Podle verdiktu loni 21. července na parkovišti v Novosedlicích na Teplicku napadl hodinu před půlnocí místního mladíka, zranil ho – a krvácející oběť s rukama spoutanýma plastovou páskou pak nacpal do schránky na podvozku návěsu svého kamionu o rozměrech 200 x 75 x 75 cm. Po čtyřhodinové jízdě s několika přestávkami zastavil na Benešovsku, konkrétně na odstavném parkovišti u 70. kilometru dálnice D1, kde vražedné počínání dokonal.

„Poškozeného odvedl – zčásti ho zřejmě musel táhnout – asi 270 metrů do lesa, kde jej opakovaně napadl údery železnou tyčí do hlavy. V důsledku tříštivé zlomeniny klenby a spodiny lební s rozsáhlým pohmožděním levé poloviny mozku muž na místě zemřel,“ konstatovala předsedkyně senátu Oldřiška Rysová. Doplnila, že následně pachatel tělo za použití hořlaviny zapálil.

Soud přitom neměl pochybnosti o tom, že oním pachatelem byl právě obžalovaný, ačkoli ten to odmítá. Podle mínění trestního senátu zřejmě vraždil proto, že se nedokázal vyrovnat s faktem, že jeho družka, kterou kdysi na Teplicku naložil do svého kamionu, když se živila jako prostitutka u silnice, po rok a půl trvajícím soužití dospěla k rozhodnutí, že se vrátí ke svému bývalému příteli. Právě k mladíkovi, který byl zavražděn.

Vinu prý nese bývalá družka

Ehrenreiter ale odmítá, že by s násilným činem měl něco společného. Přiznává pouze převoz budoucí oběti ve schránce na podvozku návěsu kamionu. Skutečnou pachatelkou, která oběť napadla na novosedlickém parkovišti, je prý právě bývalá družka (23), jež ho nyní usvědčuje z vraždy; on jí tam pouze přišel na pomoc a ve rvačce utrpěl bolestivá zranění. Zřejmě ještě měla komplice, jenž pak dokonal čin v lese u dálnice. Mezi stromy prý mladík poté, co byl propuštěn ze schránky na kamionu, utekl dřív, než mu Ehrenreiter stačil rozvázat spoutané ruce. On ho prý naposled viděl živého.

Obžalovaný argumentuje, že on sám neměl k vraždě motiv – zabitého mladíka neznal a kritické noci se s ním potkal poprvé. A to, že by snad jeho pohnutkou byla žárlivost, rozhodně odmítá. „Už jsme nebyli partneři,“ zdůrazňoval před soudem. S dívkou, jíž vytýkal nadměrné užívání pervitinu (i když ani on sám drogu neodmítl), a především ustavičný život ve lži, se prý rozešel už v červnu. To, že s ním nadále jezdila v kabině kamionu, vysvětloval svým soucitem. Rodinné poměry jeho ex-partnerky prý byly takové, že vlastně neměla kam jít…

Téhle verzi ale senát neuvěřil. „Pokud by obžalovaný konflikt nepředpokládal a viděl zraněného člověka, byla by přirozená snaha mu pomoci a obstarat ošetření,“ vysvětlila soudkyně Rysová. „Dalo by se pochopit i to, že by z místa ujel. Neměl ale důvod nakládat poškozeného do auta,“ konstatovala.

To je také jediná chyba, kterou Ehrenreiter připouští. „Bál jsem se, že by si na mě mohl zavolat kamarády,“ vysvětloval nezvyklý transport zraněného. Bál se prý, že by si zbitý muž mohl přivolat kamarády jako mstitele, kteří by ho mohli napadnout buď na místě, nebo se za ním pustit autem po dálnici. A – ujet pronásledovatelům v osobním autě se s kamionem nedá. Podle mínění soudu je však takové počínání nelogické.

Případ ještě posoudí odvolací senát

Verdikt ještě není pravomocný, případ znovu bude posuzovat odvolací senát Vrchního soudu v Praze. Obhájkyně Soňa Adamová totiž podala odvolání bezprostředně po vynesení rozsudku. „Stále jsem přesvědčena, že to můj klient neudělal,“ prohlásila poté, co z úst předsedkyně senátu vyslechla poměrně rozsáhlé zdůvodnění verdiktu. Advokátka trvá na tom, že ačkoli se vyšetřovatelé od počátku snažili shromažďovat důkazy potvrzující vinu jejího klienta a pomíjeli fakta svědčící v jeho prospěch, jako pachatel usvědčen nebyl. Požadovala proto zproštění obžaloby. Naopak udělení výjimečného trestu (tedy vězení převyšujícího 15 roků odnětí svobody) navrhoval státní zástupce Tomáš Milec. Také on zvažuje odvolání. K jeho podání si ponechal lhůtu na rozmyšlenou.

Neměl v České republice co dělat

Obžalovaný na našem Území dříve stíhán nebyl – správně zde však ani neměl co pohledávat. V Rakousku mu totiž byl odebrán cestovní pas a nesměl vycestovat mimo územní své země. Podle sdělení rakouských orgánů dostal v roce 2001 podmínku za převaděčství a v roce 2004 byl rovněž k podmíněnému trestu odsouzen za obchodování s lidmi, zpronevěru a neoprávněné nakládání s úřední listinou. Dále byl podle informací rakouské policie prošetřován v souvislosti se zadržováním úřední listiny, přeshraniční prostitucí a paděláním živnostenského listu. Sám ale tvrdí, že nespáchal nic hrozného. Například před pěti lety prý chtěl za svého bratra vyzvednout řidičský průkaz. „Oni to nazvali paděláním veřejné listiny. Žádné řízení z toho ale nebylo,“ vysvětloval. Zdůrazňoval zejména, že nikdy nebyl stíhán pro násilný čin. V České republice má evidovaný jediný hřích – o Vánocích ve vazební věznici na Pankráci odhalili, že z nedovoleně drženého mobilu telefonoval své pětileté dceři. Přístroj mu prý při povoleném rozhovoru nepozorovaně předala jeho sestra.