Nostalgie padne na fanoušky železnice hned u vstupu do muzea. Jako vstupenky totiž slouží staré kartonové jízdenky.

Budovu stavědla 15 při příchodu na nádraží nelze přehlédnout. Stejně tak při pohledu z mnoha částí města viditelně ční nad nádražím. Dnes již neslouží svému původnímu účelu, ale je v ní muzeum.

„Hlavní součástí expozice je zařízení z roku 1942. Očistili jsme jej od nejrůznějších pozdějších úprav, takže je v původní podobě,“ říká kustod děčínského muzea sdělovací a zabezpečovací techniky Petr Otčenášek v nejvyšším patře muzea. Z toho je výhled nejen na celé hlavní nádraží, ale i na koleje vedoucí k tunelu do Přípeře a na železniční most.

Odtud se totiž řídila železniční doprava v celé severní části hlavního nádraží dlouhých šedesát let. V minulosti zde pracovalo během směny až šest lidí, nepřetržitě pracovali na stavědle 15 tři lidé.

Kromě původního vybavení je bývalé stavědlo napěchované i exponáty z jiných nádraží. Je zde například k vidění část dynamického stavědla z nádraží Sever v Ústí nad Labem. Na stěnách jsou také historická vyobrazení schémat nádraží, návštěvníci si mohou sednout i za pult, z kterého se řídila doprava v této části nádraží.

V muzeu, které je otevřeno každý týden od čtvrtka do neděle, nechybí ani historické uniformy, jízdní řády nebo součásti výstroje železničářů.

Muzeum sdělovací a zabezpečovací techniky Děčín.

„Zajímavý je rtuťový spínač z 50. let. To je také rarita,“ připomíná Petr Otčenášek další zajímavý exponát muzea.

Když na začátku tisíciletí procházelo děčínské hlavní vlakové nádraží velkou rekonstrukcí, uvažovalo se i o demolici starého stavědla u výjezdu na železniční most. Při rekonstrukci bylo totiž vybudované nové řídící centrum a pro stavědlo na severním okraji nádraží již nebylo využití.

Naštěstí se ale našli nadšenci u Českých drah, Správy železniční dopravní cesty a mezi bývalými železničáři, kteří se o zachování jedné z dominant děčínského nádraží zasloužili.

Stavědlo nechali opravit a vzniklo také nové schodiště od jednoho z viaduktů. Ke stavědlu se totiž dříve nebylo možné dostat jinak než po kolejích, na které nikdo krom železničářů nesmí.