„Tetování se mi vždy líbilo, ale v tu dobu tu nebylo ještě tolik studií a ceny byly také někde jinde. Navíc se to moc nelíbilo ani mým rodičům. Rozhodl jsem se tedy, že zkusím tetování sám. Z verzatilky a motorku jsem si vyrobil první mašinku a začal sám na sobě. Vždycky jsem rád kreslil, takže to mi problém nedělalo,“ líčí své začátky Kubánek.

Jak se začal zdokonalovat, přibývalo i zákazníků, a tak si Zdeněk v Litoměřicích otevřel první tetovací studio. Časem ho přesunul do Štětí a po spolupráci s děčínskou legendou, tatérem známým jako Milosch, přišla první nabídka na práci v zahraničí. Tam se mu začalo dařit a brzy si získal uznání a jméno, až nakonec svou živnost přesunul za hranice Česka úplně.

Rád by tetoval i v USA

„V zahraničí jsem zatím tetoval rok v Anglii, dva ve Francii a teď několik let střídavě v Německu a v Belgii. Dostal jsem nabídku i z Itálie, a pokud se vše podaří, jak má, podívám se i do Spojených států,“ popisuje svou zahraniční anabázi „kérkař“.

O kvalitě jeho práce svědčí desítky cen z konvencí (festivaly tetování) a na křesle se mu vystřídaly mnohé celebrity. „Tetoval jsem například Roberta Firmina, tehdejšího špičkového hráče Bundesligy nebo lucemburského vrcholového bodybuildera Arona Winnelinckxe,“ popisuje štětský rodák a dodává, že největším úspěchem pro něj ale je spokojenost zákazníků.

K tomu být úspěšným tatérem však nestačí pouhý talent ke kreslení. Tetovat legálně obnáší i absolvovat mnoho kurzů a získat mnoho povolení, od živnostenského oprávnění až po povolení od hygieny. „Pokud chcete být úspěšní, musíte se hlavně stále učit novým věcem, být pilní a trpěliví, zdokonalovat svou techniku a sledovat nové trendy. Jak ve vybavení, tak samotném tetování,“ tvrdí úspěšný tatér.

Tetování podle něj stejně jako oblečení podléhá módním trendům a co „frčelo“ loni, už letos nemusí být zajímavé. Úspěch s sebou však přináší i stinné stránky. „Úspěch je krásná věc a živit se tím, co vás baví, ještě hezčí. Práce v zahraničí je zajímavá zkušenost, ale mám rodinu a děti a kvůli práci v zahraničí mi uteklo jejich dětství,“ dodává Kubánek.