Na konci října 1918 vypukla v Praze ohromná radost. Mnohými nenáviděné Rakousko-Uhersko padlo a vzniklo Československo. Ale ne na všech místech nově se rodící republiky měli před 100 lety důvod k radosti. Takovým místem bylo i severočeské pohraničí, kde se nedostávalo hotovosti.

Továrny tak jen těžko vyplácely své dělníky, ti si jen stěží mohli nakoupit třeba u pekaře. Města a okresy se proto rozhodly vydávat svou lokální, nouzovou měnu. Tu nyní ukazuje expozice v děčínském muzeu.

Před koncem první světové války a těsně po ní se dostalo severočeské pohraničí do velmi špatné ekonomické situace. Kritický stav se proto rozhodla řešit některá města po svém. Začala si totiž vydávat své vlastní peníze, které měly omezenou platnost. A to nejen v čase, většinou platily nanejvýš tři měsíce, ale také v místě.

„V podstatě to byly směnky nebo dluhopisy. Jejich vydávání určitě nebyla koordinovaná akce. Navíc nesou i různá pojmenování. Například v Mostě to byly Kriegsgeld, tedy válečné peníze. V Děčíně to byl Gutschein, tedy dobropis,“ popsal tehdejší situaci badatel Milan Kubát, který je autorem výstavy v děčínském muzeu Peníze doby nouze 1918. Ta ukazuje nouzové oběživo z měst od Aše přes Chomutov, Děčín až po Liberec.

Podle jeho názoru se dnes již nedá říct, nakolik byly tyto peníze mezi lidmi oblíbené. Není také jasné, zda je museli přijímat obchodníci nebo firmy. U tehdy ještě platných, ale nedostatkových rakouských korun takovou povinnost měli.

Za nouzovou měnu ručila města svým majetkem, velmi často to bylo válečnými půjčkami Rakousku-Uhersku. V tom je podle Kubáta možné vidět jejich snahu umazat část z nich.

Éra nouzových platidel skončila v první polovině roku 1919, kdy po odluce od rakouské vznikla československá koruna. Pro lidi v pohraničí to ale nebyla dobrá zpráva.

„Podle mého názoru za to československé koruny nedostali, zůstaly jim v podstatě bezcenné papírky. Ti, co stihli nouzovky do konce února vyměnit, dostali ještě rakouské koruny a ty si pak mohli vyměnit za měnu nové republiky,“ vysvětlil Kubát.

Problémy, které vygradovaly po vyhlášení republiky, začaly v roce 1914. Tehdy lidé začali shromažďovat mince vyšší hodnoty. Oproti jiným měly tu výhodu, že byly z velké části ze stříbra a ze zlata. „Drahým kovům lidé v době hrozící velké inflace věřili mnohem více než papírovým penězům. Proto si je začali z bank vybírat a schovávat doma,“ popsal autor výstavy.

Za pravdu jim dal následný vývoj. Na začátku války bylo v celém mocnářství podle Kubáta v oběhu peněz asi za tři a půl miliardy tehdejších rakouských korun, o čtyři roky později byl již objem vytištěných peněz téměř desetinásobný.

Opravdové potíže přišly v roce 1918 z místa stovky kilometrů vzdáleného. Ve Vídni začali lidé opět vybírat své peníze z bank, tentokrát ale v mnohem větším množství. Vídeňským bankám se tak začalo nedostávat hotovosti, kterou si musely obstarat jinde. Pro peníze tak sáhly do poboček v pohraničí na severu Čech, které bylo před válkou velmi bohaté.

Nouzové bankovky byly zpravidla tištěné na velmi nekvalitní papír, jejich životnost tak nebyla příliš velká. V Děčíně se o jejich výrobu starala tiskárna Rudolfa Bretschneidera, která na jejich tisk použila 264 štočků a 16 tisíc archů papíru.

Jen do konce prosince 1918 byly v tehdejším okrese Děčín vydány bankovky v hodnotě 2,5 milionu korun. Nouzová platidla z počátku republiky si mohou milovníci historie prohlédnout v děčínském muzeu do 20. ledna.