Kliknutím zvětšíte„Je to chirurgicky přesná práce, pákou pohybujeme po milimetrech,“ říká o zásazích v Českém Švýcarsku pilot z ústecké letecké záchranky Pavel Špilka. Spolu s kolegy a hasiči v neděli trénoval zásahy v soutěskách u Hřenska. Ty jsou podle něj nejsložitějším terénem v celém kraji.
Je neděle krátce před půl jedenáctou a nad lesy okolo Hřenska se ozve charakteristický klapot vrtulníku. Tak, jako se to děje vždy, když se v lesích stane něco vážného. Jen během letošního roku zasahoval žlutý vrtulník letecké záchranné služby ve Hřensku pětkrát a v samotných soutěskách dvakrát.
Tentokrát na přílet helikoptéry čekají na louce u Mezné přibližně dvě desítky hasičů a záchranářů. Společně hledají nevhodnější místa, odkud je možné z hlubokých soutěsek pacienty vyzvednout.
„Dávejte si hlavně pozor na dění okolo sebe. Když uslyšíte ve sluchátkách kámen, tak se nedívejte nad sebe. Helma to vydrží, ale obličej ne,“ znějí poslední pokyny před začátkem cvičení.
Zásahy v národním parku jsou náročné pro záchranáře i pro samotné piloty vrtulníků. „Jsou tu hluboké soutěsky a skalní masivy. Dostáváme se tak na hranice možností, kdy vůbec lze použít podvěs,“ vysvětluje krátce před vzletem pilot Pavel Špilka.
Samotné vysazení záchranářů podle něj už tak složité není, protože se pohybuje nízko nad terénem a řídí se podle referenčních bodů, jako jsou skály nebo stromy.
Složitější situace ale nastává ve chvíli, kdy vrtulník stoupá s pacientem v podvěsu a vzdalování referenčních bodů mu ztěžuje orientaci v prostoru. Musí stoupat velmi opatrně, aby pacienta se záchranářem neotloukl o skály nebo vrcholky stromů.
„Když si představíte, že například tady v soutěskách visí 60 nebo 70 metrů pod vrtulníkem, tak je to poměrně náročné. Vyžaduje to velké zkušenosti pilotů i vysazovačů, kteří jsou prodlouženýma očima pilota. Ten totiž pod sebe nevidí. Posádka musí být naprosto sehraná,“ dodává Špilka s tím, že nad Hřensko dorazí z Ústí nad Labem přibližně za deset minut.
Vrtulník letecké záchranné služby létá jen k těm nejvážnějším případům, jako jsou kolapsy nebo prudké alergické reakce na bodnutí hmyzem, k čemuž došlo například letos v létě. Jak říká Pavel Špilka, právě letečtí záchranáři jsou takovou poslední instancí.
Mnohem více práce mají ve skalách hřenští hasiči, kteří s leteckými záchranáři úzce spolupracují a účastnili se i nedělního cvičení. „Jak nám pípne SMS zpráva, že je v soutěskách někdo zraněný, víme, že se proneseme,“ říká velitel hasičů Stanislav Křížek.
Právě hasiči z Hřenska jsou určeni k zásahům ve velmi náročném terénu ve skalách Českého Švýcarska.
Podobnou textovou zprávu dostali letos přibližně dvacetkrát, často nesou zraněného člověka na nosítkách i tři kilometry, než jej mohou přeložit do svého terénního auta nebo sanitky. Mnohdy zasahují i u horolezců uvízlých na skále, ke kterým nemůže vrtulník přiletět. Hrozilo by totiž, že je ze skály sfoukne.
108
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
