Průvod svatebčanů míří od stájí k okraji broskvoňového sadu, kde na prosluněném palouku najdou místo židlí balíky slámy přikryté bílým plátnem. Slaměné jsou i „oltář“ a svatební branka. Na nezvyklém obřadním místě jsou už zástupci radnice, jen nevěsta a ženich chybí. Vtom zaburácí silný stroj a na polní cestě se objeví vyfešákovaný ženich na motorce. Krátce po něm přijíždí na koni nevěsta v dlouhých bílých šatech se závojem. Na jejího tatínka Romana Rybína se nečeká. Stojí v obleku u branky, aby s dcerou vešel na obřadní loučku. Podle původního plánu měl v tuto chvíli přistát na padáku, ale kvůli silnému větru do letadla nenastoupil. „Jsou špatné meteorologické podmínky, jinak by to klaplo,“ svěří se Deníku otec nevěsty a instruktor parašutismu, který na mosteckém letišti učí lidi ovládat tělo za volného pádu.

I bez seskoku padákem je svatba neobvyklá. Vstoupit do manželství pod širým nebem na mosteckém venkově se každému nepoštěstí. „Je tady hezké prostředí a jsou tu koně, které máme rádi. Chtěli jsme to mít ojedinělé, prostě takové jinačí,“ řekla po obřadu 30letá Martina Vedralová, když ji manžel odvezl na motorce ke stájím, u kterých byly připravené prostřené stoly s rautem. Novomanželé k nim přijeli živou bránou, kde je svatebčané zasypali okvětními lístky.

V jezdeckém klubu je to už sedmá svatba v historii, z toho jedna byla zlatá a konala se v zimě a uvnitř. Podle provozovatelky areálu Dity Weberové je na místních veselkách zajímavé nejen prostředí zemědělské usedlosti, ale i to, že o svatebčany se stará klub. „Co si slíbíme, to platí, co vymyslíme, bude. Nikdo jiný nás neorganizuje,“ uvedla Dita Weberová.

Svatby v areálu jsou neformální. Lidé si mohou v zahradě roztáhnout deku nebo jít na procházku k nádrži s rybami. Nové to bylo pro obřadníka a mosteckého zastupitele Jiřího Krause, který oddával páry na dvacítce svateb, ale dosud jen na radnici. „Dnes jsem poprvé venku,“ sdělil s uspokojením.

Novomanželé svatbu v jezdeckém klubu plánovali půl roku a s provozovatelkou záměr hodně konzultovali. Nechtěli klasiku, tedy obřad na radnici a hostinu v restauraci. „Nám šlo o to, abychom tu mohli mít naše nejbližší, což je ve větším počtu asi sedmdesát osmdesát lidí, a aby se bavili celý den u rautu a v hezkém prostředí,“ řekl 32letý ženich Zdeněk Vedral, za kterým dorazili také kamarádi motorkáři. Někteří ho přijeli pozdravit až z Německa.

Svatbu zpestřili také bílí svatební holubi, které Vedralovi vypustili po nasazení prstenů, prvním manželském políbení a podepsání protokolu. Dva poštovní holuby poskytl vtelenský chovatel Daniel Pešír. O jejich návratu do holubníku nepochyboval, protože jsou trénovaní. „Když má holub hodně naspěch, tak dokáže letět rychlostí i šedesát kilometr za hodinu. Teď už budou nejspíš doma na obědě,“ prozradil chovatel, který se stará o třicítku holubů. Odmalička je učí - vypouští je, aby se holoubata dokázala vracet. Začíná se od jednoho kilometru a vzdálenost se postupně zvyšuje ke stovce. V září chce chovatel pustit své svěřence na závody poštovních holubů v Pomezí u Chebu a vyzkoušet, za jak dlouho přiletí zpět.