Dlouhé hodiny v malém prostoru, nulový sociální kontakt, žádné kroužky a sportování. Velká část dětí upadala během nouzového stavu do stereotypu, nudy, pasivity. A ty, které si dobře rozumějí s informačními technologiemi, občas vymýšlely i neplechy. Tu se nabouraly učitelům do hodiny, tu si dělaly legraci z plyšáků ve spolužákově pokoji.

Rizika a hrozby

„Moderní digitální technologie s sebou nepřinesly jenom efektivní možnosti, jak vzdělávat a komunikovat na dálku, přišla s nimi také rizika a hrozby,“ říká odborník na danou problematiku Tomáš Hamberger. Mezi nejčastější podle něj patří zneužití osobních údajů, prolomení hesla a jiných přístupových údajů, odcizení autorského obsahu, narušování online výuky a trolling.

„Jako paradox se může jevit zjištění, že většina kybernetických útoků v rámci výuky na dálku byla vedena samotnými žáky a studenty, kteří často zneužili nižší úroveň digitální gramotnosti svých spolužáků a některých pedagogů a také nedostatečně nastavené bezpečnostní standardy na školách,“ dodává.

Zdroj: DeníkO bezpečném internetu také přednášejí ICT odborníci Pavel Matějíček a Václav Maněna v rámci projektu SYPO Národního pedagogického institutu.
Školy totiž sdílejí velké množství dat včetně informací o žácích a učitelích, elektronických třídnic, výsledků testů, fotek z akcí až po objednávky jídel.

„V případě úspěšného útoku mohou školy o tato data přijít. Pokud uniknou osobní údaje žáků, hrozí pokuta a další nepříjemností. Bohužel toto si až do prvního incidentu často spousta lidí neuvědomuje,“ varuje Matějíček.

Pasivita, rezignace, úzkost

Školní psychologové museli v době pandemie řešit mnoho potíží, které plynuly z dlouhého pobytu doma, často v prostředí plném hádek, někdy i násilí.

Obavu, že tento populační ročník se posune k určité pasivitě, stagnaci, rezignaci, vyjadřuje i brněnský psycholog Martin Hofman. „Už před pandemií tu byla spousta mladých lidí s nezdravým vztahem k počítači, teď se v tom jakoby utvrdily. Nutně potřebují návrat k běžnému dennímu režimu,“ míní.

Velmi se proto přimlouvá nejen za návrat všech žáků do škol, ale také za odložení respirátorů, pokud všichni mají negativní test. „Děti si potřebují vidět do tváře, navazovat mezilidské kontakty. Vnímají to jako zbytečnou represi,“ soudí Martin Hofman.

Otázka pro: Martina Hofmana, psychologa a psychoterapeuta

Martin Hofman, psycholog a psychoterapeutMartin Hofman, psycholog a psychoterapeutZdroj: Se svolením Martina HofmanaCo ohrožuje mladé lidi nejvíc?
V rámci své praxe považuji v období pandemie za větší nebezpečí než kyberšikanu nárůst úzkostí a depresí.

V pubertě mladí lidé procházejí přirozenou krizí identity, vlivem izolace se to u mnohých z nich prohloubilo. Velmi důležité bude, jak zvládnou návrat do škol, protože ten pro ně může vytvořit další stresovou situaci.

Učitelé by měli být především chápavými pomocníky a nepřehánět to s nároky. Ideální jsou adaptační programy, které děti propojují a jsou svým způsobem i prevencí proti šikaně.