"Mám rád výzvy, pronikám do nových oblastí života a to mi současné postavení dopřává dosyta,“ říká Roman Nešetřil.

Už skoro rok se věnujete politice na obecní úrovni. Pro vás to bylo něco nového, jak ta doba utekla? Pomalu nebo rychle?

Utíká to hrozně rychle, ostatně jako celá naše uspěchaná doba. Umocňuje to ještě fakt, že se za plného běhu učím spoustě nových věcí. To mě ovšem vůbec nevadí.

Co vás nejvíce překvapilo, když jste začal pracovat na úřadě?

Nesmírně mile mě překvapilo, jak perfektně mě přijali všichni zaměstnanci obce, jak fantastický kolektiv na proboštovské radnici máme. Tahle úžasná parta je velkým pomocníkem ve všem, co společně se starostkou Janou Čermákovou děláme. Asi nemilé je pro mě to, že spousta věcí nejde řešit okamžitě. Že je tady legislativa, administrativa, omezený rozpočet středně velké obce a další faktory. V předchozích zaměstnáních jsem většinou vykonával funkce, kde bylo dost často nutné se okamžitě rozhodnout a konat. Takže se musím velmi krotit a nechtít všechno hned.

Čím vším jste prošel předtím, než jste se stal místostarostou?

Profesně jsem prošel opravdu slušnou řádkou velmi různorodých činností. Vypíchnul bych taková tři hlavní předchozí povolání, která mě nejvýrazněji ovlivnila. Po absolvování teplické obchodní akademie a odborné nástavby jsem začal pracovat jako výpravčí vlaků. Jako velmi mladý kluk jsem tak zastával hodně zodpovědnou vedoucí funkci. Nikdy nezapomenu na slova, která mi řekl po nástupu do stanice Řehlovice tamní vedoucí posunu Honza Krátký, o několik generací starší člověk. „Pane výpravčí, ať se stane, co se stane, vy budete ten, kdo je za vše zodpovědný. My vám můžeme jen poradit, ale vy musíte správně rozhodnout a my musíme udělat to, co řeknete. Proto zapomeňte na to, kolik nám je let.“

To vás muselo „nakopnout“ ne?

Jsem mu za to dodnes nesmírně vděčný, do té doby jsem byl spíše zakřiknutý, hodně jsem o sobě pochyboval, to se tehdy radikálně změnilo. Dalším důležitým mezníkem bylo osm let v ústecké zoo. Tam jsem působil na propagačním a vzdělávacím úseku. Ovšem jako člověk, který odjakživa miluje zvířata a velké šelmy obzvlášť, jsem se samozřejmě od začátku motal do řemesla chovatelům. Práce se zvířaty mě opravdu bavila a naplňovala a období, kdy jsem se spolu s Věrkou Hrnečkovou staral o slavnou gepardici Jane, považuji za nejkrásnější v mém životě. Do třetice to bylo povolání novináře, které jsem vykonával až do konce minulého roku. Ale zkusil jsem si i drobné soukromé podnikání, práci ve skladu, ve finančním sektoru atd.

Na které období nejraději vzpomínáte a které byste naopak nejraději zapomněl?

Už jsem to zmínil, nejraději vzpomínám na šelminec ústecké zoo a práci s gepardicí Jane. Dala mi víc, než kterýkoliv člověk. Naučila mě brát doslova každého jako rovnocenného partnera s nutností vzájemného respektu. No a po jejím předčasném skonu přišlo to období, na které bych nejraději zapomněl. Změnilo se vedení v ústecké zoo a ta začala rychle upadat. Návrat do médií v roce 2009 byl pro mě vlastně vysvobozením.

Nechybí vám práce novináře?

Nechybí. Součástí mojí práce je i to, že jsem šéfredaktorem Proboštovského zpravodaje a nových webových stránek obce. Ty jsme spustili od začátku září a při jejich přípravě jsem hojně využil toho, že jsem v posledních letech pracoval jako webeditor regionálních Deníků. Navíc občas externě fotografuji pro Teplický deník.

Měl jste možnost vyzkoušet si obě strany. Ptát se vedení obcí v rámci práce v médiích a nyní naopak odpovídat novinářům. Která strana je snazší a lepší?

Obě strany mají svá pro a proti, nedá se jednoznačně říci, kdo to má jednodušší. Novinář pokládá předem dobře promyšlené otázky a dokáže během rozhovoru rychle reagovat a svůj předem připravený koncept přizpůsobit momentální situaci. Ten, kdo odpovídá, musí umět stručně leč srozumitelně zformulovat odpověď i na tu nejsložitější otázku a zachovat dekorum, i když mu novinář klade otázky mírně řečeno nejapné.

Co všechno obnáší práce místostarosty?

Je to velký kaleidoskop nejrůznějších činností, z nichž spoustu jsem si před nástupem do funkce vůbec nedokázal představit. Pro mě je důležité, že mohu kombinovat kancelářské záležitosti s terénními. Nedokáži si představit, že bych byl jen v kanceláři.

Dá se říci, že jste pravá ruka starostky?

To je spíš otázka pro ni. Už při přípravě volebního programu jsme si s Janou Čermákovou hodně padli do noty a zjistili, že se vzájemně výborně doplňujeme a ten první rok to plně prokázal. Perfektně jsme si rozdělili sféry, kterými se zabýváme, ale přitom stále víme, co ten druhý dělá a dokážeme se v případě nutnosti okamžitě zastoupit.

Co se už za ten rok povedlo v Proboštově udělat, respektive, co se podařilo prosadit konkrétně vám?

Vedení obce je kolektivní záležitostí celého zastupitelstva, takže nemůžu říci, že by cokoliv, co se nám za první povolební rok povedlo, byla jen moje zásluha. Pochlubit se můžeme poměrně značnou řádkou věcí. Třeba tím, že se nám podařilo zajistit přímou autobusovou linku k teplické nemocnici. To byla věc, po které naši obyvatelé dlouhodobě volali. Naši školáci mají zbrusu novou jídelnu a v plném proudu je stavba nové školní tělocvičny. Velkou radost mám z toho, že z vyvráceného dubu v proboštovském lesoparku nám během léta mistři řezbáři vyřezali nádhernou kapličku, která se stala novou dominantou naší místní části Přítkova.

Jaká je spolupráce s obyvateli?

Věřím tomu, že na to, jací lidé jsou, má velký vliv prostředí, ve kterém žijí. Proboštov i Přítkov jsou velmi pěkná místa k životu a většinově tady žijí příjemní a slušní lidé, s nimiž je radost spolupracovat. Jako všude a v Čechách obzvlášť se samozřejmě najde i u nás řada kritiků. A jak se říká, na každém šprochu je pravdy trochu, takže i konstruktivní kritiku vnímám jako přínosnou spolupráci obyvatel.

Dříve jste hodně cestoval, nechybí vám toulky po světě?

Chybí. Nejvíc jsem toho nacestoval, když jsem pracoval v zoo. Tam šlo si vzít měsíc dovolené v kuse a vyrazit třeba do Afriky nebo do asijského deštného pralesa. Od té doby už jsem takové štěstí neměl a jet za dobrodružstvím na druhý konec světa na dva týdny, to opravdu nemá cenu. Snažím se tedy hledat dobrodružství u nás a jde to.

Která místa v republice rád navštěvujete?

Rád objevuji nová místa, takže se zase tak často někam nevracím. Takřka všude u nás je krásně. Tedy na venkově. Města mi zase tak moc neříkají. Pokud se někam začnu vracet, je to spíš kvůli lidem. Typickým případem jsou Konstantinovy Lázně, kde jsme si při prvním pobytu hodně padli do noty s Romanem Floriánem, který nejenže provozuje v nejmenších lázních penzion, ale na terénní motorce projel cestou necestou skoro celý svět. Zapadl i do party z proboštovské hospůdky Stará masna, takže za ním nejezdím sám, ale vždycky mu z Proboštova obsadíme celý jeho penzion Flora.

Jaké máte koníčky, pokud tedy vůbec máte volný čas?

Koníčků je spousta, času pohříchu míň. Proto se snažím využít každou minutu pro nějakou aktivitu. Jsem rád, že v proboštovské Stáji U Kaštánka mi skvělá parta kamarádů umožňuje i nadále práci kolem zvířat. Kamarádi z kapely Modlanská skládka mi zase umožňují občas se aktivně věnovat rockové muzice. Příroda kolem nás mi stále přináší poklady pro objektiv mého fotoaparátu. Velkým koníčkem je můj vnouček Martínek, který je navíc stejně jako já posedlý vláčky a starými auty. Rád si zajdu na vesnický fotbálek, nebo do Krupky na rugby League v podání zdejších Dragons. Mám rád pivo, zejména z malých a rodinných pivovarů. Těch je u nás několik stovek, když mám čas, rád je navštěvuji a ochutnávám jejich povětšinou vynikající moky.

Máte v případě politiky nějaký vzor?

Nemám. Jenom bych chtěl vzpomenout mého bratrance Milana Zyku, dlouholetého starostu Srbic, který letos v létě předčasně zemřel. Částečně byl Milan pro mě inspirací.

Co ještě čeká Proboštov do budoucna?

Plánů by bylo, ale musíme vycházet z toho, že roční rozpočet Proboštova je zhruba 55 milionů a chceme jej udržet vyrovnaný. Máme dvě příspěvkové organizace, další nezbytné výdajové složky, spojené zejména se zajištěním služeb našim občanům, takže na investice nám zase tak moc nezbývá. Maximálně proto využíváme dotačních titulů. Opravdu velmi mě baví práce na přípravách rekonstrukce našeho sportovního areálu. Pokud se vše s pomocí dotace podaří dotáhnout do realizace podle připravené studie, bude se Proboštov mít opravdu čím pochlubit. Osobně se chci ještě více zaměřit na místní část Přítkov, kde máme od zdejších občanů řadu oprávněných podnětů. Do delší budoucnosti pak plánujeme například revitalizaci centrální části Proboštova, momentálně jsme ve fázi příprav studií.

Roman NEŠETŘIL
• Po úspěchu ve volbách se vloni na podzim stal Roman Nešetřil místostarostou Proboštova.
• Prošel řadou velmi různorodých povolání. Pracoval jako výpravčí vlaků, osm let v ústecké zoo působil na propagačním a vzdělávacím úseku, zkusil i drobné soukromé podnikání, práci ve skladu, ve finančním sektoru a do voleb pracoval jako webeditor regionálních Deníků.
• Má rád přírodu, zvířata, cestování, rockovou muziku a také pivo, zejména z malých a rodinných pivovarů.