Například i takový jednoduchý tvor, jakým je hlemýžď zahradní, je podle Darwina schopen určitého základního cítění. Příkladem je příběh dvou hlemýžďů, kdy zdravý jedinec opustil churavého a šel prozkoumat terén. Večer se pak vrátil svého kamaráda vyzvednout s informací o šťavnaté trávě ve vedlejší zahradě, kam se oba následně přesunuli.

Dalším příkladem mohou být soucitní druhové starého pelikána, který si už nemohl obstarávat potravu sám, a tak ho ostatní krmili.

Nelogický výběr Další podobnost můžeme najít třeba ve výběru partnerů. I zvířata si pečlivě vybírají svého druha a hodnotí jej podle nejrůznějších kritérií. Samci se pak mohou doslova přetrhnout v převádění, aby svoji vyvolenou získali. Například samci lososa jsou schopni o samičku nemilosrdně bojovat až do krve celý den. Samičky dávají před faktickými přednostmi jedince, jako je například síla či odvaha, častokrát přednost spíše nelogickým osobním preferencím. Což je u lidí celkem normální, ale u zvířat překvapivé.

Zajímavé je také to, že zvířata si často vybírají partnery, kteří jsou jim podobní. Například koně a ptáci volí partnery podobného vzhledu a barvy jako jsou oni sami. (Minimax)

I zvířata znají výhody společenství. Jednou z nich je, že silnější členové chrání ty slabší. Když jsou například napadeni bizoni nějakým predátorem, shromáždí se tak, že na okrajích zůstanou silní jedinci a uprostřed hloučku ukryjí svá mláďata a samice. V přírodě lze také často pozorovat, že pokud nějakého jedince napadne nepřítel, přispěchají mu ostatní na pomoc.

Nejsilnějším citem je určitě mateřská láska. Rodiče se o své potomky usilovně starají a snaží se je co nejlépe připravit do života. A zvířata, stejně jako děti, se učí zkušenostmi.

V něčem se však my, lidé, od zvířat lišíme. Zvířata jednají na základě instinktů, kdežto my máme možnost své chování volit, což nám dává morální cítění. Dokážeme se rozhodovat a vybrat si to, co je správné nebo co nám vyhovuje. A tak se ke zvířatům chovejme s úctou a važme si jich. Nejsou od nás zase tak příliš odlišná.