Dárcem kostní dřeně se stal Ondřej Vojtíšek z Jinonic náhodou. Každoročně chodil v rámci zaměstnání darovat krev. „Na podzim roku 2016 jsem byl ale odmítnut, protože jsem ten rok navštívil Barmu - malarickou oblast. Sestřičky mi ale nabídly, jestli nechci vstoupit do registru dárců kostní dřeně. Řekl jsem si, proč ne,“ prozrazuje Pražskému deníku dvaatřicetiletý Vojtíšek.

V říjnu 2018 mu zazvonil telefon. Volali mu z registru. „Bylo to pro mne nečekané. Ovšem od první vteřiny hovoru jsem věděl, že chci neznámému pacientovi pomoci.“

Na začátku následujícího roku došlo k samotnému odběru kostní dřeně. Způsoby jsou dva. Buďto se kostní dřeň odebere přímo z pánevní kosti, nebo se volí metoda odběru krvetvorných buněk z krve.

Při zákroku se dá pracovat

„V mém případě byla vhodnější druhá varianta. Samotnému odběru předcházelo několik dní, kdy jsem si injekcí aplikoval látku, která potřebné buňky v kostní dřeni rozmnoží a uvolní je do krve. Cítil jsem se jako při lehké chřipce, bolela mě bedra, nic víc,“ popisuje Vojtíšek.

Do nemocnice se dostavil večer. Zdravotníci mu vše vysvětlili, druhý den podstoupil samotný odběr. Z krve mu byly odstředivou silou separovány krvetvorné buňky. Během zákroku Ondřej Vojtíšek pracoval, vyřizoval hovory i maily.

„Pocit, že dáváte naději na život někomu neznámému, ať už leží vedle na pokoji, nebo na druhém konci světa, je nezapomenutelný a nepopsatelný zároveň,“ líčí Vojtíšek.

Nepříznivá čísla

Takto však neuvažuje každý. Statistiky Českého národního registru dárců dřeně hovoří neúprosně. Letos se kvůli pandemii koronaviru přihlásilo zhruba o 200 dárců méně než obvykle.

„Na jaře ani na podzim jsme veřejnost k zápisu samozřejmě nevyzývali. O co jsme přišli úplně vyjma letních měsíců byly venkovní nábory např. na festivalu Colours of Ostrava, na fakultách mezi vysokoškoláky či mezi sportovci na zápasech. Právě nábory v terénu nám budou v letošním výsledku chybět,“ zdůrazňuje manažerka komunikace Českého národního registru dárců dřeně Klára Conková.

Dárcem však nemůže být každý. Typově vhodným je zdravý člověk ve věku 18-35 let. V nemocnici při vstupu vyplní dotazník a odeberou mu cca 2 ml krve. Důležité upozornění: „Samotný vstup do registru není darováním,“ líčí koordinátorka náboru téže instituce Věra Šilerová.

V registru jsou tisíce lidí, ale na samotné darování dojde jen u zlomku z nich. Až když se najde pacient, který má stejné markery, ozve se telefon. „Teprve pokud souhlasíte, připraví vás na samotné darování,“ popisuje Šilerová.

V metropoli se mohou zájemci o darování kostní dřeně zaregistrovat v Ústřední vojenské nemocnici na Oddělení hematologie a krevní transfuze.

Loni v srpnu darovala kostní dřeň i Veronika Pešková z Prahy-západ. Navzdory tomu, že nesnáší injekční stříkačky. „Každý odběr krve je pro mě takové menší peklo. To jsem také sestřičkám v nemocnici okamžitě sdělila,“ směje se třiatřicetiletá Pešková.

Ušlechtilé pohnutky

Do registru se zapsala v roce 2015, necelé dva roky před kulatinami. „Měla jsem pocit, že bych do svých třicátých narozenin měla udělat něco dobrého a nesobeckého,“ prozrazuje své pohnutky k odběru kostní dřeně.

O čtyři roky později se jí ozvali z registru, že našli pacienta, pro kterého byla vhodnou dárkyní. „Neváhala jsem. Dlouhodobě se snažím pomáhat tam, kde mi to přijde smysluplné. Zápis do registru nic nestojí a může zachránit lidský život. To je ten největší skutek, který může člověk v životě udělat,“ dodává Pešková.