Jaké máte v souvislosti s jídlem a vařením vzpomínky z dětství?
Moje vzpomínky na dětství jsou spojeny se skvělým jídlem. Naše milovaná babička byla prostě fantastická kuchařka. Chuť jejích koláčů, buchet, svíčkové, zvěřiny i úplně obyčejného chleba s máslem a sýrem jsou pro mne nezapomenutelné. A i když teď už sama vařím, pořád se podvědomě vracím ve své chuťové paměti k těm jejím jídlům a snažím se, aby chutnala stejně.

Máte nějaké zážitky ohledně vaření nebo obecně jídla spojené s rodinou?
Zážitků mám samozřejmě spousty. Když se vracím do svých vzpomínek, je pro mne skoro nepochopitelné, jak to mohla tenkrát ta naše zlatá babička všechno zvládnout. A navíc s naprostým klidem a přehledem.
Jsme poměrně početná rodina, a tak se nás mnohdy u babičky a dědy v Kroměříži sešlo u stolu neočekávaně třeba i deset až dvanáct. Nicméně babička dovedla během chvíle vykouzlit ta nejlepší jídla, která jsem kdy jedla. Navíc z úplně jednoduchých ingrediencí a hlavně s úsměvem. O to se přesně sama snažím, aby u stolu byli všichni v pohodě.

Jsou recepty, které se u vás předávají z generace na generaci?
Dodnes lituji, že jsem si babiččiny recepty nepsala nebo jí alespoň více nekoukala „pod ruku". Naštěstí jsem v knihkupectví natrefila na knížku „Maminko, vyprávěj o vaření" od autorky Moniky Kopřivové, jejíž knížky dobře znám. Knížka je určena na zaznamenávání rodinných receptů a příběhů spojených s vařením, proto jsem ji hned pořídila s tím, že ji moje mamča dostane jako dárek.
Mám doma takový malý skvost. Kuchařku psanou švabachem, kterou moje babička dostala od své maminky, jež se učila kdysi vařit ve Vídni. Opatruji ji jako oko v hlavě a pro radost i ze zajímavosti si v ní občas čtu. Ale až mamča vyplní knížku „Maminko, vyprávěj o vaření", bude to ještě větší poklad, protože naše babička upravovala některé recepty podle sebe, a to už si dnes pamatuje pouze mamča.

Dodržovali jste v souvislosti s jídlem nějaké rodinné tradice na Vánoce nebo během dalších svátků?
Vánoce by mohly být samostatnou knížkou o dovednosti naší babičky. Už někdy v listopadu začala pomalu chystat cukroví, které pak během svátků mizelo raketovou rychlostí. To ale ostatně všechna její jídla. Babi to ale ani trochu nevadilo, ba naopak. Všechny ty kakaové salámky, pusinky, kokosové kuličky a také neuvěřitelně dobré vanilkové rohlíčky… Prostě mňamka největší.
A pak 24. prosince babička připravila celé štědrovečerní menu. Úplně sama. A dělala to tak každý rok. Snažili jsme se alespoň oloupat brambory do salátu, ale pravidelně nás vyháněla ven z kuchyně, ať jdeme raději na jesličky. Jen rybí polévku nikdy nevařila. U nás vždycky byla bramboračka s houbami, které jsme všichni nasbírali během léta na chalupě.

Co nejlepšího umí uvařit vaše maminka? Co vám od ní nejvíce chutná?
Maminka (teď už tedy taky babička) vaří bezkonkurenční zelí k vepřovému nebo špenát. Takový ten klasický s vajíčkem. To si ostatně všichni už objednávají předem. A taky vánoční bramborový salát, jak ho dělala babička. Musím si napsat recept!
Taky vaří ne příliš obvyklou chlebovou polévku. Tu nám vařila od malinka a je senzační. Stejně tak její buřtguláš. Všechno tohle dělá tak skvěle, že se ani neodvažuji tyto pokrmy napodobovat.

A co nějaké veselé rodinné příhody?
Jednou jsme jely s maminkou na jih Francie, a protože našim francouzským přátelům maminka slíbila právě onen skvělý buřtguláš, všechny potřebné suroviny vezla z Prahy. Zkuste totiž koupit kdekoli na světě naše neodolatelné špekáčky. Nicméně kufry se na letišti někde zatoulaly, a tak nám je přivezli až druhý den ráno. S tím, že je celníci v Nice museli zkontrolovat kvůli možnému riziku převážení drog.
Dodnes se směji představě, jak na letišti přímořského letoviska nevěřícně zírají na buřtíky, majoránku a cibuli.

Máte s vařením spojený nějaký úsměvný příběh?
Vařím v podstatě každý den, takže příběhů je spousta a asi si také pořídím nějakou vzpomínkovou knížku, kam bych je mohla všechny zaznamenat. S vařením a jídlem mám spojeny ty nejhezčí okamžiky, ať už jsou to naše rodinné oslavy, setkání přátel a kamarádů anebo různé svátky. Ale všichni vědí, že i naší běžnou večeři chystám s láskou a péčí.
Co se týče úsměvných příběhů, tak jich je taky spousta. I když některé by mohly sloužit spíš jako odstrašující příklad toho, co v kuchyni nikdy nedělat. Třeba jak jsem si celou dlaní sáhla na rozžhavenou sklokeramickou desku, nebo při sekání ledu probodla dlaň.
Ale z kuchařských faux pas byl asi nejhorší nevymytý písek ze špenátu. Na to tedy nezapomenu nikdy.

Nějaký zážitek spojený s dcerou a jídlem?
Nikdy nezapomenu na to, jak jsem své holčičce během prvních dětských jídel připravila „jen" mrkvičku a brambůrek. Chtěla jsem být „osvícená" maminka a trochu odlehčit jídelníček. Tehdy byl dcerušce asi rok a půl a bezelstně se na mě podívala a řekla: „A maso nebude?" Myslím, že to přesně vystihuje náš vztah k jídlu. Jídlo je prostě dobrota.