Kliknutím zvětšíteCesta dvou mladých nadšenců na kolech do Indie zdárně pokračuje. Ústečané Zuzka a Zbyňďa opustili hranice Evropy.
NOCLEH U STAŘÍKA A VAJÍČKA K SNÍDANI
Ze Slovenska dvojice zamířila k hranici s Ukrajinou. „Odtud nás stáhl z hospody místní stařík, že nejde jinak, než abychom spali u něj doma. Rádi jsme se vyspali v posteli a vajíčka k snídani byly další velký bonus," popisuje cestu Zuzana Wurstová.
Přes severní hraniční přechod Ubla se cestovatelé dostali na Ukrajinu. „Hned za hranicemi je znát, že jsme zase o kus dál na východ. Vybrali jsme peníze v bankomatu a zjistili, že je tu opravdu levno. Chleba za sedm korun a kafe za pět, to se tady bude hezky žít," pochvalují si cyklisté.
Cestou na sever do zakarpat začalo pršet a nepřestalo dva dny. „Cesty se zhoršily a tak někdy i v bahně tlačíme do kopců. Dojíždíme do horské vesničky Koločava, pro nás tak známé díky působení Ivana Olbrachta, kde napsal Šuhaje Loupežníka," vypráví cestovatelé, kteří záhy zjistili, že po deštích nemohou pokračovat v plánované cestě.
„Nezpevněná cesta dostala po deštích co proto a je velmi těžce sjízdná. Chvilku váháme, ale jedeme z hor do údolí k maďarským hranicím. V městečku Tesco nás chytá nepříjemná bouřka s kroupami o velikosti pingpongových míčků," pokračuje ve vyprávění Zuzana. U ukrajinsko-rumunských hranic se dostavila také první nevolnost.
HORY PLNÉ KRÁSNÝCH KLÁŠTERŮ
Rumunsko cyklisty velmi překvapilo. „Hraniční město Sighetu Marmatiei nám připomíná nejen architekturou, lidmi, ale i jejich jazykem Itálii. Po nevkusné a špinavé Ukrajině je to příjemná změna. Ceny už jsou opět jako v EU," vyprávějí.
Následují hory plné krásných klášterů, počasí cestovatelům přeje.
„Vyjíždíme zatím do nejvyššího sedla Prislop, které je ve výšce 1416 metrů nad mořem. Hory jsou nádherné, ale bohužel je čas je opustit a velmi rychle se dostáváme na rovinu táhnoucí se až na hraniční přechod s Moldávií, na ohromnou vodní nádrž, která v podvečer vypadá velkolepě. V Moldávii jsme se zase více vrátili k Ukrajině. Jsme překvapeni, že tato země je v EU. Všichni mluví rusky a na každém kroku jsou vidět pozůstatky bývalého Sovětského svazu. Hlavní město Kišiněv nás mile překvapuje. Sice má typické široké sovětské bulváry, ale také hezké parky a příjemnou vodní nádrž nedaleko centra," pochvalují si Zuzka se Zbyňďou, podle kterých je sice Moldávie nízko položená, ale jeden malý kopeček střídá další.
Moldávii ústečtí cyklisté opouštějí po pěti dnech a míří do Oděsy. „Silnice jsou zase typicky ukrajinské a řidiči taktéž. Pokud je kus souvislého asfaltu, valí to na plný plyn, a vyhýbat se cyklistům, na to opravdu čas nemají," vypráví Zuzka.
Zbývá už jen nalodit se na trajekt, což však znamená několikahodinový, unavující proces. „Ukrajinská organizace je opravdu zarážející. Ve tři ráno konečně dostáváme kajutu a uleháme ke spánku. V osm ráno nás nevybíravě budí z mikrofonu ke snídani a k našemu překvapení jsme stále v přístavu. Nakládání kamionů je dlouhý proces. Během snídaně odplouváme vstříc Asii, Gruzii a novým zážitkům," dodávají mladí cestovatelé.
Z Gruzie Zuzka se Zbyňďou zamíří přes Arménii do Íránu. Potom přes Spojené arabské emiráty a Omán, odkud poletí do Indie. Tam chtějí být v průběhu října až listopadu. „Kam nás cesta zavede dál, se ještě uvidí. Na cestě chceme být přibližně rok," dodává Zbyněk Michal.
108
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
