Zapíjíte úzkosti? Je to vstupenka k nám, říká psycholog Michal Miovský

Měl byste jednu dobrou a jednu špatnou zprávu o českých závislostech?
Špatná zpráva je, že během pandemie narostl počet lidí, u kterých naplno a se ztrátou kontroly propukly problémy s alkoholem. Z hlediska vývoje oboru je to ale naopak dobrá zpráva. Až dosud totiž mnoho lidí vnímalo adiktologii optikou sedmdesátých a osmdesátých let. Obor, který se zabývá prevencí a léčbou závislostí na návykových látkách, viděli tak, že pečuje pouze o chronického pacienta, který už nemá vůbec kam jít, má všechna vyšetření za sebou, je bez rodiny, bez práce, dá se říct: konečná. Ale to není normální. Žádný medicínský obor přece neléčí jen chronické pacienty a nestará se jen o ty, kteří jsou úplně na dně a nemají na výběr.

Co je důsledkem skokového nárůstu nadužívání alkoholu v naší společnosti?
Společnost konečně pochopila, že je to věc, která se netýká jen chronických alkoholiků, ale všech. Najednou si každý všiml, že když se něco vážného děje, nesmírně rychle se to projeví na spotřebě návykových látek a způsobuje to problémy v celé populaci. Spousta lidí si uvědomila, že obor adiktologie není samoúčelný, není tu proto, že si ho někdo vymyslel, ale proto, že je potřebný a je schopen závislým lidem pomoci. A pozitivní je i to, že zdravotní pojišťovny nás začaly brát mnohem vážněji. Do doby před covidem si z adiktologie jejich zástupci na jednáních o úhradách péče a uzavírání smluv s novými zařízeními dělali legraci nebo pronášeli morální odsudky.

Nová varianta omikronu BA.2: Projevuje se jako angína či zánět dutin

Zlehčovali problém závislostí?No jistě. Ptali se třeba – opravdu byste na to chtěli tolik peněz? Vždyt si za to ti lidé mohou sami, ne? Odpovídali jsme: když tu bylo před revolucí dvě stě ambulancí pro léčbu závislostí, a zbyla jich čtyřicítka, asi je někde nějaký problém. Takže teď ambulantní kapacity nejsou, zato je spousta pacientů, kteří se dožadují péče. I díky tomu je obor adiktologie konečně brán více vážně.

Nárůst spotřeby alkoholu postihl všechny lidi?
Není to plošné. My už léta tvrdíme, že v naší společnosti je milion až milion a půl lidí, kteří mají spotřebu alkoholu v rizikovém pásmu. Ale nějak to zvládali, a tak se začalo vnímat jako standard, že pacientů s vážnými závislostmi nepřibývá. Jenže pak přišla pandemie se všemi omezeními a problémy. Zatímco zbytek společnosti zareagoval poměrně zdravě – lidé se začali otužovat, běhat a podobně –, tato riziková skupina se během covidu dekompenzovala. Za poměrně krátkou dobu se z ní začali rekrutovat ti, kteří už neměli alkohol pod kontrolou.

Co si představit pod pojmeme riziková skupina?
Tato obrovské skupina v populaci praktikovala pomalé rozpíjení, lidé si dávali svých tři až pět piv, pár panáků či lahvinku červeného denně. U nich pak mnohdy nastalo ono skokové zhoršení. Tito lidé dnes tvoří značnou část klientely našich ambulancí, kam přicházejí, protože už nejsou schopni pití stopnout a vrátit se do normálního života. Na nich se ukázalo, že se závislost netýká jen nějaké spodiny, že do problémů snadno může spadnout člověk, který navenek vypadá docela normálně.

Nová naděje pro pacienty: Biologická náplast pomáhá hojit chronické rány

Takže je nejvyšší čas, aby u nás přibylo odborníků na závislosti.Změna přístupu zdravotních pojišťoven po těchto událostech způsobila, že se začíná rozšiřovat síť ambulancí, vznikají úplně nové modely ambulancí, a co je nesmírně zajímavé – narůstá privátní segment. To byla až do covidu rarita. Péčí o závislé už se nezabývají jen neziskovky nebo stání poskytovatelé péče, ale vznikají nová soukromá zařízení. To je posun, na němž vidím, že se s adiktologií opravdu něco stalo. Podpořila nás také reforma psychiatrické péče, díky které jsou nové modely ambulantní péče testovány přímo v terénu.

Kde lidé mají konkrétně pro sebe hledat pomoc?
Máme celonárodní Mapu pomoci na internetových stránkách Úřadu vlády ČR www.drogy-info.cz. Tady je průběžně aktualizovaný centrální registr zařízení, která se poradenstvím, léčbou a prevencí v oblasti závislostí zabývají. Najdete tu kontakty ve svém nejbližším okolí.

I když pandemie ustupuje, říká se, že bude hůř.
To tedy bude. Třeba ceny energií budou pro spoustu lidí kalamitní, což řada domácností neunese. Vezměte si, kolik lidí mělo po krachu dvou velkých energetických dodavatelů problém zvládnout přechod k novému a uhradit obrovské sumy za dodavatele poslední instance. A co nás čeká dál? Zřejmě skokový a extrémní nárůst všech cen minimálně dva další roky. Je jasné, že i v souvislosti s válkou na Ukrajině jdeme do ještě horší situace, než byl covid.

Takže hrozí, že nadále porostou i počty alkoholiků?
Kombinace zhoršení sociální situace a obrovského stresu vedou k úzkostným a depresivním stavům. Když se lidé místo vyhledání odborné pomoci u psychiatra či psychologa, která je u nás bohužel málo dostupná, zamedikují alkoholem nebo jinou návykovou látkou, je na problém zaděláno. Zapíjení úzkostí a depresí je bohužel doslova vstupenkou k nám.

Pokud se nemám jednoduše opít, abych překryla, jak mizerně mi v danou chvíli je, co mám dělat?
Musíte si srovnat základní věci, za které zodpovídáte a jak fungujete, protože to za vás nikdo neudělá. Vaše děti za vás nikdo neobhospodaří a zítra ráno je přece vypravujete do školy. Musíte jim dát večeři a o víkendu jim udělat normální program. Důležité je uvědomění, že voda pořád poteče pouze dolů – že musíte zajistit domácnost, na konci měsíce musíte zaplatit inkaso –, to by vás mělo držet nad hladinou. Vaše děti to bez vás nedají. Je nutné vidět v našem fungování smysl a současně v něm nacházet i nějakou radost. I kdyby jí mělo být málo, nějaká tam být musí. Jinak život skutečně začne postrádat smysl.

K zapamatování snů pomůže jeden vitamin

Co když si tohle uvědomuji, ale stejně je mi dál úzko a mám chuť se utlumit?Někdy to lidé nedávají. Nejistoty, úzkosti a deprese jsou skutečně velmi výrazné. Už nepomáhá popovídat si s manželem, jet s rodinou na víkend vyčistit si hlavu, najít si nějakou relaxaci či radost. Pak nastupuje nutnost odborné pomoci. A je třeba ji začít shánět včas, čekací doby u odborníků, placených ze zdravotního pojištění, jsou u nás opravdu dlouhé.

Poradíte nějakou akutní první pomoc, když už stojím v obchodě a sahám po lahvi alkoholu na večer?
Toto funguje i u mých pacientů, kteří už se ze závislosti léčí: zastavit se a uvědomit si, co děláte a proč. Zde a nyní. Vstoupit do toho procesu a zreflektovat jej, zkusit být sám se sebou v kontaktu. Vůbec to není jednoduché, protože nejen v té chvíli bažení po alkoholu jednáte automaticky.

Takže zastavit se u regálu, zhluboka se nadechnout a počítat do deseti…
Ideální je se zastavit ještě dřív, než vejdete do toho obchodu. Nápad obvykle přijde dříve, než vyrazíte na nákup. Už ve chvíli nápadu se musíte pokusit zastavit. A pak nastupuje další část strategie – u každého totiž jako stopka působí něco jiného. Někteří pacienti u sebe nosí fotky dětí, fotky manželek či manželů. Jiní mají různé talismany, prostě něco, co funguje pro to zastavení. Něco, co vám dává smysl a kvůli čemu se o stopnutí snažíte. Toto může zabírat i u běžného člověka, který ještě zdaleka není naším pacientem.

Máte sám vlastní špatnou zkušenost s alkoholem?
Měl jsem kdysi velký problém, nejen s alkoholem.

Pomáhá vlastní prožitek k tomu, že můžete pacientům lépe pomoci?
Náš obor vlastně takto vznikl, první léčebná zřízení byla zakládána bývalými závislými, kteří se z toho dostali. To mluvím o sedmdesátých a osmdesátých letech devatenáctého století. I my dnes běžně spolupracujeme s těmito lidi, odborně se jim říká „ex-user“ čili bývalý uživatel drog. Zásadní je, zda už má člověk svůj problém se závislostí pod kontrolou, nebo jestli se jen léčí na úkor těch dalších. Když lidé sami nejsou v pořádku, nemají dokončené léčby, páchají víc škody než užitku. Velice horlivě se snaží pomoci někomu s tím, co sami nemají vyřešené. Vlastní prožitek však nemusí být podmínkou toho, že lidi dobře léčíte.

V jednom rozhovoru jste řekl, že typický pacient vaší kliniky býval muž ve věku 45–55 let, závislý na alkoholu. Jak je to teď?
Adiktologie již může leccos nabídnout i lidem, kteří nejsou úplně na „konečné“. Takže do ambulancí přicházejí i čtyřicátníci, dokonce třicátníci, kteří za sebou mají epizodu, kdy se rozpili nebo rozhulili a tak dále. Pod vlivem okolí si uvědomí, že ten problém je třeba řešit co nejdříve. To, že chodí mladší lidé, je veliká změna v oboru. A současně dnes řešíme i rizikové chování adolescentů a dětí. Máme i dětský detox a další specifické služby určené pro tuto věkovou kategorii.

Tisíce Čechů mají nemocné ledviny. Potíže odhalí test u praktika

Pracujete i s matkami dětí?Péče o děti začíná už u těhotných matek, které mají problém s návykovou látkou – alkoholem, kouřením, nelegálními drogami. Vytváříme pro ně speciální programy. K prvním vlaštovkám, což byl třeba Kojenecký ústav v Krči, se dnes přidávají nové programy a celá tato část našeho oboru se zdárně rozvíjí. Ono už jen svým chováním a zneužíváním návykových látek rodiče zvyšují pravděpodobnost, že jejich dítě bude rizikové, ať už pro vznik závislostí, nebo jiných duševních poruch. Třeba u dětí těžkých kuřaček je v prvních letech života velký nárůst nemocnosti, statisticky významně vyšší počet návštěv dětí u lékařů – až o desítky procent. Máme nyní připravený screeningový program, spolupracujeme s gynekology a porodníky a snažíme se tyto ženy včas zachytit a nabídnout jim péči.

Závislosti se tedy dotýkají stále mladších lidí?
Ano, ale je tu i opačný pól – tabuizovaným tématem společnosti dosud byly seniorské závislosti. Budeme muset ve spolupráci s dalšími odborníky otevřít téma gerontoadiktologie. Typickým problémem seniorů je kombinace léků a alkoholu. To začíná reálně způsobovat problémy třeba provozovatelům seniorských zařízení.

Tento problém ale existoval vždycky.
Samozřejmě, jen na něj nebylo vidět, neřešil se. Jenže teď se řeší, protože se hodně začala sledovat například bezpečnost. Dříve prostě senior někde spadl a odvezla ho sanitka. Dnes když vyjede sanitka, už se zkoumají důvody, kdo za tu podnapilost může, zda se to vědělo, nevědělo. A je tu i další riziko.

Jaké?
Vezměte si modelový příklad – pětasedmdesátiletý děda závislý na alkoholu. Samoobslužný, chodí si pití kupovat, nějak si ho dávkuje. A teď přijde jednoduchý úraz, který ho upoutá na lůžko. Je nepohyblivý a má závislost, ale pro alkohol se nedostane. Pokud je závislost výraznější, znamená to problém, protože odvykací stav, do kterého se dostane, mívá občas závažné komplikace. Třeba takové alkoholové delirium při náhlém přerušení užívání alkoholu může být jeho posledním v životě.

Jak závislostem co nejlépe čelit?
Potřebujeme dobudovat národní systém prevence ve školách. Zamezení užívání návykových látek preventivními programy nejlépe funguje ve věku mezi jedenácti a šestnácti lety. Potřebujeme dostat do škol účinné nástroje, které fungují. My je máme. Ne všechny školy však o ně mají zájem a rády utíkají k laciným populistickým zkratkám v podobě nefunkčních a neefektivních programů. Dobrá, účinná a bezpečná prevence ve školách není zcela jednoduchá věc a ředitel musí pro její zavedení ledacos udělat a obětovat.

A co dělat u dospělých?
U dospělé populace bohužel zabírají už jen regulační nástroje typu zhoršení dostupnosti alkoholu vyššími cenami nebo omezením prodeje. A také různé ekonomické restrikce, jako jsou například u řízení nulová tolerance alkoholu a pokuty. Tady preventivně žádnými spoty nebo billboardy nic nezměníte – účinnost preventivních nástrojů je u dospělé populace velmi nízká.

Jaký by mohl být katastrofický scénář, když se nebude do prevence a léčby závislostí investovat?
Důsledky užívání návykových látek se stanou velikou zátěží. Bude to představovat kalamitní nárůst veřejných nákladů, na něž nebudou peníze. Závislosti totiž mají řadu důsledků: sociálních, zdravotních, ale i bezpečnostních. Alkohol vzbuzuje agresi a vede k páchání násilných kriminálních činů. Na to, jak jen během covidu stouply spolu se spotřebou alkoholu případy domácího násilí, existují velmi zneklidňující studie.

Autor: Miroslava Drozenová