Všichni jsme se ocitli v zátěži, se kterou si ne každý dospělý jedinec dokáže poradit. Naše duševní zdraví je ohroženo a můžeme očekávat, že vedle zvýšeného počtu lidí s ekonomickými potížemi se navýší počet jedinců závislých na návykových látkách, především alkoholu, a zvýší se spotřeba psychofarmak.

Na rozdíl od jiných křesťanských zemí, ve kterých se také schází rodina u nazdobeného stromečku, je nejistota v naší zemi vygradována opakovaně nesrozumitelnými a často i nesmyslnými změnami. Lidský organismus není schopen se neustále adaptovat na nové a nové změny. Velmi rychle se vyčerpá, a protože je vybaven k přežití obrannými mechanismy, začne je používat. Někdo přechází do agrese, někdo hledá racionální vysvětlení a podlehne dezinformacím, někdo informace popírá.

Základní pravidlo k udržení duševního zdraví nám doporučuje sociální kontakty, kulturní a sportovní aktivity. A to je největší problém pandemie, která kontakty s druhými lidmi výrazně omezuje a bere nám veškeré činnosti, které k zachování duševního a tím i tělesného zdraví potřebujeme. Není možné věřit tomu, že sport se udrží bez diváků a že umělci vytvářejí nejlepší díla, když jsou hladoví. Hladový jedinec usiluje o uspokojení základních biologických potřeb, a to bude obstarání potravy. Své estetické potřeby začne uspokojovat teprve v okamžiku, kdy hladem nebude trpět, bude žít v bezpečí a s blízkými lidmi.

Systém, který chce nad pandemií vyhrát, musí být řízen lidmi, kteří disponují emoční inteligencí. Jedinec, který emoční inteligenci nemá, není schopen pochopit nejen sám sebe, ale nechápe ostatní. Nevnímá stud a nemá pocit viny. Jako příklad si můžeme uvést slavného lékaře, který léčil zánět slepého střeva své dcery jako hysterii. Ignoroval její bolest a místo operace zvolil hypnózu. Způsobil tak špatnou diagnózou celoživotní neplodnost ženy, kterou měl chránit i sám před sebou.

Nikdy se necítil zodpovědný za to, co provedl. Nikdy se své dceři neomluvil. Takových jedinců je mezi námi víc. I když jsou odhaleni a pravda vyjde najevo, nikdy se neomluví. Naopak, jejich agresivita se jen navýší. Obzvlášť nebezpeční jsou tehdy, mají-li vzdělání, které využívají k šíření blábolů či lží, a moc. Patologie v osobnosti jedinců na vysoké sociální pozici vede k tomu, že svou moc zneužívají. Ve skutečnosti opovrhují lidmi a činí je zodpovědné za problémy, které sami způsobili.

Bez emoční inteligence to nepůjde

Emoční inteligence je chápána jako schopnost vnímat a usměrňovat vlastní emoce a emoce druhých lidí. Pokud však druhým lidem předkládáme opakovaně škodolibou tvář, ze které čiší uspokojení nad tím, že se nám nežije dobře, můžeme si být jistí, že za úšklebkem se schovává bezcitná, zlá a čehokoliv schopná osobnost, která všechny síly, které jí zbývají, vynaloží k navýšení našich potíží. Bude se nám vysmívat a bude se těšit z každého dalšího problému. Pokud nám systémová opatření předkládá člověk, který studený obličej schovává do roušky, ovšem lhostejný pohled utajit nedokáže, monotónním hlasem čte text, který někdo jiný sepsal, nemůže očekávat, že vystresovaný divák bude přednesený text vnímat a respektovat. Bezcitné oči rouška neschová.

Schopnost posuzovat správně nálady a motivace jednotlivců není dána každému člověku. Jedinec, který zastupuje systém chránící občana před virovou nákazou, by měl mít alespoň základní povědomí o tom, jak lidské emoce fungují. Nelze si získat důvěru či pozornost přeživších nezáživným čtením nad rakví nebožtíka. Řadový občan, který přišel o své jistoty i svobodu, potřebuje věřit, že systémová opatření jsou nezbytná, srozumitelná a smysluplná. Také jich nesmí být příliš mnoho a není možné, aby se v průběhu hodin obměňovaly. Život v chaosu nikdo z nás dlouhodobě není schopen zvládnout.

Soustřeďte se na děti

Jak tedy přežít nejen pandemii, ale současně si uchovat duševní i tělesné zdraví? Je tu období, na které se naše děti celý rok těší. Přiznejme si, že i naši předkové řešili složitější situace. Vánoce slavili vojáci v zákopech, civilisté v období válek, pandemií i v jiných náročných dobách. Jsou to svátky určené především dětem. Děti jsou naše naděje a naše budoucnost. Dodávají nám energii a nutí nás k aktivitě. Pro bezpečí dětí se musíme naučit žít, třeba i s virem, který je pro některé z nás nebezpečný. Ačkoliv schopnost adaptace je individuální a každý prožívá zátěžovou situaci odlišným způsobem, k ochraně potomků, až na výjimky, nás vybavil proces evoluce.

Pokusme se tedy nejkrásnější svátky prožít s dětmi v klidu, pohodě a lásce. Pověsme starosti na pár dní na stromeček mezi vánoční ozdoby. Děti si naše chování v komplikované a složité době uloží v paměti. S jejich radostí můžeme na chvíli zapomenout na uplynulý rok a na selhání těch, kteří mohli prokázat, že dokážou v obtížných situacích, které nás všechny bez výjimky ohrožují, na chvíli nelhat a nekrást. Nebo i projevit trochu soucitu.

KAMILA HOLÁSKOVÁ je psycholožka a spisovatelka, která publikuje odborné i beletristické texty a vyučuje psychologii na Univerzitě Palackého v Olomouci.