Jahodárna v Brozanech na Litoměřicku neprodukuje zdaleka jen jahody. Pěstují také česnek, rané brambory, okurky nakládačky, melouny, hrášek, rajčata a kořenovou zeleninu. Plodiny z farmy jdou okamžitě do prodejního stánku u silnice mezi poli. Ale lidé si je mohou nasbírat i sami.

Mladí farmáři Martin Cibulka a Pavel Rohlíček pěstují plodiny v Brozanech přes patnáct let. „Zemědělství tu má tradici a já jsem k němu byl vedený od mala, navíc je tu dostatek vody a teplo,“ vysvětluje Pavel Rohlíček.

Na parkovišti u prodejního stánku v Brozanech je poměrně rušno. Podle značek aut jsou tu kromě místních hlavně Pražané, ale i auta z jiných koutů republiky. Je vidět, že má farma dobré jméno a lidé se sem vracejí. „Když jedu po dálnici D8, dám si odbočku a po pár stech metrech a jsem tu,“ pochvaluje si stánek Karel z Prahy. „Kromě chutné čerstvé zeleniny a ovoce, které kupuji, tu mají i báječný chleba,“ říká.

Průzkum amatérského badatele Tomáše Rotbauera v nepřístupné levé části podzemní nacistické továrny Richard
Badatel vstoupil do nepřístupné části podzemní továrny Richard. Zlato tam není

Stánek nenabízí jen vlastní produkty, ale je tu možné koupit i další farmářské potraviny od jiných producentů. Asi největší "cvrkot" je tu ale kvůli samosběru, na kterém farmáři z Brozan staví svou image. „Nasbírat si plodiny v kvalitě a množství, které potřebuji, za nižší cenu, je podle mě perfektní idea,“ konstatuje Rohlíček.

Jedná se o úplně jiný prožitek, než jít si koupit zeleninu nebo ovoce do marketu. Atavismus pravěkých sběračů se tu probouzí u celých rodin, které vypadají spíš jako na nějaké zážitkové akci než na plantáži.

V červenci končí samosběr jahod a začíná sezóna česneku. Zájemci o sběr si na stánku vyzvednou košíky, naplní je, obsluha u stánku je zváží, sběrači zaplatí a jede se domů. „Hrozně mě to baví a děti také,“ říká s nadšením v hlase Lucie. Děti přikyvují a podle jejich načervenalých pus je vidět, jak je ochutnávka při sběru jahod důležitá.

Celkový záběr se vstupem do lázní.
Termální lázně s rozhlednou? Plány na přestavbu pivovaru zůstávají jen na papíře

Proto se jim do česnekových řádků tolik nechce. Tam se ale chce zase tatínkům. Česnek vyoraný a svázaný ve svazcích se sbírá přímo z řádků. „Český česnek je prostě bomba,“ vykřikuje jeden z mužů.

Po česneku přijdou letos ještě na řadu například okurky nakládačky, rané brambory a melouny pěstované z italských roubů. „Za dobu, co to dělám, se zemědělství změnilo v úplně jinou ligu, kdy soupeříme se zahraničím a to hlavně v disciplíně kvality,“ uvádí Rohlíček. Na západě prý mají oproti nim výhodu v kontinuitě farmaření a technologickém náskoku. Proto i oni začali používat chytré technologie, například zemědělské stroje naváděné přes satelity. „Z techniky máme to nejlepší, co existuje,“ chlubí se zemědělec.

Udělej si sám, to je heslo litoměřické komunitní dílny, ve které můžete truhlařit nebo šít. To vše v profesionálně vybaveném zázemí a pod dohledem zkušených lektorů. Na snímku je "mozek" sdílny Jiří Rudolf.
V litoměřické sdílně si můžete vyrobit třeba krmítko. Chybí ale lektoři

Myslí tím hlavně zavlažovací systém, šetrné a cílené postřiky, traktory, které se sami navádí na řádky s přesností na dva centimetry a umí sklidit a svázat česnek do svazků. To vše je možné na farmě v Brozanech vidět v přímém přenosu.

Podle Rohlíčka byli lidé v minulosti ochotni akceptovat horší kvalitu plodin. Dnes se tento trend mění. K tomu, aby oba farmáři v regionu obstáli, potřebují asi deset zaměstnanců. Někteří pracují na poli, jiní se starají o prodejní stánek.

Tomáš Petr