Letní prázdniny jsou za námi. Stejně jako loni se neobešly bez vážných úrazů a nehod, ke kterým vyjížděla Zdravotnická záchranná služba Ústeckého kraje.

Jak říká její mluvčí Prokop Voleník, nejčastěji záchranáři zasahovali u dopravních nehod, zraněných cyklistů nebo u topících se lidí. „Zejména dospělí a senioři přecenili své síly na otevřených vodních plochách, děti se zase topily hlavně kvůli nepozornosti svých rodičů,“ připomíná Prokop Voleník.

Mluvčí Zdravotnické záchranné služby Ústecké kraje Prokop VoleníkK jakým událostem vzlétával záchranářský vrtulník během léta nejčastěji?
Vrtulník posíláme tam, kam potřebujeme naši posádku dostat rychle. Nebo do nepřístupného terénu, kam sanitka se záchranáři nedojede. V létě šlo často o dopravní nehody aut i motorkářů, těžké úrazy cyklistů, pády ze střech nebo ze skal. Vrtulník vysíláme s předpokladem, že takový pacient musí být rychle transportován do nemocnice. Často letěl vrtulník, stejně jako po celý rok, také pro pacienty s akutním onemocněním nebo mozkovou mrtvicí.

Zmínil jste zásahy ve skalách. Jaká zranění byla nejčastější a jak náročné podobné operace jsou?
Šlo o zlomeniny rukou, nohou nebo rozbité hlavy. Výjimkou nebyl ani smrtelný úraz horolezce. Z čím větší výšky horolezec spadne, tím jsou zranění těžší, dochází i k velkým těžkým poraněním, která označujeme jako polytrauma. Dochází k těžkým nitrolebním poraněním, při nichž už jde opravdu o život. Samotný zásah je náročný jak pro nás, tak pro Horskou službu, a to hlavně kvůli nepřístupnému terénu. Je potřeba se ke zraněným dostat co nejrychleji. Proto aktivujeme vrtulník s podvěsem, kdy lékař se záchranářem slaní z vrtulníku přímo na skálu nebo pod ni na místo, kde je zraněný lezec. Následně ho ošetří, na laně z místa vyprostí a na rovinaté ploše přendají do vrtulníku.

Které z úrazů byly typické pro tohle léto?
Letní sezona a prázdniny jsou pro nás vždy spojené s úrazy během adrenalinových sportů, hlavně jde o úrazy na horských kolech. Téměř každý den jsme pak vyjížděli k nehodám motorkářů a bohužel i ke smrtelným nehodám řidičů osobních aut. Zejména ke konci měsíce bylo dopravních nehod s opravdu vážnými zraněními mnoho. Je to způsobené i horkým počasím, které vládne, řidiči jsou unavení a nepozorní. Jako záchranáři vždycky říkáme, že v teplém počasí je nejdůležitější pro řidiče dodržování pitného režimu, časté zastávky a odpočívání.

Kde všude se lidé o prázdninách topili?
Přes léto se podobné situace odehrály několikrát, zejména na otevřených plochách, jako bylo jezero Milada nebo Kamencové jezero na Chomutovsku. Zasahovali jsme ale také na koupalištích. Věkově šlo o celé spektrum lidí, jak o děti a dospělé, tak i o seniory. Zejména dospělí a senioři přecenili své síly na otevřených vodních plochách nebo vlezli v největším vedru do ledové vody bez osvěžení a dostali při plavání křeč. Děti se zase topily kvůli nepozornosti svých rodičů. Přes léto jsme se setkali i s tím, že mladý muž skočil do vody po hlavě, ta ovšem byla mělká a on utrpěl vážné poranění páteře. Pořád říkáme: do vodní plochy, kterou neznám, neskáču ani po hlavě, ani po nohou.

Na konci srpna se na Miladě na Ústecku topil starší muž. Co by vám jako záchranářům pomohlo v podobných situacích?
Jezero Milada je za poslední roky velice exponovaným místem, a to nejen pro občany z Ústí, ale z celého Ústeckého kraje. S výhodou by pro nás bylo, kdyby tam byla stálá hlídka od kolegů z vodní záchranné služby. My umíme po telefonu zahájit s laiky resuscitaci, na druhou stranu tito kolegové jsou profesionálové, jsou v resuscitaci proškoleni. Kromě Milady bychom jejich hlídky ocenili také na podobných vodních plochách, jakými jsou jezero Benedikt na Mostecku nebo Kamencové jezero na Chomutovsku. Určitě by tam vždy potřebovali mít nějaké zázemí včetně člunu.

Cvičíte na podobné situace, kdy se ve vodě topí lidé?
Samozřejmě, a to pravidelně každou sezonu, například v srpnu proběhl speciální výcvik leteckých záchranářů LZS Ústí nad Labem-Kryštof 15 spolu s hasiči a horskými záchranáři. Zahrnoval speciální záchranné práce, trénink zásahu i evakuace z vodního živlu. Výcvik se odehrával právě na vodní ploše jezera Milada u Chabařovic. Tímto typem výcviku se středisko letecké záchranné služby chystá nejen na záchranu tonoucích či zraněných ze stojaté i tekoucí vody, ale i na mimořádné události, jakými se v minulých letech opakovaně stávaly povodně.

Zmínil jste topící se děti. Mohou za to opravdu hlavně rodiče?
Vždycky říkáme, že je potřeba, aby dospělý dítě hlídal. Aby opravdu sledoval, co dělá. Bohužel tomu tak mnohdy nebylo. Častým nešvarem bylo, že na dítě spadlo jiné dítě, například z nějaké skluzavky nebo z břehu bazénu, nebo že propadlo kruhem. Důležité je, aby dospělý stál připravený pod tobogánem a malé dítě si odchytil, když sjede dolů. Nejen na koupalištích, ale také u rodinných bazénů na zahradě zaznamenáváme nešvar, že spousta dospělých se baví, pije kávu nebo griluje, zatímco se děti koupou. Nikdo je nehlídá a dítě najednou skončí pod hladinou. Je nutné, aby byl vždy vyčleněný jeden z rodičů jako takzvaný plavčík, který během oslavy děti na zahradě hlídá. Podobně je tomu také u otevřených vodních ploch. Tam navíc doporučujeme, aby děti i dospělí používali boty do vody. Řeky i rybníky se vyznačují tím, že na jejich dně mohou být ostré kameny nebo jiné nebezpečné předměty, o které se lidé pořežou. Do rány se navíc může dostat i závažná infekce.

Co se děje při tonutí
vysvětluje soudní lékařka Masarykovy nemocnice v Ústí Andrea Vlčková

„Zdaleka nejčastější příčinou utonutí je udušení v důsledku vdechnutí vody. Jedná se o typické utonutí, jaké si asi všichni pod tímto
pojmem představíme. Vdechnutá voda ucpe dýchací cesty, tudíž nemůže docházet v plicích k okysličení krve a rozvíjí se dušení, po
krátké chvíli provázené křečemi a ztrátou vědomí, neboť mozek je na nedostatek kyslíku velmi citlivý.
Rozvíjí se též změny na buněčné a orgánové úrovni způsobené přestupem vody do oběhu. Po několika málo minutách dušení nastává zástava dechu a srdeční činnosti.
Méně častou formou utopení je takové, při němž se nedostává voda do plic, ale dušení nastane v důsledku reflexního uzavření hrtanu při kontaktu sliznice horních cest dýchacích s vodou.
Ve velkých vedrech může být nebezpečné i jen samotné prudké ponoření těla do studené vody, což může způsobit kolaps s reflexní
zástavou srdeční činnosti. Riziko je vyšší u osob pod vlivem alkoholu, u přehřátí organismu, při velké náplni žaludku, tedy hned po jídle. Hodit z legrace do vody někoho, kdo vyspává na slunci, tedy může skončit smrtí, stejně jako skoky do vody osob posilněných alkoholem.“