Na začátku loňského března se Petru Toncarovi a jeho rodině během chvíle převrátil život. Stal se totiž prvním pacientem, který byl v Česku pozitivně testovaný na koronavirus. Stejný výsledek testů poté měla i velká část jeho rodiny. Téměř přesně po roce dostal jako zdravotník svou první dávku vakcíny proti nemoci covid-19.
Vystát si dlouhou frontu. Vyplnit dotazník, dvojmo. Pak se nechat vyzpovídat od lékaře a teprve následně samotná injekce s vakcínou. Toto kolečko absolvoval v pátek odpoledne také Petr Toncar z Děčína se spolupracovníky z jeho fyzioterapeutické firmy. Vakcínu dostal v očkovacím centru na infekčním oddělení ústecké Masarykovy nemocnice, odkud byl loni na začátku března s covidem převezen na pražskou Bulovku. Tam strávil týden, dalších 14 dní byl karanténě a následující týden čekal na potvrzení negativního výsledku testu.
„Od loňského března jsem tu poprvé. Je to náhoda, která až vyvolává úsměv. Ale termín a místo byly určené až v pondělí, k očkování jsme se registrovali dva dny po spuštění,“ řekl Toncar krátce poté, co byl očkován látkou od firem Pfizer/BioNTech.
Vzpomínky na strach
Ale ani návrat na infekční oddělení v něm žádné nepříjemné pocity nevyvolal. „Vjezd sem je příjemnější než kamkoli jinam, protože tady o nás bylo vždycky perfektně postaráno. Proto jsem i uvítal, že nás oočkují zde. Toto oddělení má u mne veškerou úctu,“ pokračuje Toncar, kterému návrat do Masarykovy nemocnice vyvolal především vzpomínky na pocit strachu.
Tehdy se bál o své blízké, aby je nenakazil a oni neměli vážné zdravotní problémy. Nakonec virus prošel téměř celou jeho rodinou, která si připsala několik nechtěných primátů.
Kromě úplně prvního pacienta byl mezi nimi i první pacient, který se nakazil v Čechách, nebo první seniorní pacient. „Nyní to ve mně vyvolává pocit frustrace. Na lidech je vidět, že jsou podráždění. Zatímco před rokem si uvědomovali nebezpečí a byli zodpovědní, nyní se jen bojuje, hádá a nevěří. A to je smutné,“ přiznává Petr Toncar zklamání z ročního vývoje boje s nebezpečnou epidemií.
Pocit odpovědnosti
K přesvědčení o nezbytnosti očkování se dostal postupem času. V době, kdy se spolu se svými kolegy registroval k očkování, totiž nebyla epidemická čísla tak závažná, jako jsou v posledních dnech a týdnech. Svou roli v tom hrálo také vědomí určitého množství obranných látek, které po prodělaném covidu měl. Za měsíc od registrace ale převládl pocit odpovědnosti vůči blízkým, klientům i sobě.
„Podle mne je očkování cesta, jak se ze současné špatné situace dostat. Měli bychom fakty a příklady přesvědčovat lidi o tom, že očkování je dobré. Zároveň je třeba říkat, že vývoj pandemie v Česku je i kvůli různým mutacím nebezpečný,“ má jasno Toncar.
Až na to papírování…
Spolu s Petrem Toncarem byla v pátek na prvním očkování také jeho maminka Dagmar, i ona se totiž stejně jako její syn věnuje fyzioterapii a i ona měla před rokem pozitivní test na nový typ koronaviru.
„Samotné očkování bylo v pohodě. Ale ta administrativa kolem je strašná. Nejprve všechny údaje vyplníte elektronicky, následně dvakrát na formulář a ještě si je přeříkáte s lékařem,“ přidává svou zkušenost s průběhem vakcinace Dagmar Toncarová, která je nejen fyzioterapeutkou, ale i náčelnicí děčínského Sokola.