá a pro rostliny příjemná. Podzemní nádrže však mají řadu výhod šetří prostor zahrady a vodu uchovávají dlouho kvalitní. Protože je ale voda z nich chladnější, zaléváme s ní časně zrána, nebo ji necháme předehřát ve vhodné nadzemní nádrži (stačí, aby pojala dávku na jeden den).

Léčivé byliny nám chutnají, ale také pomáhají. Jak je sbírat, sušit a uskladnit?

I nadzemní nádrže si můžeme pořídit v nejrůznějších tvarech a velikostech, od klasických sudů po velké rezervoáry. Kapacita je vždy omezená, přepad se proto vyplatí vyvést do přírodního jezírka.

Humus

Čím více humusu půda obsahuje, tím je úrodnější a tím více vody pojme a ucho[1]vá. Nasaje ji, protože je kyprá a vzdušná, a také podrží. Huminové látky se pojí s minerálními částicemi a humusojílovité komplexy, které tak vznikají, jsou pro optimální provzdušnění a hospodaření s vláhou zásadní. Vláha neodteče pryč, ale je k dispozici rostlinám po dlouhou dobu. Proto naplno využíváme organické hnojení právě starý dobrý hnůj a kompost tvorbu cenného humusu podporují.

Pro zralé plevele či rostliny s houževnatými oddenky a rostlinné části napadené chorobami a škůdci můžeme zvolit horké kompostování (v uzavřené hromadě, kompostéru nebo otočném kompostéru).

Přilákejte na za hradu včely a čmeláky. Zajistí vám bohatou úrodu

Pokud zachováme vhodný poměr materiálů (čtvrtina až třetina zelené, na dusík bohaté hmoty a zbytek sušší listí, sláma, štěpka atd.) a kompost často přehazujeme či otáčíme, rozklad vyvolá teplotu až 70 °C, která choroboplodné zárodky a plevele zneškodní. Díky tomu nepřijde nic nazmar. Z plevele vznikne hnojivo, které podpoří schopnost půdy zadržovat vodu.

Mulčování

Potlačuje růst plevelů, chrání půdu před erozí, výkyvy teplot a především před vysycháním. Odkrytá půda, vydaná napospas slunci a větru, odpaří mnoho vláhy. Nastýlka tomu jednoduše zabrání, navíc se postupně rozkládá a přispívá tak k tvorbě humusu.

Použít můžeme posečenou trávu, slámu, listí, štěpku, ke kyselomilným rostlinám i borku. Zvláště čerstvou hmotu je třeba nastýlat ve slabší, načechrané vrstvě, aby nehnila, a po stupně ji doplňovat. Pod mulčem se sice skrývají slimáci, ale o to snáze instalujeme návnady šetrné k životnímu prostředí. Alternativou jsou i oblázky či štěrk.

Zpomalování

Pokud se zahrada rozkládá na svahu, voda z ní rychleji odtéká. Zadržení napomohou rovné nebo mírně ke svahu skloněné terasy. Ideálně je zpevní suché zídky stavěné z kamenů bez malty, jejichž spáry můžeme osadit „skalničkami“. V mírnějším svahu se vyplatí vyhloubit vodorovné, po vrstevnici vedené strouhy (příkopy, průlevy), které vodu zadrží a ta se postupně vsákne (podle anglického „swale“ jsou občas nazývány též svejly).

V trávníku by byly nepraktické, ale v trvalkové výsadbě, mezi keři nebo v sadu a v louce se ztratí. Ostatně, často sečený trávník je velmi náruživý pijan, pokud má zůstat zelený, proto stojí za zvážení, zda jeho plochu neomezit. Trvalky mají oproti trávě hlubší kořeny a netrápíme je neustálým zkracováním, tudíž jsou na vláhu náročné mnohem méně zvláště pak suchomilné druhy.

Zavinutku i mračňáka můžete pěstovat tam, kde slunce vychází i zapadá

Ve svahu jsou trvalky i dřeviny přímo zábranou proti erozi i odtékání vody. Na malých plochách postačí rýhy jen pár decimetrů široké, na velkých mohou mít rozměry mnohem větší a díky mírnému sklonu třeba i vést vodu tam, kde je nejvíce potřeba. Mohou zůstat prázdné, nebo je vyplníme vzdušně nastlanou organickou hmotou (větvemi, slámou, trávou), která postupně tleje a vodu nasává jako houba.