Domácí násilí, ublížení na zdraví, stalking, znásilnění a vyhrožování. S těmito hrůznými zážitky se nejčastěji obracejí lidé ze severu Čech na poradnu Bílého kruhu bezpečí v Liberci, která je jediná v Libereckém a Ústeckém kraji. Kromě osobní konzultace však mohou oběti trestných činů využít i Linku pomoci 116 006. Zdarma funguje teprve od ledna. Bílý kruh bezpečí lidem pomáhá vyrovnat se s následky zločinů. Jeho pobočka v Liberci funguje už sedm let, zájem o její služby každoročně roste. Nejčastěji se jí lidé svěřují s domácím násilím. Tomu čelí 42 procent, což je o celých 22 procent víc než ve zbytku republiky. V 84 procentech případů o pomoc žádají ženy. „Protože jsou tak nastaveny," vysvětluje Veronika Vokálová z liberecké poradny Bílého kruhu bezpečí. Na severu Čech je přitom nejvíc obětí, které trestný čin neoznámily policii. Loni jich byla víc než polovina oproti třetině v celorepublikovém průměru. „Týká se to především sexuálního násilí, znásilnění či pohlavního zneužívání. Oběti se bojí takzvané druhé ztráty kontroly nad situací, odplaty ze strany pachatele nebo nedůvěřují institucím. Samozřejmě se také snaží uchránit náročnému trestnímu řízení," říká Veronika Vokálová.

Pomáhá i lidem z Ústeckého kraje

V Ústeckém kraji poradna zatím není. Právníci a psychologové v Liberci proto pracují i s lidmi ze sousedního kraje. Nejčastěji po telefonu, za oběťmi ale i zdarma dojíždějí. „Mohu je doprovodit jako důvěrník k podání výslechu na policii nebo při svědectví u soudu. Jsem tam pro ně oporou," zdůrazňuje Veronika Vokálová. Bezprostředně po činu lidé většinou nacházejí podporu u policejních psychologů. V Ústeckém kraji je nejčastěji povolávají k pozůstalým po sebevraždách a násilných zločinech. „Jsme v dosahu 24 hodin denně, takže na místě můžeme být jako první. Zajišťujeme první krizovou intervenci, potřeby obětí a pomáháme v komunikaci s policií," podotýká policejní psycholožka Ústeckého kraje Lenka Štréblová.

Nová Linka pomoci obětem kriminality

Od letošního ledna se lidé mohou obracet i na non-stop bezplatnou Linku pomoci obětem kriminality a domácího násilí. Stačí vytočit 116 006. „Nabízíme okamžitý individuální a anonymní přístup. Oběti se na lince dozvědí, jak si zajistit vlastní bezpečí, jak kontaktovat policii, kde v okolí získat osobní poradenství nebo třeba jak žádat o odškodnění," popisuje Petra Vitoušová, prezidentka Bílého kruhu bezpečí, který linku provozuje spolu se sítí poraden. Nejčastěji na ni lidé volají mezi desátou a třetí hodinou odpoledne, první špička bývá hodinu po poledni. „Další vrchol zaznamenáváme v noci kolem jedné hodiny, kdy volají hlavně čerstvé oběti domácího násilí a lidé, kteří kvůli hrůzným vzpomínkám nemohou spát. Třetí skupinu pak tvoří lidé, kteří se bojí toho, co je čeká druhý den, ať už to je setkání s pachatelem na pracovišti nebo svědectví u soudu," líčí Vitoušová. Česká republika je teprve sedmým státem v Evropě, který Linku pomoci obětem trestných činů využívá. Její vznik podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.

LINKY 116 v České republice116 006 LINKA POMOCI OBĚTEM KRIMINALITY A DOMÁCÍHO NÁSILÍ;               116 000 LINKA ZTRACENÉ DÍTĚ (krizová pomoc pro rodiny s dětmi a jejich blízké, zejména v případech pohřešovaných dětí); 116 123 LINKA PRVNÍ PSYCHICKÉ POMOCI (poskytuje emocionální podporu a pomoc lidem, kteří jsou v krizi, uvažují o sebevraždě, trpí stresem a samotou);                             116 111 LINKA BEZPEČÍ (anonymní linka důvěry pro děti, mládež a studující do 26 let)

Policejní psycholožka Ludmila Čírtková: Oběť se od pachatele musí odpoutat

Působí na Policejní akademii České republiky v Praze a jako dobrovolník pomáhá i v Bílém kruhu bezpečí. Psycholožka Ludmila Čírtková má s oběťmi trestných činů mnohaleté zkušenosti. Trauma podle ní snáz překonávají lidé s pozitivním myšlením a oporou v rodině.

S jakým nejhorším případem jste se v praxi setkala?

Nejzávažnější případy jsou z mého pohledu ty s pachatelem v rodině, tedy nejčastěji sexuální zneužívání dětí nebo domácí násilí. Například jeden čerstvý případ se týká dlouhodobého zneužívání, dívka se ho odvážila zveřejnit až v dospělosti. Nyní je ale na situaci sama. Matka dává přednost otčímovi, aby si zachovala iluzi o tom, že si přece nemohla vybrat tak špatného člověka, okolí se od dívky odvrátilo, protože „to byl přece jinak tak hodný člověk."

Jak dlouho v podobných situacích a u obětí trestných činů či násilí trvá terapie?

V drtivé většině případů stačí intervence, pak nastupuje krátkodobá terapie. V Bílém kruhu bezpečí funguje například terapie deseti sezení, a to maximálně. Individuální případy ale mohou vyžadovat i delší práci.

Co terapie obnáší?

Oběti chtějí mít místo, kde mohou v klidu a bezpečně promluvit o tom, co se jim stalo a jak to změnilo jejich život. Hledají pomoc, jak se od události odpoutat. Terapie je tedy založena na hledání takového úhlu pohledu, který by tu otřesnou událost učinil pro oběť stravitelnější, aby se s ní naučila žít. Například oběti znásilnění se snaží zjistit, jak v životě dál, jak pokračovat v partnerských vztazích nebo jak se zase naučit důvěřovat lidem.

Může oběť trestného činu zvládnout prožité trauma sama, bez pomoci psychologa?

Samozřejmě. V dnešní době máme jiné poznatky než dřív, kdy se předpokládalo, že psychologové jsou nutní v každém případě. Praxe nás však naučila, že tomu může být úplně jinak. Stát se obětí je značně individuální, záleží nejen na druhu traumatu, ale i na povaze člověka. Drtivá většina obětí se na nohy postaví sama, jen jedna čtvrtina je odkázána na pomoc profesionálů.

Jací lidé tedy mají větší předpoklady, že situaci překonají sami?

Oběti, které mají dostatek sociální opory, mohou se opřít o své blízké, mají přátele. To je snad nejúčinnější terapie. Jedinci, kteří jsou v životě sami, zrovna se jim nedaří a nemohou využít přirozené sociální vazby, jsou na tom hůře a zpravidla sahají po profesionální péči.

Co když člověk pomoc psychologa nevyhledá okamžitě, může mu to uškodit?

Vůbec ne. Oběti by se měly spolehnout na své pocity. Na prvním místě je pomoc blízkých, teprve v další řadě přichází terapie. Dokud se ovšem oběť nepostará o praktické otázky, finanční problémy, nevyřeší, kde bydlet nebo kdo bude vodit děti do školky, žádná psychoterapie nemá smysl. Je problematické ji poskytovat, i dokud trvá soudní řízení. Pro oběť je totiž nesmírně důležité, aby se mohla odstřihnout, odpoutat od zločinu a jeho pachatele, aby měla nějaký výsledek ze soudní síně.