Pro seniora bylo představení nové knihy zároveň dojemným setkáním v prostředí, které mu je velmi blízké. „Do Mostu se vracím rád,“ řekl.

Když se Losos ve svých 21 letech ujal řízení muzea v Mostě, byl údajně nejmladším šéfem takovéto instituce v Československu. S odstupem času na tu dobu vzpomíná jako na sedm krásných let muzejního života, i když začátky byly krušné.

V 50. letech mostecké muzeum ještě sídlilo ve starém městě, v bývalém piaristickém gymnáziu. „Začínal jsem s holým barákem a se spoustou krámů, které byly různě nakupeny v nesouvislých vrstvách, a měl jsem za pár let vybudovat expozici,“ uvedl. Teď je rád, že za sebou v Mostě něco zanechal. Původní objekt muzea sice zmizel se starým Mostem během dolování uhlí, ale v současné muzejní budově jsou stále i exponáty, které Losos dobře znal.

Jako ředitel muzea do Mostu dojížděl každý den v 5.52 hodin ráno osobním vlakem z Ústí nad Labem, kde bydlel. Železnice ho ale zajímala už v dětství. Jeho tatínek byl totiž železniční úředník a v podstatě i amatérský historik, od kterého syn čerpal řadu informací a postřehů. I díky nim mohla vyjít Lososova nejnovější kniha líčící historii železniční trati Ústí nad Labem – Teplice – Most – Chomutov.

Mince, zlato, peníze. Ilustrační foto.
Významné investice v Teplicích 2024: Jezevčík, Sobědruhy, plavecká, Palackého

Publikace mimo jiné obsahuje hodně dosud nepublikovaných informací o jedné z nejvýznamnějších železničních společností Rakouska-Uherska, která dráhu v roce 1858 založila a provozovala ji do roku 1923, kdy ji koupil stát.

Skromný autor knihu nepovažuje za své životní dílo, ale připustil, že držet v ruce hotovou práci je příjemné. Kniha v pevné vazbě je navíc graficky velmi moderně pojata, což Losos ocenil. Materiály ke knize sbíral dlouhá léta. Archiv zaniklé společnosti Ústecko-teplická dráha dodnes není uspořádán, takže čerpal z různých spisů Národního archivu a ústřední odborné knihovny Českých drah, která mu poskytla především výroční zprávy. Informace měl i přímo z vlaků od lidí, se kterými před šedesáti lety pendloval mezi Mostem a Ústím.

Tenkrát si prý někteří cestující dávali ve vagónech aktovky na kolena, mastili mariáš a přitom se bavili. „Kolikrát to bylo velmi podnětné,“ upozornil badatel. Na cestách do práce poznal i důlního měřiče, který celý život jezdil vlakem z Ústí do Teplic a znal také historky z éry monarchie, které líčí třeba chování průvodčích k cestujícím. Jedna ze zaznamenaných historek dokládá, jak přísný byl před víc než sto lety režim i dozor ve vlacích.

Koupaliště Teplická kaskáda na Nové Vsi v Teplicích.
Teplická kaskáda by měla na Nové Vsi vyrůst za 440 miliónů korun

„Na chodbičce 2. třídy si nějaký pán zapálil cigáro a průvodčí ho upozornil, že tam je zakázáno kouřit. Cestující řekl, že na chodbičce určitě ne a že kouřit bude dál. Načež průvodčí mu vyťal takový políček, že cestující to cigáro spolkl v leknutí a ani si nešel stěžovat. Tohle je historka, kterou si pamatuju, páč mě nesmírně pobavila,“ sdělil Losos.Ústecko-teplická dráha byla však v jádru vážná věc. Podle historika je toto téma zajímavé z několika hlavních důvodů. Jedním z nich je fakt, že dráha měla pozoruhodné hospodaření – neustále si půjčovala, a přitom vyplácela slušné dividendy. Byla ale také technicky zajímavá, protože se u ní projevovala modernizace ve vývoji vozového parku.

Páteřní dráha vznikla z iniciativy majitelů dolů

Zásadní je, že páteřní dráha vznikla z iniciativy majitelů dolů, kteří potřebovali přepravovat rychleji uhlí při plánovaném rozvoji těžby v Mostecké pánvi. První roky pod rakouským kapitálem soukromá železnice moc neprosperovala a brzy dokonce stála před krachem, až ji před dluhy zachránili němečtí investoři. Nejprve vydělávala na osobní přepravě, pak na nákladní. Přitom původně se počítalo s tím, že dráha bude vozit významné hosty do lázní Teplice. Proto firma pořídila hned na počátku podnikání salonní vozy až z Hamburku. Dokonce se plánoval rozvoj napojení na západočeské lázně z nádraží v Chomutově, kde byl přestup na Buštěhradskou dráhu a kde se objevila možnost využívat lázeňské rychlíky.

Stopy podkrušnohorské dráhy jsou i bez toho dodnes stále živé. Svědčí o tom také přebal knihy, na němž je historická fotka budovy teplického nádraží. Pořád funkční objekt, který prochází na etapy rekonstrukcí, býval reprezentativním sídlem společnosti Ústecko-teplická dráha.Na křestu Lososovy knihy bylo narváno. Muzejní sál zaplnilo asi 150 zájemců o knihu a podpis autora. Prostřednictvím e-shopu krusnohori.cz byly zaregistrovány objednávky z celé České republiky.

Teplice, 13. Vánoční trhy Zámecké náměstí.
Vánoční trhy Lions Clubu Teplice lákaly k zámku na svařák a hudební vystoupení

Kmotry knihy se stali náměstek hejtmana Ústeckého kraje Jiří Řehák, grafik Robert Hochel a oblastní ředitel Správy železnic z Ústí nad Labem Martin Kašpar. „Těším se, že ta knížka doplní mou knihovnu a budu se k ní stále vracet,“ řekl před křtem Martin Kašpar, který má doma od dětství Dějiny městské dopravy. Také tuhle dnes již legendární publikaci napsal Losos. A kromě toho řadu dalších, třeba Vlaky dětských snů, Atlas tramvají či 100 let městské hromadné dopravy na Mostecku 1901 – 2001.

Autor nevyloučil, že napíše knihu také o Duchcovsko-podmokelské dráze, tzv. Kozí dráze, a využil by tak zajímavý soubor vzpomínek někdejšího úředníka této dráhy. „Zatím není jisté, kolik archivního materiálu se podaří dohledat, ale byla by to hezká knížka, protože by byla o ty vzpomínky živá a strašně čtivá,“ dodal Losos.

Historik Ludvík Losos napsal knihu Ústecko-teplická dráha. Na snímku křest publikace a autogramiáda v mosteckém muzeu, kde autor kdysi pracoval.Historik Ludvík Losos napsal knihu Ústecko-teplická dráha. Na snímku křest publikace a autogramiáda v mosteckém muzeu, kde autor kdysi pracoval.Zdroj: Deník/Martin VokurkaLudvík Losos se narodil 29. června 1933 v Praze. Je označován za renesančního člověka, jehož zájmy sahají od přírodních věd až po umění a dopravu. Původní profesí je chemik. Několik let pracoval ve Výzkumném ústavu anorganické chemie v Ústí nad Labem, ale už jako středoškolák spolupracoval s muzei v Ústí a Teplicích.

Sedm let pak vedl mostecké muzeum. Absolvent dějin umění na Univerzitě Karlově poté působil dlouhodobě v památkové péči a mimo jiné zachraňoval historická kolejová vozidla. Jako odborník na konzervátorství stál u zrodu Státních restaurátorských ateliérů.

Veřejnosti je znám hlavně jako autor populárně naučných knih z oblasti železniční dopravy, jež je jeho koníčkem.Lososem popsaná Ústecko-teplická dráha propojila mezi lety 1858 a 1870 Ústí nad Labem, Teplice, Most a Chomutov. Kniha mimo jiné připomíná, že tato páteřní podkrušnohorská železnice je již 100 let součástí sítě státních drah. Vydavatelem knihy je Teplický spolek.

Vznik publikace podpořila města Most, Teplice, Krupka a Jirkov, obce Proboštov, Rtyně nad Bílinou a Jeníkov a Nadační fonduMoldavská dráha / Teplický Semmering.Losos je prvním laureátem Krušnohorské ceny, kterou mu po křtu knihy udělily spolkové Krušnohorské noviny, založené v roce 1880. Cenu vyrobili a sponzorovali sklářští mistři – manželé Jitka a Richard Kantovi, kteří mají své rodinné kořeny v Podkrušnohoří.