Odpoledne 21. května 1944 se totiž na čistém nebi najednou objevila spojenecká stíhačka, která střelbou ze svých kulometů „pokropila“ několik míst včetně zařízení na hlubinném dole Kohinoor II u Mariánských Radčic. V nedalekém Mostě byl kvůli tomu vyhlášen letecký poplach, v Litvínově, tehdy Oberleutensdorfu, to ani nestihli.

„Nad městem byl spatřen jeden letoun, který mířil k Mariánským Radčicím. Letecký poplach vyhlášen nebyl. Proč?“ ptal se při popisu historicky vůbec prvního útoku amerického hloubkaře na území bývalého Československa, v době útoku už na oblast Sudety, litvínovský kronikář Rudolf Lill.

Historik Filip Vojtášek ve své nové knize Pod palbou hloubkařů, která má podtitul Útoky amerických a britských stíhacích letounů na pozemní cíle v českých zemích v letech 1944 a 1945, která je právě na pultech knihkupectví, zaznamenal 951 akcí. Jenom na území Ústeckého kraje jich podle Vojtáška proběhlo 149, z toho je 63 potvrzených a zbylých 86 na podrobnější prozkoumání ještě čeká. Mezi nejznámější události v tomto směru patří případ amerického pilota Johna H. Bankse, který byl při svém křtu ohněm, tedy první bojové akci, sestřelen a poté, co se zachránil na padáku a přistál na zemi, lynčován německým obyvatelstvem a zastřelen německým policistou.

„V knize je předkládána i celá řada dalších, v kraji i neznámých případů, což je například pro naši další badatelskou činnost velice cenné,“ oceňuje doslova mravenčí práci autora předseda Severočeského leteckého archivu Most Karel Otto Novák.

Prvně všechno pohromadě

Kniha má 951 stran a je vůbec prvním uceleným přehledem této části válečných událostí. Přesto, jak sám Vojtášek říká, záhady zůstávají. „Jako vůbec nejtěžší se ukázalo být pátrání po místu jednoho útoku v okolí Kadaně. Existuje z něj neobyčejně ostrý snímek z fotokulometu s připojenou poznámkou, že letoun P-47 Thunderbolt z XIX. taktického leteckého velitelství útočí na německé vlaky v okolí Kadaně. To byla důležitá indicie, protože součástí XIX. taktického leteckého velitelství byly čtyři jednotky vyzbrojené typem P-47, ale chyběly mi domácí prameny,“ popisuje typickou situaci u případů, které se odehrály v tehdy odtrženém pohraničí. Nakonec se ukázalo, že muselo jít o 368. stíhací skupinu, která 17. dubna 1945 dopoledne útočila na železniční dopravu v okolí Chomutova. „Pomohli mi znalci železniční historie, kteří poznali trať i odstavený motorový vůz u železniční stanice Kralupy u Chomutova,“ dodává Vojtášek.

Kdo byli hloubkaři?
Za hloubkaře byli označováni stíhací piloti, jejichž úkolem bylo za II. sv. války operovat v nízkých letových hladinách a útočit především na malé pozemní cíle jako automobily, lokomotivy, trafostanice a podobně, a narušovat tak týl nepřítele, jeho infrastrukturu, zásobování či znesnadňovat mu komunikaci. Mezi nejznámější akce těchto pilotů patřily útoky na vlaky. Často zasáhli parní kotel lokomotivy, což dalo vzniknout lidovému názvu kotláři. Američtí piloti létali na strojích P–51 Mustang, P–47 Thunderbolt nebo P–38 Lighting. Britové používali Supermarine Spitfire a DH–89 Mosquito.