Odsouzení mají zakázané návštěvy. Někteří také šijí roušky pro nemocnice
Karanténa, omezení pohybu a úbytek možností, jak trávit čas, připomíná řadě lidí vězení. Těm, co v něm opravdu jsou, se ale s příchodem epidemie také přitížilo. Odsouzení ve věznicích přišli o návštěvy, práci v podnicích nahradili šitím roušek.
V Ústeckém kraji vybavují vězni z Bělušic na Mostecku rouškami nemocnice. „Šijí textilní roušky už třetím týdnem. Ke 4. dubnu jich zhotovili přes 3 500 kusů,“ vypočítává mluvčí věznice Danuše Vránová. Nejvíce od nich čerpá mostecká nemocnice, na konci března jich dostala pět set. Vězni pro ni šijí i dál.
„Vzhledem k nedostatku těchto ochranných pomůcek se oba ředitelé, věznice a nemocnice, dohodli na navazující spolupráci, která spočívá v dodání dvě stě kusů každý týden,“ vysvětluje Vránová. Dohoda by měla platit po celou dobu pandemie. Roušky zamířily také na oddělení teplické neurologie.
Materiál dostala věznice od Mezinárodního vězeňského společenství a neziskové organizace Volonté. Denně místní odsouzení ušijí 250 kusů roušek. „Tuto činnost vykonávají nad rámec svých povinností a bez nároku na finanční odměnu,“ dodává mluvčí.
Pro vězně z Bělušic představuje šití roušek a výroba ochranných štítů pravidelnou pracovní činnost, kterou jinak vykonávali v soukromých firmách. S uzavíráním provozů a přerušováním výroby v nich pro odsouzené není místo. „K utlumení zaměstnávání vězňů na pracovištích mimo objekty věznice došlo všude s výjimkou potravinářské výroby a odpadového hospodářství,“ potvrzuje mluvčí Vězeňské služby ČR Petra Kučerová.
Samotní vězni jsou mezi ohroženými skupinami také. Roušky proto šijí i pro sebe. V pohotovosti je musí mít i na celách. „Vězněné osoby jsou dle nařízení povinny nosit roušky ve chvíli, kdy opouští ubytovací prostor a vždy když do ubytovacího prostoru vstupuje personál a podobně,“ vysvětluje Kučerová.
Nošení roušek není jediné omezení, které přibylo k sevřeným pravidlům vězení. Po dobu epidemie jsou zakázané ve věznicích návštěvy. V zahraničí, zejména v Itálii, taková opatření vyvolala řadu nepokojů a vězeňských vzpour. Podle Kučerové se ale jedná o naprostou nutnost, jak ochránit odsouzené, zaměstnance i rodinné příslušníky. Věznice se snaží zprostředkovat kontakt vězňů s blízkými jinou cestou.
„V souvislosti se zrušením návštěv v našich zařízeních jsme přijali takzvaná kompenzační opatření,“ říká Kučerová. „Jedná se o častější telefonní kontakt s příbuznými, možnost komunikace s příbuznými po Skypu a podobně,“ dodává.