Kliknutím zvětšíteChodí dům po domu tam, kde se přehnala velká voda a vichřice. Povzbuzují lidi, kterým živelní pohroma odnesla střechu a zpustošila domácnost. Uvolňují jejich emoce, hledají s nimi řešení katastrofy. Ve Stebně, kde řádil jev zvaný downburst, i v zaplavené části Šluknovska nabízejí psychosociální pomoc profesionálové.
Přívalové deště poničily v Lobendavě a v Dolní Poustevně desítky domů.Krizové týmy v Ústeckém kraji vysílá do terénu hned několik subjektů. Včetně ústecké Spirály. „Mobil nám o půlnoci nezvoní,“ upřesňuje Zuzana Lešková z organizace. Na psychologickou podporu přichází řada až několik dnů po zásahu Integrovaného záchranného systému. O to déle ale krizoví pracovníci na místě pomáhají. Obvykle se sem vracejí měsíce.
Naposledy byli lidé ze Spirály ve vyplavené Dolní Poustevně. Potok, který měl léta 20-30 centimetrů, tu nedávno vystoupal až do výše 4 metrů. Místním spláchnul domácnosti do výše jednoho metru, všechno mohli vyházet. „Měli vztek, byli lítostiví, bezradní,“ popisuje Lešková první reakce poškozených.
Ne všichni o pomoc stáli. Řekli si o ní hlavně osamocení, obvykle starší lidé, nebo méně soudržné rodiny. Krizoví pracovníci tak jako jindy nejprve zklidňovali vyhrocenou situaci, uvolňovali náladu. Nechali lidi vynadávat, vyvztekat. Pak se je postupně snažili zorientovat v jejich situaci a informovali je, na koho se mohou obrátit. Teď se sem budou pravidelně vracet. „První dny po pohromě se obvykle nemají lidé kdy vydávat emocím, protože pracují na zabezpečení základních potřeb. Psychické problémy se začnou projevovat třeba až po měsíci,“ líčí Lešková s tím, že poškození leckdy nemůžou spát, jíst ani pít.
Je to náročné, sami potřebují pomoc
Zatímco na Šluknovsku se nejintenzivnější pomoc rozjíždí, ve Stebně ji už utlumují. Naposledy tu byli ze Spirály koncem července, znovu se sem vrátí v polovině srpna. Vichřicí zpustošená vesnice nechala v krizových pracovnících silný otisk. „Tohle jsme ještě nezažili,“ potvrzuje Lešková.
Teď pracují třeba s pětiletým dítětem, které se začalo počůrávat. Nebo s dívkou, která špatně usíná. Bojí se, že v noci zase přijde silný vítr. „Lidem se do paměti silně vepíše první moment živelní katastrofy. A když třeba začne hodně pršet, mají problém,“ říkají ve Spirále.
Když přijeli do Stebna, viděli domy bez střech. Pod nohami jim křupaly spadané cihly, tašky i trámy, kusy eternitu a zlámané stromy. „Jak když vypukla válka a někdo to tam vybombardoval,“ líčí ve Spirále. Psychosociální pomoci v terénu se věnuje 10 zaměstnanců této organizace. Ze sta procent ženy mezi 30 a 60 lety.
Všechny absolvovaly speciální výcvik v krizové pomoci s až 150hodinovou dotací. Některé z těch starších zasahovaly už při povodních v roce 2002 i těch v roce 2010 a 2013. Naposledy je loni v zimě prověřil požár v domově postižených ve Vejprtech. Aktivní byly i během tužších fází pandemie. Podporovaly ale i šokované studenty školy, když jim spolužák spáchal sebevraždu. Vyrážejí také za pozůstalými obětí autonehod. Občas samy potřebují pomoc. Pravidelně se „vylévají“ spolupracujícímu psychoterapeutovi. „Když vidíme všechno to neštěstí, prožíváme to s lidmi. Také potřebujeme ošetřit,“ potvrzují ve Spirále.
Lidé bývají šokovaní i rezignovaní
V terénu při mimořádných událostech tradičně pomáhá také charita. Dříve to obnášelo především materiální anebo finanční pomoc. Psychosociální pomoc v charitě rozvíjejí od roku 2013. „Díky podpoře kolegů z Německa jsme mohli absolvovat výcviky v krizové intervenci,“ vysvětluje koordinátor Diecézní charity Litoměřice pro mimořádné události Roman Striženec.
Statek soukromého zemědělce Zdeňka Opata se stal symbolem devastace ve Stebně.Také on potvrzuje, že na podobnou pomoc přichází čas obvykle později. „Když opadne heroická fáze, kdy mají lidé spoustu energie a odhodlání něco takového zvládnout, po týdnu či po dvou. Když začínají mizet ti, kteří se okolo mimořádných událostí motají, poškozeným obvykle teprve začnou docházet všechny dopady,“ popisuje Striženec.
Ten byl v terénu už před lety při povodních na Litoměřicku. Ty se ale daly čekat dopředu, na místě byl spíš strach o majetek než o život. Ve Stebně to prý bylo zcela jiné. Místní mu popisovali strach o život, který při downburstu zažívali. „Lidé, kteří dřív svět vnímali v zásadě jako bezpečné místo, mluvili o bílé tmě, o konci světa. O tom, že si mysleli, že umřou,“ líčí muž z charity.
Právě takové momenty můžou podle expertů stát za budoucím rozvinutím posttraumatické stresové poruchy, která má závažný dopad na život. „Normalizujeme lidem jejich prožívání,“ tvrdí Striženec, jak s lidmi v krizi pracuje. „Je užitečné, když jim někdo řekne, že je normální, když kvůli tomu, co prožili, mají strach, jsou naštvaní nebo se třeba i modlí,“ podotýká.
Striženec vypráví, že se při představování u domů poškozených vyhýbá pojmu „psychosociální“. Kvůli negativní nálepce, kterou psychická pomoc v Česku stále běžně má. „Zeptáme se většinou na úvod, jak jste to prožívali, to muselo být strašné. To se pak obvykle otevřou stavidla, lidé to velmi emotivně a sugestivně začnou popisovat. A člověk to začne prožívat s nimi,“ říká krizový pracovník.
V oblastech stižených mimořádnou událostí chodí po domech obvykle ve dvojici s kolegyní z Českého červeného kříže. Na Šluknovsku prý vládne odlišná nálada než ve Stebně. Spíš než šok tady vnímá u řady lidí rezignovanost. „Už to někdy i několikrát zažili, už opravovali své domy. Teď jsou už unavení, zdeptaní. Když třeba bydlí v domech, které někdy už nejde pojistit,“ dodává Striženec.
8
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
