K trestu 12 let vězení se zvýšenou ostrahou odsoudil v pátek krajský soud v Ústí nad Labem Pavla Kapice za těžké ublížení na zdraví s následkem smrti. Odsouzený si ponechal lhůtu k možnosti odvolání. Státní zástupce s trestem souhlasí, stejně tak jako právní zástupce rodiny zemřelé ženy.

V odůvodnění rozsudku předseda trestního senátu Jiří Bednář zdůraznil, že velikost nože musela ženě způsobit vážné zranění. V žádném případě se neprokázalo, že by Kapic nůž hodil, naopak oběť cíleně bodnul do stehna.

"Jde o těžké ublížení na zdraví, ne o vraždu, protože jeho úmyslem nebylo připravit svou družku o život. Nemá takové znalosti, aby věděl, že bodnutí do stehna je velice nebezpečné, protože může dojít k protnutí tepny," uvedl pro Deník Jiří Bednář. Žena kvůli tepennému krvácení zemřela.

Jak jsme ve čtvrtek informovali, Kapic se choval v soudní síni podivínsky. Při příchodu k soudu se usmíval, hrál si s hodinkami a s řetízkem svého vězeňského opasku, občas si něco řekl sám pro sebe. Na jeho obličeji se objevila občas grimasa.

Je obžalovaný psychicky v pořádku? Na to odpověděl soudní znalec z oboru psychiatrie: K smrtelnému útoku obžalovaného uvedl, že Kapic netrpí duševní chorobou ve vlastním smyslu, psychózou, ani jinou srovnatelně závažnou poruchou. Obviněný jednal ve stavu lehké opilosti prosté, která mohla přispět ke vzniku zlobného afektu, ve kterém přítelkyni bodl. Jednání obviněného bylo vyvrcholením partnerské disharmonie.

Psychologický znalecký posudek vyzněl podobně: intelektové schopnosti obviněného odpovídají mentálnímu pásmu podprůměru, jeho osobnost je jednoduše strukturovaná nezralá, emočně nevyvážená. Kapic má dispozice v afektu k agresivním projevům. Tudíž obžalovaný je plně zodpovědný za své jednání.

Sága rodu Kapiců: Jeden zabíjel pro peníze, druhý ze vzteku

Byla to krutá náhoda, že mladá žena vykrvácela. Ale již samotné bodnutí, byť by skončilo bez vážných následků, je neomluvitelným útokem. K tragédii došlo letos začátkem ledna v Bílině.

Obžalovaný Pavel Kapic (1993) z Bíliny podle státního zástupce spáchal zločin těžkého ublížení na zdraví. V Bílině bylo obecně známo, že Kapicův otec Róbert Kapic byl v roce 1999 odsouzen na 18 let do vězení za brutální loupežnou vraždu.

Na začátku vyšetřování se prý snažil agresivní muž vyšetřovatelům lhát. Tvrdil, že jeho družka na něho křičela, že za všechno může on a hodila po něm nůž. On nůž zvedl a hodil ho po ní zpět. Zabodnul se jí do nohy. Nůž si vyndala a šla do koupelny, kde ji později našel ve sprchovém koutě. Zavolal záchranku.

Prohlásil, že svého jednání lituje. Byla to prý blbost, kterou udělal v afektu. Podle znaleckého posudku ze soudního lékařství ale obžalovaný nemohl nůž hodit, jak tvrdil.

NIKDO MU NEVĚŘIL

Muž lhal i záchranářům. Vymyslel si, že jeho družka spadla ze štaflí a leží ve sprchovém koutě. Údajně bylo záchranářům jasné, že „něco" v Kapicově příběhu nehraje. Stále opakoval, že přišel z práce. Prý neví, co se stalo. Spadla ze štaflí. Potom zase říkal něco v tom smyslu, že spadla ze židle. Opakoval, že se musela poranit o talířek s cukrovím.

Jenže záchranáři neviděli židli ani štafle tam, kde je mohla žena použít, neviděli žádné cukroví. Viděli jenom střepy z bílého talíře a na zemi krvavé otisky nohou. V koupelně ležela v bezvědomí žena. Bledá a celá od krve.

Rodičům mladé ženy zůstala vnučka, dceru navždy ztratili. Tak skončil příběh, který začal v roce 2011, kdy se dívka s Kapicem seznámila.

Obžalovaný má tendence k agresivním projevům. Podobně agresivně se choval jeho otec odsouzený za vraždu.

KRUTÁ VRAŽDA Z ROKU 1998

K vražednému útoku jeho otce došlo 26. října 1998. Aktéry vraždy byli Gabriel Jakab (1954) z Borce na Slovensku, tehdy bytem v Bílině, stejně jako Róbert Kapic (1967) z Velkého Krtiše na Slovensku. Třetím byl Dušan Berký (1976) z Teplic, žijící tehdy také v Bílině.

V říjnu 1999 byli odsouzeni: Jakab a Berky ke 14 letům vězení a Kapic, který byl hlavním aktérem útoku, k 18 letům.

Přepadli a oloupili obchodníka v prostoru garáží poblíž ulice Za Chlumem v Bílině. Chtěli se zmocnit jeho šperků a peněz. Očekávali, že získají statisíce korun. Odnesli si ale jenom desetitisíce.

Přepadli provozovatele výkupny odpadových surovin. Jakab seděl v autě, Kapic a Berký na oběť zaútočili. Muže srazili k zemi a dusili ho až do bezvědomí. Potom mu spoutali ruce za zády policejními pouty. Naložili ho do Jakabova auta a odvezli k rybníku zvanému Márinka poblíž obce Světec. Z peněženky mu ukradli deset tisíc korun, klíče a šperky.

SMRT V ELEKTRÁRNĚ

Přemýšleli, co udělají dál. Zbavit se mrtvoly v rybníku nakonec zavrhli, protože by tělo vyplavalo. Rozhodli se, že tělo hodí do spalovacího kotle Elektrárny v Ledvicích. Mysleli si, že oběť je mrtvá, ale svázaný muž žil.

Kapic znal pracovníka ostrahy u vjezdu do elektrárny. Ten jejich auto vpustil do objektu. Trojice oběť naložila do výtahu. Při jízdě výtahem lupiči zjistili, že jejich oběť není mrtvá.

V rozsudku je doslova uvedeno: „… podle původního záměru ho dopravili do nejvyššího poschodí provozovaného kotle K 3, kde jej kontrolními dvířky vhodili do spalovacího prostoru kotle. Poškozený při dopadu na dno reaktorové věže utrpěl řadu těžkých a se životem neslučitelných poranění, v důsledku nichž bezprostředně po dopadu zemřel. Obžalovaní pak odjeli zpátky do Bíliny, kde Kapic a Berký prohledali byt poškozeného a z něj odcizili příruční trezorek s částkou nejméně 24 857 korun a pistoli."

Znalci za příčinu smrti určili polytrauma smrt v důsledku mnohačetných poranění po pádu z výšky na dno reaktorové věže. Oběť vdechla saze a polkla strusku, ale ihned po pádu do kotle na zranění zemřela.

Třem mužům za vraždu podle tehdejšího trestního zákona hrozil vysoký trest. V rozsudku se píše: „Usmrcení člověka vhozením z velké výšky do rozpáleného kotle je třeba považovat za zvlášť surový způsob usmrcení…"

KAPIC SE PŘEPOČÍTAL

Loupež byla od počátku fiaskem. Hloupou, ale bohužel i krutou, improvizací. Róbert Kapic byl mnoho let zaměstnán v Dolech Bílina na úpravně uhlí v Ledvicích. Pro zvlášť hrubé porušení pracovní kázně byl propuštěn 30. ledna 1998 a od té doby byl nezaměstnaný. Přivydělával si sběrem kovového odpadu.

Při sběru kovu přišel do kontaktu s majitelem sběrny. Považoval ho za natolik movitého, že se rozhodl ho přepadnout a okrást. V polovině října 1998 se o tento nápad podělil s Jakabem a Berkým.

Oba komplici neměli peněz nazbyt. Jakab měl problém s udržením restaurace, kterou koupil na splátky a Berký byl nezaměstnaný a nějaké peníze dlužil i Kapicovi.

V osudný den 26. října 1998 o půl čtvrté odpoledne se trojice sešla před domem Jakaba. Kapic kumpánům vysvětlil plán. Řekl jim, koho přepadnou a kde odpoledne u garáže, kam jezdí každodenně zaparkovat auto. Měli ho přepadnout, svázat a uzamknout v garáži. Potom měli oběti vykrást byt. Kapic si myslel, že v bytě najde asi 400 tisíc korun.

Plán to byl jednoduchý, ale Kapic si neuvědomil, že v ten den bude v televizi fotbalový zápas. Obchodník odjel domů sledovat televizi. Doufali, že půjde zaparkovat auto do garáže o přestávce fotbalu.

Jenže z domu nevyšel. A po skončení fotbalového utkání sedl podnikatel do auta a někam odjel. Zmizel jim, ale muži náhodou zahlédli jeho auto v jedné ulici v Bílině. A tak na něho čekali.

Když se konečně obchodník objevil a odjel ke garáži, opět měli smůlu. Nepřijeli včas a už ho nezastihli uvnitř garáže, jak měli naplánováno. Již odcházel. Museli improvizovat. Skočili na něj.

V té chvíli ještě netušili, že na konci loupežné vraždy bude jenom pár desítek tisíc korun lupu.

Když podnikatele spoutali, Kapic mu strčil do úst pěst omotanou hadrem. V důsledku toho upadl podnikatel do bezvědomí.

Místo rafinovaného útoku došlo ke zpackané loupeži. U soudu Berký vypovídal, že po přepadení Kapic řekl, že přepadený majitel sběrny Kapice poznal. Bude proto potřeba se ho zbavit. Když vezli tělo oběti výtahem, aby ho vhodili do spalovacího kotle Elektrárny v Ledvicích, zjistili, že svázaný muž žije. Přesto Kapic rozhodl, že ho do pece hodí.

Jenže zavražděný podnikatel nezmizel. Naopak, netrvalo dlouho a volali v elektrárně zámečníka, protože topič zjistil, že praskla pojistka u drtiče č. 31 na bloku č. 3. Pojistka praskla v důsledku toho, že se do drtiče dostalo tělo zavražděného. Zámečník šel závadu opravit a objevil lidské tělo.

HOLIČ SE DOZVÍ VŠECHNO

Nejenže trojice mužů získala jenom pár tisíc korun pro každého, ale také jejich vražedná akce brzy skončila zatčením. Neboť Jakab neunesl tíhu toho, co spáchali, a prořekl se. Jen tři dny po vraždě.

Jakaba tehdy přišel do hospody ostříhat muž, který si přivydělával jako holič. Co se tehdy dělo, je zřejmé z popisu události v rozsudku:

„Už chtěl (holič) odejít, když se najednou Jakab objevil. Byl nervózní, bledý, potil se, z ničeho nic řekl, že za to může dostat patnáct let. Chtěl, aby ho svědek ostříhal nakrátko, protože má opálené vlasy, což bylo vidět na první pohled, a to zejména vepředu. Svědek se mezi řečí zeptal, zda ví o tom, že v elektrárně našli nějaké tělo. Obžalovaný prudce reagoval, vyskočil ze židle a řekl: „Neshořelo?" Pak dodal, že on z toho neměl skoro nic, jen pár tisíc. Pokračoval dále maďarsky a řekl, že toho maníka oddělali a že na to byli tři.

Holič doma vše řekl manželce. Poslala ho na policii. Nejprve si myslel, že si Jakab dělá legraci, ale potom dostal strach. Raději šel druhý den na policii." Všichni tři muži pak byli zatčeni.