Logo Ústeckého krajeZdroj: se svolením Ústeckého krajeV seriálu Příběhy pamětníků z Ústeckého kraje přinášíme osobní zážitky a příběhy lidí, kteří žijí kolem nás. Vyprávění našich babiček, dědečků, rodičů, známých i těch, kteří jsou už docela sami. Přesto mají vzpomínky, které by neměly zapadnout. Tento díl seriálu i všechny předchozí naleznete na webových stránkách vašeho Deníku.

Z Havlíčkobrodska přes Řehlovice, kde strávil pět desítek let, až do Litvínova. Taková je životní cesta Josefa Novotného. „Co jsem se narodil, odmalička jsem pomáhal v zemědělství. Doma a pak jsem to měl i jako zaměstnání. V létě, v zimě, v zemědělství je práce pořád,“ usmívá se 75letý senior. „V Řehlovicích bylo dobře,“ vzpomíná na obec na Ústecku, kam přišel v roce 1972.

„Jezdil jsem na traktoru, pak na náklaďáku. To hlavně od podzimu do jara, třeba s krmením a podobně. Co bylo potřeba. No a v sezóně samozřejmě na různých sklízecích strojích,“ popisuje svou práci u řehlovického družstva Josef Novotný.

Libuše Zvěřinová dlouho žila v Kopistech, dnes už zbourané obci na Mostecku.
V Kopistech bylo moc dobře, vzpomíná na zbouranou obec Libuše Zvěřinová

Ale jak se do Řehlovic dostal? „Narodil jsem se na Havlíčkobrodsku, vychodil jsem tam i školu. Na sever jsem přišel až chvíli po vojně,“ vypráví. Na Havlíčkobrodsku nebyl v zaměstnání úplně spokojený, tak hledal jinde. „Šel jsem na statek do Řehlovic. Kvůli práci a bytu, tady jsem ho sehnal,“ pokračuje s úsměvem. „Vyučil jsem se opravářem zemědělských strojů. To se v zemědělském regionu hodilo,“ směje se muž, který už přes rok žije v Domově sociálních služeb v Litvínově. „Je to tady perfektní. Výborné služby, skvělý personál, pořád se tu něco děje, máme bohatý program,“ pochvaluje si Novotný.

Jako řidič byl v zemědělském družstvu spokojený. „Bydlel jsem nejdříve na ubytovně, kterou koupil statek a opravil ji. Tam jsem měl byt 2+1, to bylo tehdy dobré. Ale jak přišla rodina, už to nestačilo. Pak postavil statek panelák a dostal jsem byt tam. Bydlel jsem tam až do doby, kdy jsem šel sem do domova,“ vypráví.

A jak vzpomíná na Řehlovice? „Byl jsem tam spokojený,“ usmívá se. „Statek postavil velký kravín, bylo tam asi sedm stovek kusů dobytka. Práce tam bylo dost. Rozvíjelo se to. Také školka se postavila. Pomáhal jsem při stavbě, manželka tam také nějaký čas pracovala,“ pokračuje Novotný ve vyprávění o obci, kde prožil 49 let.

Životní vášní Jana Malého jsou lodě. Během svého života na nich působil jako plavčík, lodník, kormidelník, od 32 let pak jako kapitán.
Večery a rána na mlhavé řece, to je nádhera, vzpomíná na život na lodi Jan Malý

Zaměstnání měl v Řehlovicích jen jedno, stále pracoval v zemědělském družstvu. „Jsem ze zemědělské rodiny, táta byl sedlák. Když jsem jako dítě přišel ze školy, měl jsem hned práci. Musel jsem pomáhat, co bylo potřeba. Pak jsem si zemědělství vybral i jako zaměstnání. V létě, v zimě, v zemědělství je práce pořád,“ říká.

Oženil se dvakrát. Z prvního manželství má dvě děti, z druhého čtyři. Tři „vyženil“, jedno dítě mají se současnou manželkou, která také bydlí v domově, společně.

Nejvíce času zabrala práce a starost o rodinu, našel si ale čas i na koníčky. „Ve volném čase jsem měl zahrádku a psa. A samozřejmě, hodně jsem toho dělal kolem rodiny. Všechno kolem baráku, manželce pomoci, s dětmi na procházku,“ vypráví. „A když byl čas, vyrazili jsme na výlet,“ dodává Novotný.

Domovy sociálních služeb Litvínov
Litvínovský domov pro seniory nabízí 117 míst v jedno- a dvoulůžkových pokojích. Individuálním přístupem tam zajišťují aktivní a důstojné prožití stáří. Klienti mohou využívat řady služeb a moderně vybaveného prostředí, pořádají tam také mnoho akcí. Součástí příspěvkové organizace je i domov pro osoby se zdravotním postižením, pro lidi s Alzheimerovou nemocí a domov pro osoby s duševní nemocí.