Aplikace inzulinu už dnes totiž není nějakou složitou manipulací s jehlami a stříkačkami.

Inzulin se většinou aplikuje prostřednictvím tzv. inzulinových per. Tyto pomůcky skutečně na první pohled vypadají jako větší propisovací tužka. Za jejich konkrétní podobou jsou ale roky práce celých týmů, které pečlivě vylaďovaly každý detail.

Velmi důležitá je přesnost dávkování

Hlavním požadavkem na aplikátory je přesnost dávkování. To je zcela klíčové, jen tak je možné předejít komplikacím. Druhou podmínkou je, aby obsluha pera byla co nejjednodušší aby ji zvládl i ten, kdo má potíže se zrakem nebo s jemnou motorikou. Diabetici jsou většinou starší lidé, mnozí mají celou řadu dalších nemocí. Ani síla není potřeba, k tomu, aby se dávka léku dostala tam, kam má, je nutný jen docela malý tlak.

Počty léčených diabetiků v r. 2013

Počet léčených diabetiků v okresech Ústeckého kraje k 31. prosinci 2013 představoval 73 278 pacientů, z toho inzulinem se léčilo 16 055 pacientů.

Podle statistiky poskytovatele zdravotních služeb ÚZIS ČR pak bylo v loňském roce 11 854 léčených diabetiků v Děčíně, 10 969 v Chomutově, 9 266 v Litoměřicích, 6 085 v Lounech, 9 182 v Mostě, 14 094 v Teplicích a 11 828 v Ústí nad Labem.

Existují i pera na jedno použití. Když se inzulin spotřebuje, nemocný prostě začne používat nové. Těžko si představit, že by to bylo jednodušší. Vždyť ani není nutné místo vpichu dezinfikovat, aplikace může proběhnout kdekoli v kině, divadle, restauraci.

Rovněž strach z bolesti není na místě. Jehly jsou tenké, krátké a ostré. Některé jehličky na inzulinová pera se vyrábějí vyspělou tenkostěnnou technologií, jsou vysoce leštěné, potažené silikonem a mají speciálně zkosený tvar špičky jehly, takže pro pacienty se stala aplikace inzulinu téměř bezbolestná.

Předplněná pera

Největší výhoda předplněných per je v jednoduchosti. Barevné rozlišení jednotlivých druhů inzulinu, vzhledem k tomu, že se nemusí vyměňovat náplň, je nutná manipulace s perem omezena na minimum. Nemocný ale musí dbát na to, aby místa, kam si inzulin aplikuje, střídal. Doporučovanou oblastí jsou stehna a břicho (kromě blízkého okolí pupku).

Sžít se s chronickým onemocněním vyžaduje čas. Lékaři a diabetologické sestry to chápou. Ze zkušenosti také vědí, že aplikace inzulinu může selhat na naprostých banalitách. Jsou proto připraveni odpovídat na jakoukoli otázku. Pacient se nemusí bát komunikovat a v případě, že má jakýkoli problém, konzultovat ho nejprve se zdravotníky, kteří o něj pečují. Rozhodně by neměl experimentovat s dávkováním a režimem jen tak naslepo.

Stále však platí, že tím hlavním „odborníkem" na své onemocnění se musí stát sám pacient s diabetem. Pokud se on nebude chtít na své léčbě podílet, žádný lékař mu nepomůže.