Kliknutím zvětšíteNesmí se to, ale chodí se tam. Řeč je o bývalé podzemní továrně Richard na kraji města. Lidé se tam léta dostávali výřezem v zabetonovaném vchodu. A bylo jich čím dál víc. Památníku Terezín, který vstup spravuje, došla trpělivost a rozhodl se přístup definitivně odříznout. Jediná cesta do Richardu tak zbyde ze stejnojmenného úložiště radioaktivního odpadu. Tudy už ale nejspíš neprojdou ani badatelé, kterým jde oproti lehkovážným dobrodruhům a vandalům o zmapování událostí konce II. světové války.
Jak připomíná mluvčí památníku, vstup do Richardu oficiálně možný není. „Vždy jsme se snažili zamezit nelegálním pokusům o proniknutí do nepřístupných prostor. Opatření však bohužel nebyla dlouhodobě účinná,“ říká Tomáš Rieger. Způsob, jakým se místo památník chystá zabezpečit nyní, nechce prozrazovat.
Stejného názoru na nutnost učinit rázný krok je i Obvodní báňský úřad pro území Ústeckého kraje v Mostě. Ten dozoruje důl Richard na té straně, kde je už od 60. let minulého století úložiště radioaktivního odpadu. „Je to záležitost památníku. Zodpovídá za bezpečnost lidí,“ říká předseda úřadu Miloš Matz.
Památník svůj záměr konzultoval s úložištěm. Ani toto režimové pracoviště, kudy by se dovnitř hypoteticky dalo dostat, si v bývalé podzemní továrně nikoho nepřeje. „Rozhodně není legální chodit do uzavřeného dolu, a to žádnou cestou,“ zdůrazňuje mluvčí Správy úložišť radioaktivního odpadu Nikol Novotná.
Zabezpečení přístupu je podle ní rovněž požadavkem památkářů, aby ilegální amatérští badatelé památku ještě víc nepoškozovali. Také vstup do svých prostor dosud úložiště umožňuje výjimečně, a to pouze odborným exkurzím. Většinou pouze jednou ročně při dni otevřených dveří.
Úložiště má navíc v horizontu roku nebo dvou začít v podzemí pracovat na rozšíření své kapacity, což se nejspíš neobejde bez zvýšených bezpečnostních opatření.
Podle Romana Gazsiho, který se mapování bývalé podzemní továrny Richard věnuje léta, za rozhodnutím stojí dva důvody. „V posledním roce až dvou kvůli přílišné popularizaci Richardu jeho návštěvy zintenzivněly. Lidé tam kreslili svítící značky a bezduchá graffiti, fotili se při vandalismu a podobně.“
Přitom se rozhodně nechovali s respektem k prostoru, který má i pietní dimenzi. „Poslední kapkou nejspíš bylo to, že se nedávno někdo z neznámého důvodu pokusil narušit vchod do úložiště. Tomu zřejmě došla trpělivost,“ míní Gazsi.
Tomu, že památník vchod zabezpečí definitivě, badatel spíše věří. I když dodává, že je otázka, jestli i tuto stopku nakonec někdo neprorazí. Lákadlo záhad Richardu je silné. Rozhodnutí vnímá s ohledem na vlastní práci dvojsečně.
„Vítám to proto, že je prostor skutečně nebezpečný zejména pro ty, kteří se v něm nevyznají nebo s sebou nemají zasvěceného průvodce,“ říká Gazsi. „Na druhou stranu máme s kolegy nové dokumenty, které by bylo třeba ověřit přímo uvnitř,“ dodává badatel.
„Potřebovali bychom hrabat, kopat a zabezpečovat. Zejména kvůli hypotéze, že někde tam ještě možná leží zavalená těla vězňů, která by bylo vhodné exhumovat. I když to už se amatérskými prostředky asi stejně nedá dělat.“
Richard je soustava bývalých hlubinných vápencových lomů pod Radobýlem a Bídnicí. Nacisté ji přestavěli na utajenou podzemní zbrojovku. Rozsáhlý komplex má asi 25 až 30 kilometrů. Jde tak o největší podzemní továrnu z dob války v ČR. Na jejím konci tu pracovali i vězni z nedalekého koncentračního tábora. Většina štol kromě prostoru úložiště nezvratně chátrá a hroutí se. Od roku 2002 je proto pro veřejnost Richard oficiálně nepřístupný. Litoměřická radnice dříve usilovala o to Richard zčásti zpřístupnit, ale ukázalo se, že by to nebylo reálné z finančních důvodů. Bývalou podzemní továrnu tak připomíná jen expozice v podzemí pod Mírovým náměstím.
108
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
