Ekonomka Danuše Nerudová: Bez reformy klesnou důchody o pětinu

Dalším důvodem neutěšené situace je nízká důvěra lidí ve vládní opatření, která jsou častokrát chaotická a popírají se navzájem. Stačí se podívat na protiepidemický systém PES, podle jehož původního nastavení už se vlastně nikdo neřídí. A málokdo se v tom množství neustále se měnících příkazů vyzná.

Jak moc porušují společenskou smlouvu mezi obyvatelstvem a establishmentem papalášský večírek v Teplicích nebo noční schůzka v uzavřené restauraci na Vyšehradě?
Jde o velmi špatné signály, které jasně dokládají, že zatímco většinová společnost je výrazně omezována ve svých aktivitách, skupinky vyvolených porušují pravidla téměř bez postihu. To logicky musí vést k naštvání a frustraci.

Jiří Pospíšil: K úpravě volebního zákona nesmí vláda přistoupit jako ke covidu

Nefunguje příliš dobře ani komunikace vlády s občany. Co s lidmi dělají neuvážená vyjádření, kdy premiér popírá slova šéfa zdravotnictví nebo jeden ministr oznámí, že vleky se pravděpodobně otevřou o víkendu, aby vzápětí druhý informoval o zpřísnění pobytu na horách?
Komunikace je samozřejmě nezbytnou podmínkou úspěšného zvládání pandemie. Velmi účinná pomoc, kterou vláda může poskytovat zadarmo, je snižování míry nejistoty.

To je její hlavní úkol v každé krizi. Výrazně to totiž ovlivňuje i ekonomickou výkonnost. Pokud se podnikatelé i občané dovídají každý den něco jiného, rozhodně to situaci neuklidňuje, ba naopak to činí situaci ještě více nepředvídatelnou.

Nejde také o férovost jednání? Bylo přece už na podzim zřejmé, že pokud nedojde k proočkování většiny obyvatelstva, uvolňovat se nebude a například zimní lyžařská sezona bude passé.
Určitě by to bylo férovější vůči vlastníkům ski areálů. Vznikly jim nemalé fixní náklady v domnění, že aspoň na část sezony otevřou, jak jim bylo slíbeno. Teď se ukazuje, že se to nestane. Vláda dopředu měla říct, že letos se lyžovat nebude, a okamžitě poskytnout kompenzaci odpovídající procentu z tržeb jak pro majitele vleků, tak pro poskytovatele souvisejících služeb.

Ministryně financí Alena Schillerová říká, že loni se na přímé podpoře vyplatilo 284 miliard korun. Větší část do slibované sumy 1,2 bilionu pak tvoří státní garance za výhodné úvěry. Je to dost, nebo by lepší cestou byl odškodňovací plošný zákon, který navrhuje opozice?
Ze slíbené podpory se vyplatilo 18 procent. A na garantované úvěry mělo jít 500 miliard, z nichž bylo k 31. prosinci vyčerpáno 64 miliard. Ukazuje se, že podnikatelé dávají přednost přímé pomoci, protože v krizi se nechtějí dál zadlužovat. Ideální je pro ně kompenzace tržeb a fixních nákladů. Bylo by daleko efektivnější, kdyby se zvolila jednoduchá cesta místo čtyřiceti fragmentovaných programů, které jsou administrativně nesmírně náročné. Jejich správcem navíc nemělo být ministerstvo průmyslu a obchodu, ale financí, jež disponuje všemi potřebnými údaji, ať už jde o obraty z daňových přiznání, či informace o dani z přidané hodnoty díky kontrolnímu hlášení.

Má také oddělení, kde sedí úředníci, kteří kontrolují nyní vypnuté EET. Ti by se v době krize klidně mohli podílet na administraci jediného kompenzačního programu pro všechny subjekty. Míra náhrady měla být odstupňována podle stupně postižení. Restaurace by dostaly například 70 procent vykázaných tržeb a nepřímo postižené obory jako třeba prádelny 50. Druhým programem pak měla být kompenzace fixních nákladů, jež by nediskriminovala podnikatele, kteří nejsou v nájmu.

KoroNERV s takovým podnětem přišel dávno, ale vláda nereagovala. Proč?
Marně hledám argumenty, proč jde vláda méně efektivní a složitou cestou naprosto roztříštěných programů, kdy musí být logicky vždy někdo opominut.

Robert Šlachta míří na dráhu politika: Nechci, aby se mafiáni smáli

Všichni se shodují, že výborně zafungoval nástroj proti nezaměstnanosti, jímž je Antivirus. Ačkoli Evropská komise nyní schválila možnost jeho prodloužení po 1. březnu, je podivné, že vládní koalice zatím nebyla schopna shodnout se na trvalém řešení v podobě zákona o kurzarbeitu.
Antivirus skutečně zachránil řadu pracovních míst, se čtyřmi procenty máme nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii. Pro letošní rok se predikuje pět procent. Je ale potřeba říct, že tento program uměle udržuje i místa, která se už neobnoví. Ekonomika se totiž do doby před covidem v žádném případě nevrátí, budeme fungovat v jiném ekonomickém modelu. Udržujeme tak lidi v pozicích, jež poté nebudou existovat, neboli betonujeme trh práce.

Máte po ruce příklad?
Lidé si zvykli na nakupování on-line, což s sebou přináší potřebu mnoha lidí na pozicích řidičů či kurýrů. Jenže dané firmy nemohou expandovat, protože na trhu práce není dost zájemců. Sedí doma na Antiviru. Proto potřebujeme kurzarbeit, který motivuje k rekvalifikaci a rychlé reakci na restrukturalizovanou ekonomiku. Mluvím ovšem o německém kurzarbeitu, ne o české verzi, která má ambici objevit kolo. Stačilo přeložit osvědčený německý zákon a mohlo by být hotovo.

Říkala jste, že se nevrátíme podruhé do stejné řeky. Bude tedy postcovidová ekonomika výkonnější, digitalizovanější, modernější?
V podnikatelském sektoru určitě. Zmizí například tabu kolem práce z domova. Bude přirozené trávit část pracovní doby mimo kancelář. Už nyní jsme svědky velkých technologických změn, kdy hovoříme o digitální transformaci. Je ovšem nutné, aby na tuto dráhu naskočil i stát, který se musí naučit využívat obrovské množství dat, jež sbírá. Obávám se však, že nůžky mezi státem a podnikatelským sektorem se spíše rozevírají.

Je v tomto ohledu průkopnickým počinem fakt, že pro elektronickou komunikaci se státními autoritami bude možné používat bankovní identitu?
To bude skutečně velký krok kupředu, větší než datové schránky. Zároveň ale musíme podstoupit detailní debatu o hranici mezi ochranou soukromí a poskytováním dat. Čím více dat bude k dispozici, tím větší důraz je nutné klást na jejich správu a zabezpečení. Připomínám, že chystaná novela o ochraně veřejného zdraví ztroskotala právě na pasážích o povinném poskytování dat o pohybu infikovaných osob od mobilních operátorů.

Často dáváme za vzor Izrael, který si s pandemií dokázal poradit nejlépe, ale málokdo si uvědomuje, že zásah do osobních svobod tam byl mimořádně velký včetně povinného stahování aplikací typu eRouška. Nekompromisně tam šel do karantény každý, kdo byl od nakaženého člověka vzdálen dva a více met- rů. Dokonce i když byl oddělen zdí mezi dvěma byty.

Velvyslanec Hynek Kmoníček: Biden začne tam, kde s Obamou skončili

Pandemie ukázala, že mnoho podnikatelů je schopno rychle zareagovat na novou situaci, šít roušky, vyrábět dezinfekce, vymýšlet chytrá řešení. Česká republika je velmocí v oblasti nanotechnologií. Museli jsme dovážet respirátory z Číny, když bychom naopak mohli do celého světa vyvážet svoje kvalitní nanomateriály? Bylo by proti ekonomickým kánonům, kdyby se taková výroba povzbudila?
Ochranářská opatření jsou citlivé téma. Když se k nim začnou státy uchylovat, končí to obchodními válkami. Stačí se podívat na situaci kolem vakcín, kdy EU naznačuje, že bude kontrolovat jejich export z evropského území.

Nehledě na absurdní zákon o povinném podílu českých surovin v některých potravinách, který na návrh SPD schválila sněmovna…
Přesně tak. Pod rouškou covidu se občas schovají věci, které popírají snahu o vytvoření jednotného trhu EU, který měl vytvořit konkurenci USA a Číně. Evropská komise je na nedovolenou státní podporu v jednotlivých členských státech velmi citlivá, proto musíme v každém takovém případě žádat o její souhlas. Je ale pro mě zcela nepochopitelné, že ČR nedokázala využít potenciál tuzemského nanoprůmyslu.

Ten totiž během čtyř měsíců rozšířil vývoj a výrobu natolik, že bez problémů pokryje celorepublikovou poptávku. Nechápu, proč se v takové situaci dovážely ochranné pomůcky z Číny, když byly dostupné české, nesrovnatelně kvalitnější výrobky. Jejich přednostní nákupy byly minimum, co mohl stát udělat pro zdejší výrobce. Navíc by se tyto peníze vrátily zpět do české ekonomiky. V této souvislosti považuji za neuvěřitelné, že náklady na nákup pomůcek z Číny si ministerstvo financí vykazuje jako pomoc domácímu průmyslu a občanům, přičemž ty peníze tekly do Číny nebo překupníkům.

Koncem loňského roku EU po sedmi letech podepsala s Čínou obchodní dohodu, která má otevřít brány investorům na obou stranách. Není důvod se toho obávat?
V mnoha zemích EU není vztah k Číně tak citlivý jako u nás. Jde o obrovského obchodního partnera Německa, jež uplatňuje velmi pragmatický pohled. Čas teprve ukáže, jak a čím se bude obchodní dohoda naplňovat, možná půjde o mnoho povyku pro nic. Vzpomeňme si na bombasticky ohlašované čínské investice u nás, které se smrskly na jedno procento.

Obchodní dohoda mezi EU a Čínou nezahrnuje možnost účastnit se tendrů, které vypisuje čínský stát, takže omezení budou asi značná. Možná se do všeho promítne i působení nové americké administrativy, s níž uzavření dohody EU nekonzultovala. Otevření dveří pro evropské firmy bych tedy nepřeceňovala, byť ho vnímám jako pozitivní.

Zajímá mě to i proto, že u Číny bliká červené světélko především z důvodu bezpečnosti. I proto má být její výrobce vyřazen z tendru na dostavbu Dukovan. Nedostávají se k nám čínští investoři nyní jinou cestou přes Brusel?
Evropské hledisko je v tom však zásadní. Pochopitelně máme tradici spojenou s prezidentem Havlem, který vždy zdůrazňoval lidskoprávní rozměr vztahů s Čínou. Je ale Německo méně demokratickou zemí jen proto, že pragmaticky vnímá Čínu jako důležitého obchodního partnera?

Přimlouvala bych se za to, abychom se na to i u nás dokázali podívat bez emocí a hlavně jako součást širšího ekonomického celku. Česká republika také přijala zákon o kontrole zahraničních investic, což je nástroj na ochranu klíčových bezpečnostních zájmů státu. Navíc je to celoevropský trend. Stát má tedy nástroj, jak stopnout čínské investice, bude-li mít pocit, že je ohrožena bezpečnost státu.

Alena Schillerová: Že jsme dali lidem a firmám 284 miliard, se nám musí vrátit

Moje kritika spíše směřovala na vyspělé státy, evropské společenství a USA, které ve jménu zisku poněkud bezhlavě přenechaly Číně i velmi citlivou výrobu. Jak vyplývá z analýzy německého Mercator Institute for China Studies. Evropa je kriticky závislá na čínském dovozu komponentů pro farmaceutický, chemický a elektronický průmysl. Měla by EU tuto strategickou výrobu přesunout zpět?
Určitě. O tom jsme jako ekonomové důrazně hovořili už na jaře, kdy se projevil kritický nedostatek ochranných pomůcek. Ukázalo se, že stávající ekonomický model, tedy maximalizace zisku a neomezený růst HDP, selhal. Ve snaze uplatnit ho na maximum jsme rezignovali na bezpečnost.

Musíme definovat strategické komodity, které budeme muset v rámci EU hlídat, aby výroba byla na evropském území. Koronavirová pandemie není poslední krize, přijdou jiné. Určitá míra evropské soběstačnosti ve smyslu bezpečnosti je nutná. Hledáme nový model fungování společnosti, který musí brát v potaz všechna bezpečnostní, zdravotnická a ekologická rizika.

Loni se česká ekonomika propadla o 5,6 procenta. Letošní schodek státního rozpočtu překročí 400 miliard korun. Přesto vládní hnutí ANO s ODS protlačilo snížení daně z příjmu fyzických osob na 15 procent. Ministryně financí mluví o nutnosti dalších úprav v daňové soustavě, například o snížení sociálních odvodů. Jakou cestu byste doporučila vy?
Komplexní reforma je nutná, protože s mnoha úpravami se stále řídíme daňovým systémem z roku 1993, kdy byla zcela odlišná struktura ekonomiky. Současný daňový model tedy neodráží realitu, je postaven na fyzické přítomnosti všech subjektů v České republice, ale to už dávno neplatí.

Na zisky digitálních společností si neumíme sáhnout. Potřebujeme tři věci. Za prvé je to jasný plán konsolidace veřejných financí. Klesání deficitu o půl procenta ročně nepovažuji za dostačující. V Německu chtějí dosáhnout vyrovnaného rozpočtu v roce 2024. Dále musíme zavést strukturu daní, která sníží daňové zatížení práce, konkrétně odvody na sociální a zdravotní pojištění.

A do třetice s tím musí jít ruku v ruce důchodová reforma. Předcovidové výpočty ukázaly, že pokud se nepřijme, budou muset v roce 2030 důchody plošně klesnout o jedenáct procent, aby byl systém udržitelný. Po covidu to bude patnáct až dvacet procent.

U daní tedy navrhujete snížení ceny práce a progresivní zdanění jak fyzických, tak hlavně právnických osob, přičemž velké korporace by platily rozhodně víc než současných 19 procent?
Hlavně se musíme naučit zdaňovat digitální sektor. Zdanění korporací by mělo reflektovat velikost firem.

Hejtman Martin Kuba: O úspěchu očkování nerozhodne ministr, ale kraje

Jako předsedkyně Komise pro spravedlivé důchody jste navrhla, jak tento systém, který zahrnuje největší část mandatorních výdajů, učinit udržitelným. Je už na nějakých krocích jednoznačná shoda?
Důchodová reforma byla navržena s ohledem na politický cyklus, v němž se nacházíme. První krok, který zahrnuje rozdělení průběžného pilíře na nultý a první, by měl naprosto minimální dopad do státního rozpočtu. Tuto základní architekturu lze změnit ještě do letošních voleb, neboť se na tom shodly všechny politické strany, které měly své zástupce v komisi. Další stavba penzijního domu se musí doladit během čtyř let, a proto by měla být předmětem předvolební kampaně.

Díky angažmá v důchodové komisi a KoroNERVu jste se stala výraznou tváří ve veřejném prostoru. Hovoří se o vás jako o jedné z možných kandidátek na hlavu státu. Uvažujete tímto směrem?
Nebudu zastírat, že mě lidé s touto nabídkou oslovují. Kandidovat na prezidentku České republiky je ovšem zásadní rozhodnutí, které člověk nemůže činit proto, že se cítí polichocen zájmem veřejnosti. Musí jej učinit s vědomím odpovědnosti, která je s ním spojena. Abych ale neutekla z vaší otázky, tak ano, přemýšlím o tom, ale definitivně rozhodnutá nejsem.