Sdružení se zaměřuje ve svých realizovaných projektech na vzdělávání a podporu dětí i dospělých a sociální a ekonomický rozvoj v chudých komunitách.

Naše pomoc je praktická

„Vedeme obyvatele chudých oblastí k tomu, aby zjistili, co mají k dispozici a aby uměli své možnosti využít. Při zjišťování konkrétních potřeb, plánování i uskutečňování pomoci spolupracujeme s místními komunitami. Tamní lidé se zároveň stanou zodpovědnými za realizaci aktivit, které přinesou užitek jim i dalším obyvatelům v jejich okolí. Naše pomoc je praktická. Z ekonomického i sociálního hlediska považujeme za výhodné vytvářet propojené sítě služeb, které řeší reálné potřeby komplexně. Při plánování klademe důraz na efektivitu a potenciál multiplikace. Usilujeme o to, aby realizované projekty byly udržitelné a dosáhly ekonomické samostatnosti," vysvětluje smysl práce litoměřického sdružení jeho předsedkyně Renata Rokůsková, jedna z členek mise, která odstartovala 5. října.

O zážitky z této cesty se Renata Rokůsková dělí na internetových stránkách www.shinebean.org. Zde jsou některé postřehy z jejího deníku…

6. října

Bydlíme ve mně známém Mauricově bytě u jeho kamarádky, která se sem po jeho odchodu nastěhovala. Má čtyři vlastní děti plus dvě děti sirotky po svém bratru. V necelých 40 letech je už dvojnásobnou babičkou. Právě pomáhá své dceři v péči o týdenní Vivien. Vdávala se ve čtrnácti, jak bylo obvyklé, v devatenácti měla už tři děti. Pak se vzbouřila, opustila rodinu a šla studovat. Zatímco studovala, o děti se starala její maminka. Její děti se díky jejímu vzdělání mají už podstatně lépe.

Nairobi je moderní a ambiciózní velkoměsto, které buduje kvalitní silnice. Po dobu jejich rekonstrukce (víc než rok) běžné zácpy zoufale narostly. Od našeho bytu je možné se dostat do centra Nairobi za dvě až tři hodiny. Je to 17 km. Takže všichni pracující stráví v zácpách asi šest hodin denně.

My jsme dnešek zasvětily hledání obchodů s látkami, komponenty ke šperkům, rukodělnými výrobky. Centrum Nairobi je v podstatě malé a pravidelné, ale vždy se tu zamotám. Ani dnešek nebyl výjimkou. Píšu vám při svíčce, tradice vypínání proudu tak na dva dny v týdnu přetrvává, stejně jako jízda na červenou.

Lidé se připravují na lednové volby prezidenta a vesměs očekávají, že na rozdíl od minulých voleb proběhnou v klidu. Přesto přiznávají, že budou volit téměř výhradně podle toho, z jakého kmene který příslušník pochází. Jo, a za kouření na veřejnosti hrozí pokuta až 10 000 Kč. Jo jo, pokrok nese své ovoce.

7. října

Dneska jsme byly v mém oblíbeném Ngongu. Chtěla jsem navštívit přátele. Byly jsme s Danem u Sophie a napadlo nás, že společně navštívíme Domov Faraja. Byla to přepadovka, ale moc a moc mě to potěšilo. Martha byla opravdu šťastná, že nás vidí. Vypadala mnohem lépe než při našem posledním setkání. Daří se jim dobře, bydlí v prostorném domě blízko školy. Chov kuřat se jim zrovna vůbec nevede, ale mají už ovce, kozy, krávy, zeleninovou zahradu.

Děti vypadaly spokojeně, dobře. Když se ke mně rozeběhly a zavolaly mě mým jménem, musím přiznat, že jsem nezadržela slzy. Jsem moc a moc ráda, že se jim daří dobře. Vím také, že to ne vždy bylo lehké. Asi před rokem je například během tří týdnů čtyřikrát vykradli stejní lidé, kteří téměř zabili Marthyina nejstaršího syna. Zůstala mu jizva přes celou tvář. Když nám děti na rozloučenou nádherně zazpívaly několik písní, byl to ten zážitek, při kterém vás mrazí z toho, jak je to krásné.

8. října

Den plný schůzek. Když jsme v šest ráno odcházely z domu, třináctiletý Kim se už učil do školy. V Čechách asi nevídaná věc.

Nejdřív jsme navštívily baptisty, kteří dále usilují o zlepšení jejich budovy a nadále provozují školu. Bohužel máme špatné zprávy ohledně vodovodu. Kus za Kiberou se buduje nová silnice, kterou Nairobi moc potřebuje, ale stavební společnost, která silnici staví, odpojila všechna vodovodní potrubí, která pod plánovanou silnicí vedla. Postihlo to také baptisty. Legální spojení mají být během dostavby zase připojena, to bude i při keňském opravdu intenzivním tempu nějaký čas trvat.

Zato jsme našly výrobnu šperků z kostí. Do této práce se pustila skupina především mladých kluků, jsou kreativní a flexibilní. Hned jsme si je vyzkoušely a jsem si jistá, že budeme spolupracovat.

9. října

Další škola, se kterou nás kontaktoval Fair, nás nadchla. Dvouapůlleté děti, které se tiše hlásí, aby poznaly číslici, nás prostě dostaly!

Další zastávka byla u našich výrobkyň šperků. Vysvětlovala jsem jim, co se líbí ženám v Čechách a do čeho se pustit. Ještě musíme domluvit ceny s „klukama od kostěných knoflíků", bez přítomnosti wazungu ovšem, abychom znaly ceny lokální a reálné. Dohodly jsme se, že Dan vezme svého kamaráda, dílnu mu ukáže a on tam bude smlouvat, než my přijdeme. Sotva jsme všichni vystoupili z matatu, potkali jsme jejich vedoucího.

Náš plán byl ohrožen. Usoudili jsme, že si vůbec nemusel všimnout, že další kluk patří k nám, a tak se Dan s Dominikem na druhý pokus vydali ke kostěné dílně. Potkali ale dalšího výrobce. Danův kamarád tak byl již zcela odhalen a nemohl posloužit jako místní vyjednávač. Nezbylo nám, než jednat o cenách i v přítomnosti bělošek. Kluci ale pochopili, že dlouhodobá spolupráce musí být výhodná pro obě strany a ceny padaly dolů.

10. října

Stihly jsme autobus (sice pozdější) a krásnou krajinou jsme dojely do Kisii. Dovlekly jsme naše těžké kufry rozbláceným městem k našemu hotelu a zjistily, že je v rekonstrukci. Našly jsme ale lepší náhradu a jako v každém městě, kam jsme kdy přijely, se objevil Danův bratranec a domluvil nám v hotelu slevu. Sotva zapnuli proud, rozduněla se pod našimi pokoji diskotéka. Obávám se, že se druhou noc nevyspím.

Plné znění naleznete na webu ShineBean. Po návratu Renaty Rokůskové z mise v Keni s ní Deník přinese rozhovor.