Velikonoce jsou nejdůležitějším křesťanským svátkem roku. U mnoha lidí, především u paní a dívek, se ale tyto svátky zúžily na lopotění u plotny a pondělní ráno s muži dychtivými po pomlázce a náprstcích kořalky.

Historikové chomutovského muzea Milena Bílková (MB) a Jan Hirsch (JH) ovšem míní, že Velikonoce jsou především časem rozjímání. V rozhovoru pro Deník popisují řadu zvyků a tradic. Svou roli hrálo i velikonoční pečivo, například beránek. „Podle pověr bylo zlé znamení, když těsto nevykynulo. To nevěstilo nic dobrého,“ říká Hirsch.

Jsou Velikonoce pouze křesťanskými svátky, nebo se u nich, podobně jako u Vánoc, protínají i další tradice?
MB: Ve Velikonocích se propojují křesťanské svátky se svátky jara, které slavily mnohé kultury. Proto se v nich kromě bohoslužeb protíná spousta lidových zvyků. Na Velikonoce přibližně připadala i doba, kdy se poprvé vyháněl dobytek na pastvu, polím se vyprošovala lepší úroda. Většina lidových zvyků obecně mířila především na zajištění blahobytu a zdraví.

Můžeme si o Velikonocích nějak zajistit věčné mládí a zdraví?
JH: Podle tradice našich předků se můžete třeba zkusit vykoupat na Velký pátek v potoce. Ochrání vás to před neduhy. U příležitosti významného svátku také lidé prováděli důkladnou tělesnou očistu a oblékali si slavnostní šaty. Odtud pochází i průpovídka, která dodnes vyjadřuje, že se člověk oblékl do těch nejlepších „božíhodových“ šatů.

Víte o nějaké etnografické zajímavosti, zvyku, který jinde nevidíme?
JH: V Hoře Svatého Šebestiána v Krušných horách například lidé odcházeli na Velký pátek do lesa, kde setrvávali v tichu a modlitbách. Prosili Boha, aby od nich odehnal nemoc, konkrétně dnu. Na Zelený čtvrtek zase čerpali vodu ze studní, kterou si nechali posvětit v kostele a pak ji používali, pokud je něco bolelo. Prý se nezkazila a dokonce ji dávali i churavějícímu dobytku.

Ilustrační foto

Který svátek je vlastně o Velikonocích nejdůležitější? Je to právě úplný závěr, Velikonoční pondělí, nebo jiný den?
MB: Nejdůležitějším svátkem Velikonoc je neděle, kdy křesťané slaví Kristovo vzkříšení z mrtvých. Naopak hodně lidových zvyků se vztahuje k Velikonočnímu pondělí, kdy si lidé po dlouhém čtyřicetidenním půstu spojeným s rozjímáním a modlitbami mohli užívat radovánek a hodování.

A pomlázky s koledou?
JH: Pomlázka pochází také z předkřesťanských dob. Je to vlastně magický proutek, ve kterém se spojují živly - voda, země a slunce. Původně se s ní lehounce pošlehával dobytek právě při tom zmíněném prvním vyhánění na pastvu, aby byl zdravý. Později se pomlázka přenesla na kolední obchůzku. Žena tedy není pomlázkou trestána, ale pomlazována.

Jak se plete pomlázka  Zdroj: YouTube.com/Michal Kadlec

Když už jsme nakousli to jídlo. Co nesmělo na velikonoční tabuli chybět?
MB: Po těžkém půstu, který je o Velký pátek vůbec nejpřísnější v celém roce, se vracelo na stoly maso. Třeba ve Vrskmani u Jirkova se zabíjelo domácí jehně. Rozšířená byla také, stejně jako dnes, velikonoční nádivka. A chybět nesmělo sladké pečivo. Beránek, mazance, boží milosti.

Má i pečivo nějaký význam, nebo jde jen o chuť?
JH: Určitě má. Beránek je symbolem Krista a pojídal se už i během Poslední večeře. A dobře upečený mazanec mohl zajistit požehnání, bylo zvykem ho ozdobit křížkem. Podle pověr bylo ale zlé znamení, když těsto nevykynulo. To nevěstilo nic dobrého.

Peče se velikonoční pečivo i v dalších zemích, je tato tradice rozšířená?
JH: Ano, zejména u jižních a východních Slovanů. Dokonce bych řekla, že naše pečivo patří k těm jednodušším. Třeba v Bulharsku se pečou kynutá těsta, která se zamotávají do věnců a vždy je v nich nějakým způsobem zakomponované vejce - kraslice s motivy ptáčků nebo slunce.

Jsou vlastně Velikonoce veselým svátkem podobně jako Vánoce, nebo ne?
MB: Jednoznačně ano, jsou spojeny s hlavní událostí dějin v křesťanském pojetí. Narození Krista, slavené o Vánocích, je počátkem křesťanského letopočtu. Je spojeno s očekáváním jeho oběti na kříži a hlavně vzkříšení slavené na Velikonoční neděli. Přesto „těžká“ velikonoční témata spojená s křížovou cestou mohou na lidi působit depresivně. Objevuje se tu totiž motiv zrady, násilí, ukřižování.