V letech 1986 až 1988 vzplály v okresech Litoměřice a Mělník v tehdejších průmyslových gigantech požáry. Specialisté jednoznačně prokázali, že všechny byly založeny úmyslně. Pachatelé byli postupně dopadeni. K jejich odsouzení však nikdy nedošlo.

Už vyšetřování prvního požáru v papírenském podniku SEPAP Štětí ukázalo, že vypátrat a usvědčit pachatele bude mimořádně složité. Požár v areálu kdosi založil v nočních hodinách 26. září 1986 ve středisku pytlárna. „Na požár si pamatuji. V tu dobu jsme mysleli, že šlo o technickou závadu. Až později jsme se dozvěděli, že šlo o žhářství,“ vzpomíná Zdeněk Zedník, který v tu dobu v podniku pracoval.

Štětí, Roudnice, Mělník a Kralupy

Jenže nešlo o jediný požár. Následovaly další. 28. října 1986 v lakovně podniku Agrozet Roudnice nad Labem, 8. listopadu 1986 v provozu rafinérie cukrovaru Mělník a naposledy 1. března 1988 v podniku Kaučuk Kralupy nad Vltavou. Mezitím hasiči vyjížděli také k drobným požárům v celém širokém okolí.

Ze záškodnické činnosti bylo nakonec obviněno 39 osob, dva z nich dokonce za vraždu. Za strůjce protistátní činnosti byli označeni Antonín Gebler ze Štětí, zaměstnanec hudební vojenské školy v Roudnici Josef Němec a X. Y. 

Obžalovaný Gebler u soudu uvedl: „Byl jsem hodně pod vlivem alkoholu a nechápu proč k tomu došlo. Poškozený je můj kamarád a dobře s ním vycházím.“
Za útok nožem soud poslal muže na 6,5 roku do vězení

Celý příběh však začal už v roce 1983, kdy se ve Štětí zformovala fašisticky orientovaná skupina. Její členové si říkali Wehrwolfové, mezi nimi byl i Gebler. Jejich vzorem byly stejnojmenné německé teroristické bandy z konce II. světové války. V roce 1984 nejaktivnější z nich Okresní soud v Litoměřicích odsoudil za podporu a propagaci fašismu.

„Převážně se jedná o osoby ve věku do dvaceti let se sklony k páchání trestné činnosti, požívání alkoholu a toxikomanii,“ uvedl pro Rudé právo 4. července 1989 náčelník odboru vyšetřování v Litoměřicích Miloslav Novák s tím, že prostředkem k upevnění poslušnosti v partě byla účast nových členů na zakládání drobných požárů. Poslušnost se vyžadovala maximální a členové skupiny neváhali sáhnout ani k násilí. Příkladem může být i vražda sedmnáctiletého člena skupiny J. H. (jméno oběti není ve vyšetřovacím spisu uváděno).

„Členové skupiny po odsouzení usilovali o obnovení své činnosti, přičemž J. H. se odmítl na ní dále podílet. Ostatní členové se z obav před odhalením rozhodli o jeho odstranění, a proto byl dne 4. června 1985 ve svém bydlišti zavražděn,“ uvedl Novák.

Trestu unikli

V té době už připravovali Wehrwolfové záškodnické akce. Trestní stíhání bylo zahájeno v roce 1986 a 1. července 1987 jej převzaly orgány vyšetřování StB. Jenže v listopadu 1989 přišla sametová revoluce. Pachatelé se nikdy soudního verdiktu nedočkali, celý případ byl potichu „zameten pod koberec“ včetně škod přesahujících 50 milionů Kčs.

Trestní stíhání X. Y. v kauze žhářství a záškodnictví bylo řádně prokuraturou České republiky zastaveno v lednu roku 1991. Bylo totiž prokázáno, že se nestal skutek, kvůli kterému bylo stíhání vedeno. "Před pracovníky prokuratury zbylých šest obviněných uvedlo, že se se jménem X. Y. i s ním samotným setkali až v průběhu vyšetřování a že se neuskutečnilo takové jednání, na němž by se projevoval způsobem, v němž je spatřován trestný čin, pro který bylo vzneseno obvinění. Žádný z vyslechnutých svědků jej neusvědčoval ani dříve, ani nyní," uvádí soudní spis o zastavení stíhání. 

Antonín Gebler pokračoval v kriminální činnosti i po revoluci. V roce 2014 jej ústecký krajský soud odsoudil k trestu 6,5 roku odnětí svobody za těžké ublížení na zdraví. V opilosti totiž bodl do krku na ubytovně ve Štětí svého kamaráda. Zároveň mu při tom vyhrožoval i uříznutím hlavy.