Podle Vlastimila Koloucha, který téměř třicet let vede starožitnictví v Ústí nad Labem, se dnes ale lidé zajímají oproti minulosti o úplně jiné věci.

Vlastimil Kolouch se narodil v jižních Čechách na vesnici, kde sběratelství propadl už jako kluk. „Měl jsem okolo sebe kamarády, kteří něco sbírali. Vzpomínám si, že jsem začínal sbírat známky, nálepky, mince nebo nože,“ odhaluje začátky své vášně s tím, že v pokročilém věku se pohled na starožitné věci mění.

V roce 1992 si založil starožitnictví v Ústí nad Labem. Od té doby se změnilo mnoho. Dveřmi obchodu procházejí jiní nakupující i prodávající, zajímají se o jiné předměty. „O klasické starožitnosti, jako jsou staré obrazy, porcelán, sklo, figurky, ale třeba i nástěnné hodiny nebo církevní předměty, není v současné době moc zájem. Pamatuji si, že například obrazy i méně známých autorů, se dřív prodávaly dobře. Dnes je zájem o takové obrazy velice malý,“ krčí rameny.

Frčí prý naopak předměty vytvořené v 60. a 70. letech. „Zájem je o skleněné výrobky a dětské hračky, například panenky či auta z tohoto období. Dále se lidé zajímají o mince, chladné zbraně, militárie a podobně. Hledané jsou i předměty regionálně známých autorů,“ upřesňuje Kolouch.

Úskalím bývá také výkup starožitných předmětů přes rozličné reklamní letáky. Pokud se staří lidé v těchto věcech neorientují, mohou za své předměty dostat podstatně méně peněz, než na kolik by si přišli v kamenném starožitnictví.

Vlastimil Kolouch je také dost často nucen příchozím sdělit, že mu přinesli ukázat věc, která nemá prakticky žádnou cenu. „Málokdy dokáže člověk poznat, zda má daná věc nějakou vyšší hodnotu nebo ne. Hodně rozšířené jsou repliky cenných věcí. Na první pohled není patrné, že jde o kopii, ale člověk s praxí by to měl poznat,“ podotýká a dodává, že musí hájit své zájmy. „Nemůžu dát peníze za něco, co neprodám.“

Hra pro diváky

Vlastimil Kolouch samozřejmě zaznamenal i pořady, které se jeho profesi věnují. Bere je ale s nadhledem. „Pokud jde o seriál Mistři zastaváren, tak na mě nepůsobí dostatečně seriózně. Pořad Poklad z půdy je zase natočený jako hra pro diváky, realita je v praxi odlišná,“ tvrdí Kolouch.

Práce se starožitnostmi není podle Vlastimila Koloucha ohraničená jasně danou pracovní dobou. „Musí to být celoživotní zájem o tyto předměty, navíc s potřebou dále se vzdělávat v oboru,“ uzavírá starožitník.