Z popudu legendárního jezuity, duchovního správce farnosti na Teplicku a po dvakrát obnovitele Biskupského gymnázia v Bohosudově Josefa Cukra složil svou Missu solemnis tehdejší konzervatorista Miloš Bok.
Tomu bylo v září 1986, kdy své dodnes nejznámější a nejpopulárnější dílo poprvé uvedl, teprve 18 let. Missa solemnis, osobnost bohosudovského kněze a přátelství s ním „nastartovaly" Miloše Boka k dráze skladatele duchovní hudby.
Páter Josef Cukr letos v červnu v požehnaném věku 97 let odešel. Právě jemu je věnována Missa solemnis v provedení 110členného tělesa řízeného Milošem Bokem během slavnostní bohoslužby, která se uskuteční u příležitosti poutní slavnosti v bazilice Panny Marie Bolestné v Bohosudově v neděli 21. září od 10 hodin.
Mezi sólisty budou například i Pavel Vančura (bas) a Bára Nedvědová (mezzosoprán). Pavel Vančura získal v roce 2009 za roli Marbuela v opeře Antonína Dvořáka Čert a Káča Cenu Thálie. Bára Nedvědová je členkou Bokova sboru při Křesťanské základní škole Nativity v Děčíně Křešicích. Jedním z mnoha vynikajících hudebníků, kteří se v Bohosudově představí, bude i světový virtuóz, dlouholetý sólo hornista Berlínské filharmonie Radek Baborák.
Autor o své skladbě a knězi příteli
„Když mi bylo 17 let, dával jsem se svou partou v Bohosudově Českou mši vánoční Jakuba Jana Ryby. A tam jsem se poprvé s P. Josefem Cukrem potkal. Každý, kdo se s ním setkal, byl okouzlen jeho osobností. Působil velmi civilně a skromně, a přitom jeho vystupování mělo velké kouzlo, měl obrovskou sociální empatii, kterou ohromoval lidi kolem sebe. Dokázal se okamžitě sociálně přiblížit komukoli umělci i technicky zaměřenému člověku, nevzdělanému, chudému i bohatému. A navázal s ním bezprostřední, a přitom velmi přirozený vztah. K tomu musíme přidat i onu duchovní složku jeho osobnosti. Byl to člověk pevně věrný církvi, pro níž hodně vytrpěl. Všechno to utrpení přitom bral jako samozřejmost," přibližuje skladatel Miloš Bok, jak vnímal Cukrovu osobnost.
„Byl knězem staré jezuitské školy, ale přitom z něj tryskala jakási zvláštní modernost, neokázalost a neformálnost. Byl vychováván jezuitskými knězi za první republiky a kladl důraz na pastorační aktivitu. Vycítil ve mně člověka aktivního, dal mi k hudebnímu konání prostor a velmi brzy jsme se sblížili. Já ho obdivoval a on mě respektoval. Postupně jak on stárnul a já dospěl se zájmem sledoval můj profesní život a těšil se z mých úspěchů."
A jak vznikla Missa solemnis?
„Když jsme přivezli do Bohosudova před Vánocemi 1985 Rybovu mši, řekl nám: „No vidíte mladíci, fajn. Tak přijeďte na poutní mši k Panně Marii Sedmibolestné, máme ji tu každý rok na konci září. Přijďte zahrát a zazpívat," vyzval nás. Ptám se ho: ,A co byste si, Otče, představoval?' ,Tak něco složte!' opáčil. Vzal jsem ho za slovo, což byl základní impulz ke složení Missy solemnis. Dostal jsem poprvé podnět k tomu, že něco napíšu a zároveň provedu. Pustil jsem se do skládání s nadšením a vehemencí."
Jak bylo uvedení skladby ve druhé polovině 80. let složité?
„Když člověk chodil do kostela, mlčky mu to tolerovali. Koncert ale nepřipadal v úvahu vůbec a při hromadnějších vystoupeních, liturgiích, jako byla ta bohosudovská, musel mít kněz odvahu. Protože bylo jasné, že na sebe přitáhne pozornost Státní bezpečnosti. To byl i důvod, proč jsem byl těsně před provedením Missy solemnis v Bohosudově vedením pražské konzervatoře vyzván, abych to nedělal a byl jsem donucen podepsat papír, že v opačném případě mě vyloučí ze studia. Myslím, že mě to mělo spíš zastrašit. Vedení konzervatoře samo v té době nemělo represivní úmysly, ale bylo to pro ně určité krytí kdyby se něco ze strany Stb dělo aby bylo z obliga. Podepsal jsem i proto, že by mohli nějakým způsobem zasáhnout, a proto jsem odvedl jejich pozornost. A tak jsme akci trochu přeorganizovali a dodnes si vybavuji, jak to bylo složité, protože v té době ještě nebyly mobily atd. Takže premiéra mého díla v Bohosudově proběhla a pro mě to byl jako pro skladatele a dirigenta důležitý moment v životě."
Od té doby má Missa solemnis za sebou na padesát provedení. Její autor si velmi cení i toho, že nahrávka skladby z Bohosudova z roku 1998 zaujala i papeže Benedikta XVI., jemuž ji předal plzeňský biskup František Radkovský…