„Při prvním výběhu se mi promítnul snad celý život,“ vzpomíná Petra, která s běháním začala před pěti lety. Uplynuly asi tři týdny a její výkon se začal zlepšovat.
Běh ji uklidňoval a uvolňoval po stereotypní pracovní době. Konečně mohla být na chvíli sama, nikdo se jí na nic neptal, nikdo po ní nic nechtěl. Byla nadšená z toho, že objevila nový koníček a novou komunitu.
Potud bylo ještě všechno v pořádku. V drogu, která Petru začala nepozorovaně ničit psychicky i fyzicky, se běh změnil až časem. Enormní zátěž a nezdravá touha po výkonech ji nakonec dovedly až do ordinace psychologa, kde se musela postavit zásadní pravdě: ať člověk trénuje sebevíc, sám sobě neuteče.
Endorfiny, tedy hormony štěstí, které se při fyzické aktivitě vyplavují do krve, sice opravdu mohou krátkodobě zastřít naši vnitřní frustraci nebo nám ulevit od stresu, z dlouhodobého hlediska ale tahle strategie nic neřeší. Naopak vás může přivést k fyzickému i psychickému kolapsu.
Kde je tedy hranice mezi prostou láskou k běhu a nebezpečnou závislostí? Podle lékaře Tomáše Soukupa, který se věnuje výživovému poradenství a sám aktivně běhá, hodně záleží na tom, jaký má člověk důvod, aby začal běhat. Od toho se totiž odvíjí všechno ostatní. „Jestliže člověk běhá proto, aby si vylepšil kondici a zdraví, pročistil hlavu a uvolnil stres, je to v pořádku. V běhu řada lidí dynamicky medituje, a to jim do života přináší pohodu. Pokud se ale jedná o únik před problémy, tak může být závislost na takové činnosti nebezpečná,“ vysvětluje lékař.
Celý návod jak běhat a nezbláznit se z toho si přečtete v letním vydání měsíčníku Kondice, který je ještě v prodeji.
Kromě toho si v aktuální Kondici mimo jiné osvojíte i volejbalové triky nejlepší české volejbalistky Heleny Havelkové, nebo zásady, díky kterým zvládnete cestu do práce na kole, i když to máte přes celé město. Navíc na vás čeká jednoduchá, zato velmi efektivní měsíční tréninková rutina, díky které získáte pevné křivky a lepší formu.