I k odezvě veřejnosti přihlédne mezinárodní porota při výběru pěti laureátů, kteří převezmou ocenění 17. listopadu v pražském Národním divadle. „Nehlasujte o tom, kdo je větší hrdina, sdílejte příběh, který vás nejvíce inspiruje," vyzývá Filip Hrubý z o. p. s. Post Bellum (PB), která je pořadatelem Cen paměti národa. PB je sdružení novinářů, historiků a dokumentaristů nahrávajících již od roku 2001 svědectví válečných veteránů, přeživších holokaustu, politických vězňů, disidentů a dalších pamětníků, kteří se stali svědky významných událostí 20. století.

Dana Vargová * 1936

Rodačka z moravského Bouzova se v roce 1962 provdala za Julia Vargu a manželům se krátce po svatbě narodil syn Julek. Výborně se učil, ale v devíti letech onemocněl těžkou formou dermatomyozitidy a znehybněl. Útěchu našel v konverzi ke křesťanství. Jedním z jeho duchovních rádců se stal dnešní kardinál Dominik Duka. V šumperském bytě Vargových Julka navštěvovali duchovní, studenti… V 80. letech mu přátelé koupili počítač a on pak na něm tiskl protirežimní letáky. Dana Vargová, povoláním učitelka, syna na invalidním vozíku dopravovala k výslechům na StB. Julek se stal výraznou osobností sametové revoluce v Šumperku, ale v roce 1996 prohrál boj s krutou nemocí.

Juliána Lápková * 1935

Rodný statek její rodiny byl po roce 1948 kolektivizován, otec byl uvězněn a bratr narukoval k PTP. Bezprizorní Juliána po dokončení střední zdravotní školy dostala umístěnku do ošetřovny jáchymovských uranových dolů. Dcera „kulaka" si získala oblibu u muklů a snažila se jim pomáhat. Ale uvěřila udavači, který ji požádal o vynesení motáku. Příštího dne ji zatkli příslušníci Státní bezpečnosti a přinutili ji podepsat závazek spolupráce. Sehnala si sedativa a byla rozhodnuta se vším skoncovat.

Naštěstí si jí všiml předák jáchymovských horníků Miroslav Lápka a ona se mu cestou v autobuse svěřila se svým trápením. Přesvědčený komunista Lápka si řekl, že to tak nenechá, a skutečně se mu podařilo mladou ošetřovatelku dostat ze spárů estébáků. Juliána se nakonec za Miroslava provdala a společně se přestěhovali do Havířova. Když se u manžela projevila nemoc z ozáření jako důsledek dlouhodobé práce v uranových dolech, starala se o něj až do jeho smrti. Juliána Lápková dodnes žije v Havířově.

Rudolf Bereza * 1942

Oslavy svátku práce se v 80. letech 20. století staly rutinním obřadem, při němž spořádaní občané Československé socialistické republiky manifestovali svou loajalitu k režimu. V roce 1987 však prvomájovou selanku v Olomouci narušila skupina lidí, kteří před tribunou s komunistickými papaláši rozvinuli velký transparent s nápisem „Charta 77 vybízí k občanské kuráži". Byl mezi nimi i Rudolf Bereza, jehož názory zpolitizoval srpen 1968. V letech normalizace musel nastoupit jako řidič autobusu u státního podniku ČSAD. Když se dozvěděl o prohlášení Charty 77, na druhý pokus je podepsal. Kromě incidentu s transparentem na prvomájových oslavách, který odnesl zatčením a podmíněným trestem, byl Rudolf Bereza i jedním z autorů otevřeného „dopisu pěti moravských dělníků" prezidentovi Gustávu Husákovi. V listopadu 1989 patřil k výrazným postavám sametové revoluce v Olomouci. Stal se poslancem České národní rady, ale na politiku zanevřel a po krátkém působení u policie se vrátil k profesi řidiče autobusu.

Julie Hrušková * 1928

Pochází z Boskovštejna na Znojemsku. Vyrůstala v rodině hajného, která se po válce přestěhovala do Vranova nad Dyjí. Julie se chtěla stát malířkou, plánovala studia. Jenže po únoru 1948 si nechtěla zadat s komunistickým režimem a rozhodla se odejít za hranice. „Byla jsem tenkrát strašně naštvaná a současně jsem měla dost dobrodružnou povahu. Obdivovala jsem zahraniční letce z války, představovala jsem si, že půjdu na Západ a začnu bojovat proti komunistům." Železnou oponu překonala v místech, která dobře znala, a šťastně se dostala do Rakouska. Tam se zamilovala do amerického vojáka a přišla do jiného stavu. Společně plánovali svatbu, románek však ukončila její kurýrní mise do Československa. Julii Hruškovou v rakouské zóně pod sovětskou správou zatkli. Následkem brutálních výslechů brněnských estébáků potratila. Byla odsouzena k 15 letům, prošla řadou ženských věznic a lágrů. Propuštěna byla na amnestii v roce 1960. „Zůstala jsem sama, pořád jsem Hrušková. Neříkám, že jsem byla svatá, strašně jsem chtěla mít dítě, vychovala bych si ho jako svobodná matka. Jenže už to nešlo."

Příběhy nominovaných z ČR v úplném znění a také dalších 16 najdete na www.cenypametinaroda.cz.