Napsal dopisy soudu, několika ministerstvům, novinářům i prezidentovi republiky a jeho manželce. Prosil o pomoc, chtěl, aby se zabývali jeho případem, plakal, že nechce do diagnostického ústavu.

Volání S.O.S. ale čtrnáctiletému Martinovi N., umístěnému v rodinném Klokánku v Brništi na Českolipsku, nepomohlo. V pátek ráno si pro něj a jeho o dva roky mladšího bratra Davida přijela do Brniště sociální pracovnice a oba chlapce odvezla do Diagnostického ústavu v Liberci.

I když nic neprovedli a nikomu neublížili, čekají je prázdniny v ústavu. Mezi dětmi a dospívajícími, pro které je pobyt v Liberci nápravným opatřením.

„Přestože máme psychologické zprávy, že kluci jsou naprosto v pořádku a že umístění do diagnostického ústavu není vhodné, a máme i hodnocení z jejich školy v Mimoni, že nemají problémy s učením ani v chování, tak přesto museli skončit v ústavu. Nechápu to," říká Jitka Mankovecká z Klokánku v Brništi.

Cestu do ústavu dvěma romským chlapcům, pocházejícím z Rumburka, nařídil soud a přesun v pátek zajistila sociální pracovnice rumburské radnice. V diagnostickém ústavu budou kluci zřejmě dva měsíce, alespoň tak to bývá obvyklé. Pak soud znovu rozhodne, co s nimi. Děti, které nemají výchovné problémy, většinou pokračují do dětského domova.

Zpět k matce nechtějí

Na návrat ke své biologické matce, která podstupuje léčbu ze závislosti na drogách, to nevypadá. Sami kluci opakovaně tvrdí, že se k ní vrátit nechtějí. V dopisech, které rozesílal, Martin psal, že si nepřeje nic jiného, než prostě zatím zůstat v Brništi.

Marie Vodičková, předsedkyně Fondu ohrožených dětí, pod který Klokánky spadají, nyní usiluje o to, aby se Martin s Davidem vrátili zpět do Brniště. Podala proto návrh na vydání předběžného opatření, které by klukům mělo zajistit cestu zpět na Českolipsko.

Případ z Brniště je ukázkovým příkladem, jak zpackaný zákon může tvrdě dolehnout na ty, kteří se nemohou bránit. Martin a David, kteří teprve v Brništi začali poznávat, že život není jen krutý, se stali totiž obětí nového zákonného opatření, které vypustili do světa čeští poslanci. Stanovili, že dítě může být umístěné do Klokánku maximálně na dobu šesti měsíců s tím, že po uplynutí této lhůty musí soud znovu jeho případ přezkoumat a rozhodnout, zda se může vrátit ke své biologické rodině.

Úředníci ze sociálně právní ochrany dětí i soudy na řadě míst v Česku si ale půlroční lhůtu v Klokánku vysvětlili po svém. Když skončila, navrhovali dětem, které se nemohly vrátit k vlastní rodině, jiná řešení. Jako by návrat do Klokánku byl zapovězený. Možná to bylo pod tlakem společenského apelu, aby v Klokáncích nezůstávalo příliš dětí. Paradoxní je, že místo do rodin, čeká děti cesta právě do diagnostického ústavu, kam vlastně vůbec nepatří.

V pátek ráno bylo v Brništi hodně dusno a smutno. „Ale naštěstí se to obešlo bez dramatických scén, žádné přetahování nebylo. Ten případ se táhne už několik měsíců, takže kluci o své situaci už několikrát diskutovali s psychoterapeutem a věděli, co může nastat. Sami jsou už dost rozumní na to, aby věděli, že scény by nic nevyřešily," popisuje dění z pátku Jitka Mankovecká. „Byli se tu s nimi rozloučit jejich kamarádi a nakonec se neudrželi a všichni brečeli. Ale byla jsem ráda, že je přišli podpořit, tak aspoň odjížděli s pocitem, že tu mají někoho, komu na nich záleží."

Kauzou se zabývá i první dáma

David i Martin měli v sobotu odjet na letní tábor, dlouho dopředu domluvený i ohlášený. I přesto je sociální pracovnice z Rumburka den předtím sebrala a odvezla do diagnostického ústavu.

Případem z Brniště se už zabývala i česká první dáma, Ivana Zemanová. Kvůli Martinovi a Davidovi už začalo konat i ministerstvo spravedlnosti i ministerstvo sociálních věcí. K soudcům i úředníkům sociálně právní ochrany dětí putovalo vysvětlení, že půlroční pobyt v Klokánku je možné v zájmu dítěte navrhovat i opakovaně jako lepší řešení než diagnostický ústav.

Martinův dopis• Prosím vás moc všechny, abyste mi pomohli.
• Už jsem tu rok a nerad bych z Klokánku Brniště odešel. Yatím co já se snažím, proběhl soud, kde moje máma souhlasila s tím, abychom šli do diagnostického ústavu, prý že si to přeju. Já jsem si o to neříkal nikomu.
• Nerad bych s bráchou skončil v diagnosťáku. Prosím pomozte.